Uhelné regiony chtějí z EU peníze na svou proměnu i v dalším dotačním období, tedy po roce 2027. Zároveň je v tom současném tlačí čas, aby dostupné prostředky stihly vyčerpat. Kromě pokračování podpory tak usilují i o prodloužení termínů. Ministerstvo je ale ve výhledu čerpání optimistické.
Uhelné regiony jsou oproti ostatním v nevýhodě. Břemeno uhelného a těžkého průmyslu, které se navíc často pojí také se strukturálními problémy, jim ztěžuje dosažení evropských klimatických cílů. Aby ozelenění zvládly, mají z EU k dispozici peníze navíc, a to ve speciálním Fondu spravedlivé transformace.
V Česku se tato podpora týká třech uhelných krajů – Moravskoslezského, Ústeckého a Karlovarského. Ty si mezi sebe rozdělí zhruba 41 miliard korun. Právě v metropoli posledně jmenovaného kraje, v Karlových Varech, proběhlo na konci června celoevropské setkání uhelných regionů z unijní sedmadvacítky. Konference jim nabídla platformu pro sdílení zkušeností, diskusi nad probíhající transformací, ale i prostor pro prezentaci svých zájmů směrem k Evropské komisi, která má pravidla fondů EU pod palcem.
Do Karlových Varů zavítala i eurokomisařka pro energetiku Kadri Simson, u které zástupci regionů lobovali za své požadavky na uzavřeném jednání. Regiony, ve kterých transformace za unijní peníze ze speciální uhelné obálky v současné době pomalu startuje, žádají zejména dvě věci: prodloužení doby pro čerpání peněz a pokračování podpory určené speciálně jim i v budoucím dotačním období 2028-2034.
Navázali tím na březnový dopis adresovaný Komisi. „České regiony se přidaly k iniciativě sedmi členských států, respektive 18 uhelných regionů a podepsaly písemný podnět, kterým se Evropská komise žádá o posunutí milníků čerpání Fondu spravedlivé transformace,“ sdělila redakci mluvčí ministerstva pro životní prostředí Lucie Ješátková.
Není času nazbyt
Část uhelného fondu je financovaná z balíku peněz na covidovou obnovu ekonomik, z tzv. Next Generation EU. Tyto prostředky mají země k dispozici jen pro roky 2022 a 2023. Podle dotačního pravidla, které jim dává na vyčerpání peněz další tři roky, jejich část musí využít už do konce roku 2025 a zbývající obnos z této postcovidové finanční větve pak do konce roku 2026. K tomu mají k dispozici i část prostředků z víceletého finančního rámce, jako je tomu zvykem u většiny unijních fondů. V praxi to znamená, že země musí rychle vyčerpat poměrně velký obnos.
V českém případě jde o zhruba 581 milionů eur (458 milionů eur z obálky Next Generation EU a 128 milionů eur z víceletého finančního rámce) do roku 2025, což je zhruba nezanedbatelných 35 % celé české alokace z uhelného fondu. Do roku 2026 by pak mělo tuzemsko vykázat realizované výdaje v hodnotě přibližně 590 milionů eur (465 milionů eur z Next Generation EU a 125 z finančního rámce).
„Vůbec si nejsem jistý, zda to některé země stihnou. Je to výzva, která před námi všemi stojí a nesmí se stát, aby finance na konci období propadly,“ nechal se slyšet saský ministr pro regionální rozvoj Thomas Schmidt.
Zuzana Vondrová, expertka z Centra pro dopravu a energetiku, která se proměně uhelných regionů dlouhodobě věnuje, navíc upozorňuje, že tlak na rychlé čerpání může negativně ovlivnit to, zda budou peníze vynaloženy efektivně.
„Má hlavní obava související s fondem není nedostatek času, ale to, že se peníze daňových poplatníků nevyužijí efektivně. Nedostatek času přitom samozřejmě tomuto riziku dost nahrává,“ upozornila.
Kritice kvůli obavám z nesprávného využití unijní podpory čelí již od počátku tzv. strategické projekty. Jde o desítky velkých a nákladných projektů, na které má jít zhruba polovina celé české obálky z Fondu spravedlivé transformace.
„U pár desítek velkých strategických projektů je sice větší jistota, že se peníze stihnou utratit, ale nevíme, zda skutečně pomohou místním, či spíše jejich nositelům,“ dodala Vondrová.
Ani u nich ale není jisté, že se za ně podaří peníze „hladce“ utratit. Přihlášené projekty zatím prochází hodnocením, o dvou z nich (projekt POZATR a Gigafactory v Ústeckém kraji) je ale už známo, že se jejich nositelé do vyhlášené výzvy nakonec nepřihlásili a od realizace odstoupili.
Je tak třeba najít nové projekty, které by kraj posunuly dál. Velké projekty tohoto typu ovšem není úplně jednoduché vytáhnout z rukávu, pokud je nemají aktéři předem připravené. Peníze, které po dvou odpadlých projektech zůstanou, ale může kraj podle ministerstva životního prostředí využít i jinak. Může jimi třeba navýšit rozpočet jiných strategických projektů, což je vzhledem k vysoké inflaci a nárůstu nákladů příhodné, nebo je může přesunout do jiných výzev.
Sedm strategických projektů je navíc v současné době evidováno pod hlavičkou „rizikové“, a to například kvůli jejich zaměření, jak pro redakci uvedlo ministerstvo pro místní rozvoj.
„Mezi důvody se řadí očekávaný dopad projektů na transformaci regionu a jejich udržitelnost či problematika veřejné podpory, kdy projekty jsou postupně konkretizovány a vzhledem k jejich komplexnosti je v některých případech náročné stanovit režim podpory a uplatnění blokových výjimek,“ popsala mluvčí ministerstva Veronika Hešíková.
O podporu z fondu má zažádáno zatím 12 strategických projektů z celkem 34 předem vybraných záměrů – 10 z Moravskoslezského kraje, jeden z Karlovarského a jeden z Ústeckého – v hodnotě více než 13 miliard korun. Tedy necelé půlky z obálky, které chce Česko na strategické projekty využít.
Co říkají čísla
Úřady jsou ale co do čerpání optimistické. „Ano, pořád to předpokládáme,“ odpověděla mluvčí ministerstva životního prostředí na dotaz redakce, zda se podle predikcí Česku podaří v prvním milníku, tedy do konce roku 2025, vyčerpat přidělené peníze.
Jak ale upozorňuje Národní orgán pro koordinaci, který predikuje a vyhodnocuje čerpání dotací, využití dostupných prostředků bude velkou výzvou.
Česku se podle čísel daří plnit minimálně stanovený plán. Jak uvedlo ministerstvo pro životní prostředí pro EURACTIV.cz letos v březnu, na konci pololetí chtělo mít vyhlášeno výzvy za 28,6 miliardy korun, tedy 79 % celého českého obnosu, k čemuž se ke konci června přiblížilo.
„Bylo vyhlášeno celkem 26 výzev ve výši 26,7 miliardy korun a běží také úvěr Transformace pro malé a střední podniky, což jsou v podstatě další tři výzvy a 1,8 miliardy korun,“ uvedlo ministerstvo.
Pokud chce Česko peníze stihnout využít, tak by mělo mít podle Národního orgánu pro koordinaci v tzv. právních aktech ideálně 30 % prostředků, které z Fondu dostane. Predikce ministerstva pro životní prostředí je opět optimistická.
„Pro konec roku 2023 predikujeme alokaci v právních aktech ve výši cca 11,5 miliardy korun, tj. cca 29,2 % alokace našeho programu,“ uvedl úřad.
Zatím je to ale jen 4,7 %, jak lze vyčíst z dat ministerstva pro místní rozvoj k 31. květnu letošního roku.
STEP
Komise dalšímu uvolňování pravidel ve smyslu prodlužování termínů zřejmě nakloněna není. Česko o to usilovalo už v minulosti, kdy Komise zmírňovala pravidla pro jiné unijní fondy v souvislosti s covidovou krizí a s dopady ruské agrese na Ukrajině. Ani tehdy ale unijní exekutiva prodloužení doby na čerpání peněz neumožnila.
„Chápu to s ohledem na to, že Komise má své volební období a chce mít tyto věci uzavřené,“ vysvětloval si to tehdy ministr pro místní rozvoj Bartoš.
Unijní exekutiva se tentokrát vydala raději cestou předfinancování. „S termíny pro Fond spravedlivé transformace by měla pomoci část nedávno představeného balíčku STEP, která mění některá pravidla kohezní politiky i konkrétně Fondu spravedlivé transformace,“ uvedl na karlovarské konferenci zástupce Komise z Generálního ředitelství pro regionální politiku Sander Happaerts.
STEP má přeprogramovat a posílit stávající finanční nástroje a dotační programy na podporu strategických investic.
„Díky tom je tady možnost 30% předfinancování. To znamená, že už v roce 2024 dostanou řídící orgány 30 % celé alokace,“ přiblížil Happaerts, podle kterého by měla brzy dostupná likvidita ulevit tlaku na rychlost.
Předfinancování zafinancují právě zdroje z Next Generation EU. Kromě toho, STEP umožňuje navýšení spolufinancování ze strany Unie na 100 % u projektů, které splňují podmínky STEP. A sice, že se jedná o investice do inovací, digitálních a čistých technologií nebo do dovedností a pracovních sil.
„V rámci programu Spravedlivá transformace tak budou umožněny investice spojené se špičkovými technologiemi přispívající k ekologické a digitální transformaci (…) Všechny tyto kroky a dobrovolné využití možností, které STEP nabízí, mohou plánované investice, tedy i čerpání z Next Generation EU, urychlit,“ popsala redakci mluvčí Hešíková.
Fond spravedlivé transformace 2.0?
Čemu ale Komise nakloněna pravděpodobně je, je druhý z požadavků uhelných regionů. A sice, aby jejich podpora pokračovala. Fond spravedlivé transformace je úplnou novinkou, v současném programovém období na roky 2021 až 2027 jej mají uhelné regiony příležitost využít vůbec poprvé. Vše ale nasvědčuje tomu, že proud financí s tímto obdobím neskončí.
„Myslím, že po dnešní (27. června – pozn. red.) diskusi s paní komisařkou můžeme potvrdit, že jestliže se vládě a regionům podaří finanční prostředky efektivně investovat, tak bude stejný nebo podobný program, jako je Fond spravedlivé transformace, pokračovat,“ uvedl ministr Hladík.
To, jakou konkrétní podobu bude pokračující podpora mít, je ale zatím předmětem diskusí.
„Paní komisařka velmi explicitně řekla, že musí dojít k vyhodnocení programu, a pokud se v realizaci projektů osvědčí, tak bude pokračovat (…) V jaké podobě, to je zatím otázka. Určitě se budeme bavit o zjednodušení a flexibilitě. Dávat teď ale garance o objemu fondu či o jeho neměnnosti by bylo předčasné,“ dodal Bartoš.
Jednou z otázek, která leží na stole, je také to, zda by prostředky byly v budoucnu opět k dispozici jen uhelným regionům. „Řešíme otázky, jestli by podpora nesměřovala i do strukturálně postižených regionů jinou těžbou, než jen těžbou uhlí,“ upřesnil Hladík.
Na rozhodnutí ale podle ministra dojde až po volbách do europarlamentu, které se budou konat příští rok v červnu.
Z regionů mezitím zaznívají nápady, jak podporu do budoucna proměnit. Iva Dvořáková, radní Ústeckého kraje, se na nedávné debatě serveru EURACTIV.cz nechala slyšet, že by peníze v budoucnu ráda využila i na přeshraniční projekty.
„Líbila by se mi třeba podpora pro výměnné pobyty mladých lidí, kteří by si zlepšili jazykové schopnosti. Užitečné by byly i výjezdy místních zastupitelů za účelem získání nových zkušeností a rozšíření si obzorů. Často u nás slyším, že ‚nic nejde‘. Snažme se zjistit, proč to jinde jde,“ popsala redakci.
Důraz na přeshraniční zaměření se objevil i ve společném prohlášení uhelných regionů z karlovarské konference, které volá po „větším cílení podpory na přeshraniční a meziregionální spolupráci“.
