Nevšední průvodce rodem Přemyslovců: Václav I. Svatý, Boleslav I. Ukrutný

907 narozen v Praze

917? – 921 vzděláván a vychováván na Budči svou babičkou Ludmilou

922 vojenský vpád vévody Arnulfa do Čech, snad na podporu regentství kněžny Drahomíry

922(924) ujímá se vlády nad přemyslovským knížectvím, možná s pomocí Arnulfa

925 Václav nechává převést ostatky své babičky Ludmily z Tetína do kostela sv. Jiří na Pražském hradě

929 po dlouhých bojích se Václavovi podrobuje kouřimský vládce Radslav. Kníže mu ponechává správu jeho území

929 vpád bavorských a saských vojsk do Čech. Výsledkem byla mírová smlouva a placení tributu

930 Václav založil rotundu sv. Víta na Pražském hradě v místě, kde stál kamenný stolec - místo intronizace přemyslovských knížat.

28.září 935 Václav byl zavražděn ve Staré Boleslavi

Kroniky nezmiňují žádnou Václavovu manželku ani jeho potomky. Některé legendy však zachovaly zprávu, že kníže byl ženat. Na nátlak velmožů a bratra Boleslava přiložil k sobě ženu a zplodil s ní potomka Zbraslava. O osudech Václavova syna píší stejné zdroje jen tolik, že po zavraždění svého otce byl pravděpodobně také odstraněn jako ostatní přívrženci, neboť z každého potomka může vyrůst mstitel.

Jiní legendisté nabízejí následující: Václav byl ženat, ale neměl legitimní potomky. Pouze s jednou ze souložnic měl syna Zbraslava. Aby levobočka utajil, provdal kníže matku svého syna za jednoho ze svých družiníků. Co je na tom všem pravdy, zůstane navždy otazníkem.

Václav je líčen jako zbožný člověk z přesvědčení žijící podle křesťanských zásad. Na druhou stranu byl ale naladěn bojovně až agresivně a svou družinu opatřoval kvalitní zbrojí a zbraněmi. Za jeho vlády také začíná v Praze obchod s otroky (pravděpodobně zajatci z dobytých území), což křesťanskou lásku k bližnímu nedosvědčuje. O Václavově bujarém světském životě svědčí i zmínka o jeho sklonu k nadměrnému pití vína a zálibě v hrách.

O Václavově expanzivní politice svědčí i podrobení kouřimských sousedů vedených Radslavem. Spor o území měl vyřešit osobní souboj Radslava a knížete Václava tzv. boží soud. Radslav se však poddal podle legend bez boje, když spatřil nad Václavovým čelem anděla.

Jako uvážlivý vládce země se zachoval v roce 929 při vpádu vojsk do Čech. Raději se podrobil a zavázal k placení tributu (středověkého výpalného), než aby cizí vojsko nechal zemi vyrabovat. Jeho vládou se začíná česká vnější politika řídit podle stálého osvědčeného vzorce – mír a dobré vztahy na západní hranici doprovází ozbrojená agrese na východ.

Český kníže, syn Vratislava I. Je považován za zakladatele české státnosti.

915 narozen v Praze

do 935 údělný vládce na Staré Boleslavi

935 po zavraždění svého bratra Václava se ujímá vlády

936-950 válka s německým králem Otou I.

940-950 postupné začleňování jednotlivých kmenů žijící v Čechách pod přímou správu Přemyslovců

950 síla vojska Oty I. donutila Boleslava k uznání Otovy svrchovanosti

10.srpna 955 účastní se bitvy s Maďary na řece Lechu na straně Oty I.

950-970 výboji rozšířil svou moc až na Míšeňsko, do Slezska, Krakovska a na Červenou Rus a západní Slovensko

960 založil první ženský klášter v Čechách u kostela sv. Jiří na Pražském hradě

967 vyslal dceru Mladu do Říma, aby u papeže vyprosila svolení o založení biskupství

972 jednal s císařem Otou I. o založení pražského biskupství.

15.července 972 Boleslav pravděpodobně přirozenou smrtí umírá

manželka: Biagota ( ? - ? ) šlechtična německého nebo bulharského původu

syn: Boleslav (932-999) budoucí český kníže Boleslav II.

dcera: Doubravka (933-977) pozdější manželka polského knížete Měška I.

syn: Strachkvas (935-996) mnich, autor Kristiánovy legendy

dcera: Mlada (po 935-994) abatyše ženského kláštera u sv. Jiří

Přízvisko Ukrutný dal Boleslavovi až kronikář Kosmas jako bratrovrahovi. Pro kronikáře byl pouze bezbožným násilníkem a černou ovcí přemyslovského rodu. Boleslavovi současníci si mohli sotva dovolit jej takto oslovovat. Navíc převzetí vlády vraždou nebylo v raném středověku vzácností.

Co následovalo po Václavově vraždě připomíná státní převrat. V Boleslavi nepřišel o život jen český kníže, ale i mnozí z jeho družiny. Mladý Boleslav se poté se svými lidmi vypravil na Pražský hrad, kde byli povražděni nejen muži z Václavova okolí, ale i ženy a děti.

Brzy po svém nástupu k moci přestal Boleslav platit Říši tribut, který dohodl jeho předchůdce Václav, což bylo příčinou 14 let trvající války. Rozdílné postoje bratrů k Říši mohly být jedním z důvodů bratrovraždy.

Na výboji podmaněných území Boleslav zakládá hradiště jako centra hradské správy. Tato hradiště se v mnohých případech stala základem pro vznik středověkých měst jako Žatec, Sedlec, Bílina, Litoměřice, Mladá Boleslav, Olomouc, Hradec.

Za územní expanze na východ byla Praha centrem obchodu s otroky, jak o tom píše cestovatel a obchodník Ibrahím ibn Jakúb ve svém díle Zpráva o Slovanech. Zajatí bojovníci porobených kmenů byli na trhu s otroky velmi žádaní a dokonce tvořili i osobní gardu na dvoře vládců Ummajjovského emirátu na území dnešního Španělska. Byli to tzv. Saklabijové (Saklabí = Slovan) . Podobnou zmínku o slovanských otrocích známe i z anglosaských zemí, kde do dnešních dní slovo SLAV znamená Slovan a SLAVE znamená otrok. Podobnost čistě náhodná ?

V době prosperity začal Boleslav I. razit první české stříbrné mince tzv. denáry o velikosti 18-20 mm. Na jedné straně s nápisem Boleslav a na druhé s nápisem Biagota – manželka.

Byla patrně manželkou Boleslava I. a českou kněžnou. O její existenci vypovídá pouze několik mincí. Ty jsou považovány za nejstarší typ přemyslovských denárů a na jejich rubové straně můžeme číst opis BIAGOTACOIIIIX nebo BIAGOTACOVIIX, což je numismatiky čteno jako BIAGOTA CONIVNX, čili manželka Biagota. Uvažuje se i o možnosti, že tyto denáry byly raženy jako svatební, avšak pro tuto hypotézu neexistují v dané době doma ani v zahraničí žádné analogie.

Není tedy jasné, zda byla matkou všech čtyř dětí Boleslava I., které se dožily dospělého věku (Doubravka, Boleslav II., Strachkvas a Mlada), nebo pouze některých (mladších) z nich. Neví se ani, odkud pocházela. Podle odborníků může být její jméno jak starohornoněmeckého původu, tak dokonce i slovanského (Blahota, popřípadě Bjegota, což bylo jméno starobulharské). Tou dobou se vládci ženili napříč Evropou, takže obě hypotézy mohou být správné.

Jan Bauer: Skrytá tvář českých dějin, nakl. ČAS 2014

Petr Charvát: Zrod českého státu, nakl. Vyšehrad 2007

Zdeněk Fiala: Přemyslovské Čechy, nakl.- SVOBODA 1975

Jiří Mikulec: Královská trilogie, OTTOVO NAKLADATELSTVÍ 2007

Antonín Polách: Zločiny českých králů, nakl. Rybka Publishers 2008

Josef Žemlička: Století posledních Přemyslovců, nakl. Panorama 1986

Josef Žemlička: Přemysl Otakar II.: Král na rozhraní věků, nakl. Lidové noviny 2011

časopis History revue ročník 2011-2014

časopis Akta History ročník 2010-2012