Pak se zjevil na můstku vedoucím od šaten k hráčské restauraci a terase se slunečníky, které se mění v deštníky, pakliže prší.
„Právě jsem si dal hodinovou sprchu,“ vysvětlil čtyřiačtyřicetiletý dlouhán. Už oholený, jako obvykle klidný, leč zjevně šťastný.
A pak vyprávěl, co rozseklo finálové utkání s Tunisankou Džábirovou, jak Vondroušovou ovlivnil zraněný kotník a jak se postaví k sázce, která se týká jejího triumfu.
Rozhodla partii o titul pevná mysl?
Myslím, že to bylo evidentní. Maky udržela všechny emoce a soustředila se míč od míče. Uns čelila velikému tlaku, který na ní byl od začátku vidět.
Štístka, jež pomohla k senzaci: Občas jsme do sebe rýpli, aby byla zábava |
Vybral byste nějaké zlomové momenty utkání?
I když Markéta v prvním setu pořád dotahovala, zůstala klidná a nedala na sobě nic znát. Uns začala skvěle, ale Maky jela dál, jako by se nic nestalo. Zvládla utkání na tisíc procent.
Nepotřebuje mentálního kouče, že?
Je úplně nejlepší, když ho tenistka nepotřebuje. Věří sama sobě, z čehož mám radost.
Co jste jí radil před zápasem?
Přijel (kouč a mentor) Jirka Hřebec. V pátek jsem mluvil taky s Honzou Kodešem i Martinou Navrátilovou. Všichni mi dávali cenné rady, které jsem použil. Taky jsem se snažil Markétu před zápasem rozptýlit, aby nebyla moc nervózní.
Co vám říkaly legendy?
Aby zůstala v klidu a aby se koukala jenom na přítomnost. O tom mluvila Martina. Je to známá poučka, ale člověku v zápase pomůže, když se jí řídí.
Jak to, že není nervózní? Já bych si ani nenadhodil balon, žasl kouč Hřebec |
Kdo všechno má trenérský podíl na triumfu?
S Maky pracujeme od začátku května, předtím ji vedl Jirka Fencl. Já si určitě nepřipisuju nějaké zásluhy. Klíčovou osobou je Jirka Hřebec, který ji provází celou kariérou. Nejvíc jí věří a dává jí morální sílu.
Pomohlo Markétě, že pořadatelé ve velmi větrném počasí zatáhli střechu?
Vidím v tom určité plus. Myslím, že tyhle podmínky Maky seděly. Vyhrála v nich tři mače.
Co se s vámi dělo po proměněném mečbolu?
Byl jsem hrozně naměkko. Říkal jsem si: „To snad není možný! Ona vyhrála Wimbledon. Za chvíli zvedne tu trofej.“ Pořád jsem koukal na Jirku Hřebce a nevycházel z úžasu. Vstoupila tady do historie, ze které nikdy nezmizí. A to měla od prvního kola problémy s kotníkem, který jí natekl. Ale neřekla ani slovo, prostě se kousla a dokázala to překonat.
Měl jste strach, že zranění může ohrozit její tažení?
Teď ve finále už ne. Ale v minulých kolech jsem se bál strašně. Musela potížím přizpůsobit hru a hrát daleko agresivněji, protože se nemohla tolik hýbat.
Markéta Vondroušová pózuje s trofejí pro šampionku Wimbledonu.
Neprospělo jí to paradoxně?
Svým způsobem ano. Jsem rád, že v sobě objevila schopnost útočit od prvního úderu. Na trávě to jinak nejde.
O čem jste přemýšlel během hodinového sprchování po utkání?
O všem možném. Chtěl jsem být chvíli sám, vychutnat si tu radost. A hlavně jsem si chtěl oholit vousy (které si z pověrčivosti nechával růst), protože mě hrozně svědily.
Takže neměla pravdu Markéta, když vtipkovala, že jste se utíkal schovat před tetováním?
Musíme to spolu prodiskutovat. Z úplně nevinné větičky před turnajem se pro mě stalo téma. Uzavřeli jsme sázku pro případ, že Maky vyhraje grandslam. A už ve Švejkovi se píše, že dluhy z karet se musí platit. Já slovo dodržím, i když kérky nějak nevyznávám. Musíme si říct, co to bude, kde to bude, kdy to bude a jak to bude.
Markéta v žertu navrhovala, abyste si nechal na kůži zvěčnit její obličej. Co vy na to?
Jasně, její obličej! Jen teda zatím nevím, kam si ho dám. (směje se)
