Aby soužití člověka se psem přinášelo oběma radost, je nezbytná správná výchova. Jak na ni, je ideální zjistit ještě předtím, než si psa pořídíte.
„S tréninkem je vhodné začít okamžitě po pořízení štěňátka. V ideálním případě s ním trénuje již chovatel,“ uvedl Tomáš Nushart, trenér psů, zakladatel online akademie Psichologie a vnitřního tréninkového centra v Praze Necvičák a také autor knihy Neštěkej na svého psa.
„Tréninkem mám na mysli například představování různých povrchů, které štěně přechází, vyčmuchávání pamlsků mezi pet lahvemi, papírovými taškami a podobnými materiály, které vydávají zvláštní zvuky. Bylo by vhodné dělat krátké výlety do různých míst, do lesa nebo naopak do města, mezi lidi, mezi zvířata,“ upřesnil Nushart s tím, že v podobném duchu pak majitel naváže základní hry na pozornost a na oslovování jménem nebo motivaci na hračku.
Celý magazín |
To vše je podle něj důležitější než třeba povely sedni a lehni. Ty se ovšem také postupně zapojují s využitím odměn a ideálně formou klikrtréninku.
Nezvyšujte hlas
Při tréninku by se měl člověk vyvarovat především trestů. Mezi ty se počítá i křik, zvyšování hlasu nebo plácání rukou. Podle Tomáše Nusharta jsou však všechny tyto metody stále velmi rozšířené.
„Neuvěřitelné je, že se dnes vůbec musíme bavit o tom, že člověk nemá používat ostnaté nebo stahovací obojky. To jsou pomůcky, které patří do minulého století a není pro jejich využívání jediný důvod. Pes je zvíře, které je asi nejvíce ze všech na světě šlechtěno na to, aby s námi spolupracovalo, a používat na něj takové pomůcky je scestné,“ řekl.
Do základní výbavy toho, co by měl pes ovládat, patří přivolání a zvládnutí klasických povelů jako sedni, lehni, chůze u nohy. „Mimo to ale také nosetouch, při kterém se pes dotýká čumákem naší natažené dlaně. Přes nosetouch se dá následně učit přivolání, chůze u nohy, dá se pomocí něj pes zklidnit nebo naopak rozdovádět, soustředit se na majitele. Dále bych mezi základní povely řadil nějakou pozici pro ošetření se souhlasem zvířete, nejčastěji podložení brady nebo ležení na boku,“ uvedl Tomáš Nushart. V těchto pozicích se prý zvíře nechává ošetřit, a pokud mu už něco, co zrovna děláme, vadí, má nám to jak dát najevo. Zvedne bradu nebo se zvedne z lehu na boku. Tomu se říká start/stop signály a jsou pro vzájemnou důvěru velmi důležité Podle Nusharta je ideální trénovat pravidelně každý den třeba pět až deset minut. Trénink se dá zapojit do běžného života. Například při jízdě výtahem trénovat nosetouch, při vaření odložení na dece, při utírání tlapek ošetření se souhlasem.
Pozor na nadbytek pozornosti
Na pozitivních metodách a odměnách si zakládá i Luboš Adamec, který se věnuje individuálnímu výcviku psů. Potvrzuje, že základem je vyvarovat se nátlaku ve formě bití či hrubosti v hlase, ale také nadměrného zbytečného mluvení.
„Pes nerozumí našim slovům a jeho mozek se během okamžiku zahltí a může nás přestat vnímat nebo začít dovádět. Dále je velice důležité zejména v domácím prostředí nevytvářet psům iluzi, že jsme mu stále nablízku. Časem z toho mohou být velké problémy se separační úzkostí. Také je třeba netýrat psa nadbytkem pozornosti, jídla, hraček,“ upozornil trenér a zdůrazňuje i potřebu důslednosti.
„Mantinely, ve kterých se pes učí pohybovat, jsou druhem řeči. Pokud je schopen rozumět, co chceme a co ne, cítí se mnohem komfortněji,“ podotkl Adamec s tím, že výcvik přispívá ke kvalitnějšímu trávení života. Pes při něm zaměstná tělo i mysl a učí se spolupracovat. „Životní pohoda a dostatek smysluplných podnětů pro psa je velké téma naštěstí už i v České republice. Rozumná forma výcviku k tomu rozhodně přispívá a do značné míry to vidím jako naši povinnost,“ upozornil Adamec.
Jak na lovecký výcvik
Pes není jen společníkem v domácnosti, ale i pomocníkem člověka v různých oblastech života. Eva Černá má Chovatelskou stanici labradorských retrívrů Alfa Sirius a v Kynologickém klubu Drahelčice vede skupinu pro lovecký výcvik, zejména pro retrívry. Sama až po pořízení prvního labradora zjišťovala, co má vlastně za plemeno a k čemu je určené. Protože podmínkou k uchovnění byly lovecké zkoušky, dostala se k myslivosti. Dnes organizuje lovecké soutěže, klubové zkoušky retrívrů, bonitace pro uchovnění – ověření vrozených vlastností retrívrů.
„Při výcviku se mi nejlépe osvědčuje pozitivní motivace, hrubost a násilí může naopak napáchat nenapravitelné škody. Není nic smutnějšího než pohled na retrívra aportujícího z donucení, neboť pro tyto psy je při dobře vedeném výcviku práce odměnou. Nejrychlejšího pokroku při jejich výcviku lze dosáhnout takzvanou metodou úspěchu, což znamená rozdělit každý cvik na dílčí úkoly, které by měly být jen tak obtížné, aby je pes dokázal splnit a mohl být pochválen. Pochvala je totiž nejen pro retrívry nejsilnější motivací pro další práci,“ vysvětlila.
Před výstřelem a po něm
Práce loveckého psa se dělí na práci před výstřelem, kdy pes prozkoumává terén a vyhledává živou zvěř, a na práci po výstřelu, kdy byla zvěř ulovena a pes ji má najít a přinést.
„Specialitou právě retrívrů je práce po výstřelu. Jsou zvláště ceněny jejich lovecké vlastnosti, zejména schopnost aportovat, ovladatelnost, rychlost a vášeň pro lov,“ vyjmenovala Eva Černá. Podle ní mají retrívři vrozenou schopnost zapamatovat si přesně místa dopadu i více kusů zvěře, a to i v nepřehledném terénu, v němž jiná plemena ztrácejí orientaci. Pro většinu těchto psů je charakteristická vynikající ovladatelnost pramenící z jejich vrozené snahy zavděčit se pánovi. Retrívři jsou většinou vášnivými aportéry a milovníky vody, což z nich dělá neocenitelné pomocníky při lovu kachen.
