Současný ředitel Odboru bezpečnostní politiky ministerstva zahraničí Ivan Počuch bude od září tohoto roku působit na pozici generálního konzula v italském Miláně. Informaci HlídacíPes.org potvrdilo ministerstvo s tím, že Počuch – mimo jiné bývalý velvyslanec na Ukrajině v době ruské anexe Krymu – má již souhlas přijímajícího státu.

Ivan Počuch je zajímavá diplomatická figura. Dlouhodobě se – i jako absolvent Vysoké vojenské školy ve Vyškově a v počátcích své kariéry velitel dělostřeleckého oddílu  – profiluje jako expert na bezpečnost.

Ředitelem Odboru bezpečnostní politiky byl již třikrát. Poprvé to bylo krátce po útocích na USA z 11. září 2001, následné operace v Afghánistánu a v době začátku americké válečné kampaně v Iráku, do níž se s praporem protichemické ochrany vojensky zapojilo i Česko.

„V té době, kolem roku 2002, jsme s tehdejším náměstkem Vondrou začali také rozvíjet myšlenku umístění prvku evropského pilíře protirakeratové obrany USA na našem území (XBand Radar v Brdech), silně se toho chytil také tehdejší ministr obrany Tvrdík, začala  technická jednání, vše však přerušila právě americká válka v Iráku. USA se k procesu vrátily v r. 2006 a rozeběhlo se naplno vyjednávání. Jak to nakonec neslavně dopadlo v roce 2009, si asi pamatujete,“ vzpomíná Počuch.

Ten působil i na českých misích při OSN a NATO a i když diplomaté obvykle nepatří mezi veřejnosti známé osoby, jeho jméno se v minulosti v médiích opakovaně objevilo. Bylo to zejména v roce 2014, po ruské anexi ukrajinského Krymu…

Miloš Zeman se po zahájení ruské dobyvačné války proti Ukrajině omluvil za svůj omyl, ale možná mohl dodat omluvu těm, které za jejich názory a prozíravost zesměšňoval.

Na koberečku kvůli Zemanovi

Kvůli svým postojům po anexi Krymu se velvyslanec Počuch ocitl v nemilosti u prezidenta Zemana a hrozilo, že v diplomacii skončí.

Zeman opakoval, že je „hluboce nespokojen s prací českého velvyslanectví v Kyjevě“ a tvrdil, že je to proto, že má mít údajně „nedobrý vztah k volyňským Čechům“. Hrad se tehdy také na pozici velvyslance v Kyjevě snažil protlačit svého kandidáta.

Ministerstvo zahraničí se tehdy za Počucha postavilo s tím, že „česká zahraniční služba je v pravidelném kontaktu s krajanskými sdruženími, spolky a jejich řádně zvolenými představiteli“. Téma krajanů bylo ale jen zástupné.

Ivan Počuch zpětně popisuje tlak Hradu jako „několikaměsíční intenzivní kampaň a snahu mě co nejvíce ponížit, urazit, zesměšnit“.

„Zeman nikdy neřekl, co mu vadí – kdyby něco takového bylo, je pro prezidenta jednoduché požádat premiéra nebo ministra zahraničí o sjednání nápravy, případně odvolání. Normálním, slušným způsobem – i s ohledem na hostitelskou zemi. Mohu se domnívat, že mu vadilo především to, že jsem se v českých médiích vyjadřoval nevyhýbavě o postupu Ruska na Ukrajině,“ říká Počuch, který se v září 2014 účastnil jednání vlády k uvalení sankcí na Rusko a otevřeně na něm popisoval podstatu putinovského režimu:

„Varoval jsem, že Rusko pod vedením Putina nemíří jenom na Ukrajinu, ale jde mu i o plnou obnovu vlivu bývalého SSSR.“

Post-post studená válka

Ivan Počuch: „Nejdříve bylo období post Cold War: od r. 1991 do r. 2007, kdy jsme v NATO a EU usilovali o budování partnerských vztahů, ale místo toho Putin na Mnichovské bezpečnostní konferenci vyhlásil Západu politickou válku. To nás přivedlo do post-post Cold War, kdy Rusko cíleně působilo proti politické, ekonomické a bezpečnostní stabilitě Západu, samo se vymezilo se jako protivník NATO, EU, USA, anektovalo Krym a rozpoutalo konflikt na Donbasu. Období post –post Cold War skončilo 24. února 2022 válečnou agresí Ruska vůči Ukrajině. Jak charakterizovat toto období, se ukáže v nedaleké budoucnosti, protože zápas o existenci Ukrajiny je také zápasem o obnovu smyslu a účelu Charty OSN a civilizovaných vztahů mezi státy.

Počuch navíc musel v listopadu 2014 „na koberečku“ ukrajinského ministerstva zahraničí vysvětlovat výroky prezidenta Zemana pro ruskou televizní stanici První kanál. Tehdejší český prezident se kriticky vyjadřoval k sankcím, které Západ přijal proti Rusku, a opakoval svůj názor, že na Ukrajině jde o občanskou válku.

Počuch svou pozici velvyslance ve vztahu k prezidentu Zemanovi nakonec ustál – v Kyjevě setrval do léta 2016, ještě rok nad rámec obvyklého čtyřletého mandátu.

Později působil jako generální konzul České republiky v Torontu. V posledních třech letech byl „ na centrále“ a vrátil se již potřetí na pozici ředitele Odboru bezpečnostní politiky MZV.

V mezičase role a význam tohoto odboru vzrostly – zejména v souvislosti s nepřátelskými aktivitami Ruska a útokem na Ukrajinu.

„Miloš Zeman se po zahájení ruské dobyvačné války proti Ukrajině omluvil za svůj omyl, ale možná mohl dodat omluvu těm, které za jejich názory a prozíravost zesměšňoval. Já byl mezi prvními, už předtím měl však oblíbený terč, kterým byl profesor Martin Putna. Jedním z dalších byl ředitel BIS Michal Koudelka, takže pro mě velmi dobrá společnost. Ale omluva – to bychom asi žádali moc, že?“ ptá se řečnicky Ivan Počuch.

Putin dovedl Rusko do stadia, kdy vztahy s jakoukoliv zemí v Evropě a na post-sovětském prostoru mohou být jenom vazalské anebo nepřátelské.

Válka je jen špička ledovce

Vláda také nedávno schválila novou Bezpečnostní strategii i Zprávu o revizi vztahů s Ruskem – a na přípravě obou dokumentů se Počuch významně podílel.

„Ředitel OBP předsedal pracovní mezivládní skupině, která novou Bezpečnostní strategii připravovala. Pracovní skupinu pod jeho vedením tvořili vrchní ředitelé, ředitelé nebo příslušní experti všech ministerstev a institucí zastoupených v Bezpečnostní radě státu včetně zpravodajských služeb,“ potvrzuje mluvčí ministerstva zahraničí Daniel Drake s tím, že značný význam měly i přímé zkušenosti Ivana Počucha z působení na Ukrajině v letech 2011 – 2016.

Bezpečnostní strategie otevřeně poukazuje hlavně na hrozby a výzvy spojené s Ruskem a s Čínou. Podle ní – mimo jiné – „Rusko záměrně působí proti politické, ekonomické a společenské stabilitě v Česku“. Čína pak „zpochybňuje mezinárodní řád“.

„Rusko je samozřejmě tou největší a bezprostřední hrozbou. Současné vztahy odpovídají tomu, jakým vývojem Rusko prošlo od otevřeného útoku na ukrajinskou nezávislost a územní celistvost anexí Krymu v roce 2014, dále stupňujícímu se tzv. hybridnímu působení vůči zemím EU a NATO a stále otevřenějšímu pohrdání normami mezinárodního práva a obecnými zásadami mezinárodní spolupráce a vztahů,“ konstatuje sám Ivan Počuch.

Jak dodává, Rusko chce „redefinovat bezpečnostní pořádek v Evropě, chce uznání, že má nárok na jakousi výlučnou zónu vlivu, kam stále řadí i střední Evropu a země bývalé Varšavské smlouvy“.

„Putin dovedl Rusko do stadia, kdy vztahy s jakoukoliv zemí v Evropě a na post-sovětském prostoru mohou být jenom vazalské anebo nepřátelské. Nemá žádný politický anebo ekonomický model, kterým by přirozeně přitahoval ke spolupráci, kromě závislosti na energetických surovinách, které i tak hrubě zneužíval ke geopolitickým účelům. Proto působí všemi možnými nástroji, od informačních a vlivových operací, ekonomického nátlaku a vydírání až po sabotážní akce. Válečná agrese vůči Ukrajině je tou příslovečnou špičkou ledovce,“ říká Počuch.

O tom, že Rusko zahájí válku proti Ukrajině, byl prý přesvědčený od srpna 2021, kdy Putin vydal článek nazvaný „O jednotě ruského, běloruského a ukrajinského národa“.

„To už byl ideologický pamflet, kterým si zdůvodňoval nadcházející agresi. Moc lidí mi do poslední chvíle nevěřilo. Přesto jsme v tom posledním období, leden-únor 2022 po nástupu nové vlády, stihli udělat řadu kroků a příprav k zvládnutí těch nejzávažnějších dopadů,“ podotýká Počuch.

Klidnější vody v Itálii

Počuch se účastnil mimo jiné i vyjednávání vloni přijaté Strategické koncepce NATO a takzvaného Strategického kompasu EU schváleného v březnu 2022, které již reagovaly i na ruskou válečnou agresi na Ukrajině.

Od letošního září ale mění na pár let diplomatické angažmá a připouští, že pozice generálního konzula v italském Miláně budou „klidnější vody, než být dlouhodobě 24 hodin a sedm dní v týdnu v pohotovosti na jakýkoliv vývoj v době války v Evropě“.

Kdo nyní v pozici šéfa bezpečnostního odboru MZV Ivana Počucha nahradí, ministerstvo zahraničí zatím sdělit nechce.

Obecně platí, že ředitel bezpečnostního odboru „formuluje a předkládá pozice týkající se zásadních součástí české bezpečnostní politiky ve vztahu k NATO, bezpečnostní a obranné dimenzi EU a OBSE“ a „je zodpovědný za koordinaci a přípravu stanovisek MZV pro pravidelná jednání Bezpečnostní rady státu“.