Přežil rok v ruském zajetí. Zhubl 44 kilogramů, ale nevzdal se, ani když ho mučili a „vyháněli ďábla“
Rusové nám brali všechno, dokonce nosili naše trenýrky a ponožky. Mlátili nás jako žito a bachaři uzavírali sázky, jestli přežijeme, říká ukrajinský důstojník (a teď už bývalý) ruský vězeň Vasyl Savyckyj. Když se díky výměně válečných zajatců vrátil domů, plakal prý jako malé dítě.
Vasyl Savyckyj (ročník 1984) loni jako zástupce velitele minometné baterie pluku Azov bránil ocelárny Azovstal v Mariupolu. V květnu 2022 ho i s manželkou, která je také vojačkou, zajali Rusové. Ve vězení přežil mučení, ponižování a hladovění. Po roce se vrátil domů v rámci výměny zajatců mezi Ukrajinou a Ruskem. Jak on, tak jeho manželka si ze zajetí odnesli zranění na těle i na duši a dosud jsou v péči lékařů.
V rozhovoru se dočtete:
- Proč člověk někdy musí riskovat život a proč se podle ruských bomb dají seřídit hodinky.
- Co znamená „jizba exorcismu“ a proč v ní čeká návrat do středověku.
- Jak přežít tak surové mučení, že vám oči bolestí lezou z důlků.
- Proč ti, kdo slouží na Putinově straně, kradou spodní prádlo a proč není náhoda, že jsou bachaři primitivní sadisté.
- Jaké to je, když po měsících v podzemní cele vyjdete na svobodu a nemůžete uvěřit, že se to doopravdy děje.
- A co je ještě horší než to, že ublížili vám a vašim nejbližším.
Pracoval jste ve stavebnictví. Kdy jste se rozhodl, že půjdete se zbraní v ruce bránit vlast?
Už v roce 2014, kdy Rusové napadli náš Krym a Donbas. Původně jsem si myslel, že to separatisti po půlroce vzdají, válka skončí a já se vrátím k normálnímu životu. Místo toho bojuju už devátým rokem, z toho rok jsem strávil v zajetí. Nějak se to celé zvrtlo.
Jak jste předtím vnímal Rusy?
Do roku 2014 normálně. S kluky z Ruska jsem pracoval i v Česku, některým jsem zajistil práci a stali se z nás kolegové. Nikdy by mě nenapadlo, kam to dospěje. Najednou jsem na Donbasu bojoval za Ukrajinu. Ani doma jsem se nezastavil, jen jsem v Praze skočil do letadla, přiletěl do Kyjeva a rovnou se přesunul do Mariupolu.
Což je něco, čemu ne všichni u nás rozumí: proč se civilista rozhodne riskovat život ve válce?
Ale vždyť já nešel bojovat za ty nahoře. Šel jsem bránit svoji zemi a hlavně svoji rodinu. Když má člověk ochránit něco svého před cizími, nepřemýšlí nad následky. Tak mě vychovali a přijde mi to samozřejmé. Na Ukrajině mám velkou rodinu, žije tam maminka, mám bratra, sestru, tři děti… Co je divného na tom, že jsem je šel bránit? Vždyť moje žena
