Ať je člověk jakkoli starý, tak musí mít vždy něco, na co se těší, říká stoletá varhanice Veselá
Varhanice, profesorka a dlouholetá rektorka JAMU Alena Veselá oslavila neuvěřitelné sté narozeniny. Její přínos pro hudební život v Brně je zásadní – jen na akademické hudební půdě působila téměř padesát let. Apetýt byl tentokrát v roli gratulanta a nahlédl i do soukromí vitální hudebnice.
První vzpomínka z raného dětství je na bratra, vybavuje si Veselá v rozhovoru s Jarkou Vykoupilovou. „Měla jsem ohromného otce, o hodně se nám věnoval. Na klavír se mnou hrával na čtyři ruce jako s malou holkou.“
Po své mamince zase zdědila hudebnice talent na cizí jazyky. „Od dvou let jsem začala s němčinou, od osmi s francouzštinou, anglicky později a na gymnáziu jsem měla ještě latinu,“ vyjmenovává své jazykové dovednosti. Znalost řečí pro ni byla podstatná. „Hrála jsem všude po světě a musela jsem se domluvit,“ dodává.
Varhany se ozvou
„Dej si na to pozor, varhany se ozvou, až když na ně dostaneš vztek,“ komentuje Veselá s úsměvem vzpomínku na hraní. Varhany se totiž liší i v náročnosti na tuhost kláves. Důležitou roli hraje dozvuk. „Zažila jsem dozvuk 12 vteřin, nesmíte spěchat a velice artikulovat,“ vysvětluje hudebnice.
Ve svém úctyhodném věku se stále snaží dodržovat životosprávu a pravidelný denní rytmus. „Snažím se jíst dost zeleniny, nějaký moučník si ale neodepřu,“ říká oslavenkyně.
A jaký má recept na dlouhověkost? „Ať je člověk jakkoliv starý, musí mít ještě něco, na co se těší. A nemyslet na to, co bylo,“ uzavírá hudebnice Veselá.
Platí, že každé varhany mají jiný zvuk? Kterou zemi si díky koncertování zamilovala? Jakého skladatele preferuje? Který sport měla nejraději? Je vedle umělkyně i praktik a organizátor? O tom si poslechněte v záznamu Apetýtu, audio najdete na začátku článku.
