Ohlédnutí za životem a sportovní kariérou Josefa Krupy

	Zemřel nejstarší český kulturista Josef Krupa
	Josef Krupa - trénink s nejstarším českým kulturistou

Jen několik dní po tom, co jsme se rozloučili s Robertem Komišem, celou kulturistickou komunitu zaskočil zcela nečekaný odchod nejstaršího kulturisty nejenom České republiky, ale zřejmě i celého středoevropského regionu, Josefa Krupy. Vitalitou překypoval až do úctyhodného věku 88 let a zemřel náhle po krátké těžké nemoci 18. července. Bez nadsázky se dá konstatovat, že i v tak pokročilém věku si svůj život nedokázal představit bez činek, a proto stále pravidelně cvičil, a to až do poslední chvíle.

Osobnost jeho formátu si jistě zaslouží větší pozornost než několik stručných řádek nekrologu, a tak se nestorovi a legendě české kulturistiky věnujme podrobněji. Jeho celý život, a to jak profesní, tak sportovní, je nerozlučně spjat s Blanskem, a tak leckoho asi překvapí, že se narodil 27. března 1935 daleko odtud, a to v obci Ostravice v Beskydech. Pocházel z dvanácti sourozenců, a tak věru nemohl být nějaké rozmazlené dítě a jistě i drsné prostředí hor formovalo jeho tvrdou povahu a snahu vyniknout v konkurenčním prostředí tak početné rodiny. Jak sám říkal: "Narodil jsem se s lyžemi na nohou..." To nebyla žádná volba či koníček, ale nezbytnost, protože jinak v zimních měsících nebylo možné se z tehdy malé obce, dnes významného letoviska Moravskoslezských Beskyd, kamkoli dostat. Rodnou vísku opustil v patnácti letech, kdy nastoupil na učební obor slévač do Blanska, a později si udělal i maturitu na Střední průmyslové škole strojní. Povolání slévače se věnoval v ČKD Blansko celý život, a přesto, že se jednalo o těžkou a fyzicky vyčerpávající práci, tak si ještě našel dostatek sil i na široké spektrum sportovních aktivit - i v tom se projevovala jeho obdivuhodná vitalita. Zpočátku se věnoval především atletice a vynikal ve sprintech a vrhačských disciplínách. Poté přešel k fotbalu a hrál levé křídlo v divizním ČKD Blansko - až do svých 35 let. Že byl talentovaný fotbalista, tak o tom svědčí i skutečnost, že se na vojně dostal až do užšího výběru prvoligové Rudé hvězdy Bratislava.

Fotbalová kariéra se pomalu chýlila ke konci, Josef se začal poohlížet po jiných sportovních aktivitách a nadchla ho kulturistika, která se začala u nás prosazovat v šedesátých letech a jejíž popularita strmě stoupala. Do rukou se mu dostal tehdy jediný pravidelný informační zdroj o kulturistice, slovenský časopis Tréner, kde legendární Juraj Višný jako první zveřejňoval metodické články o kulturistice, a ty ho zaujaly do té míry, že neváhal a obklopil se podobně smýšlejícími nadšenci a založili oddíl kulturistiky. A tak se zrodil v roce 1965 jeden z prvních oddílů na jižní Moravě Metra Blansko a on se stal jeho předsedou. Nakoupit nářadí a náčiní? Tak to v té době nepřipadalo v úvahu. Platilo, co sis neudělal sám, tak to jsi neměl, a tak prakticky všechny oddíly té doby se vybavovaly svépomocí díky nesmírné obětavosti svých členů. A nadšení pochopitelně také neznalo mezí. To by ovšem samo o sobě nestačilo, a tak musely mít ve svých řadách šikovné řemeslníky. A zrovna povolání slévače bylo v tomto směru ideální. Samozřejmě i získané prostory po šermířském oddíle si museli svépomocí přestavět a upravit. Povinností členů oddílu bylo reprezentovat tělovýchovnou jednotu na soutěžích a Josef Krupa šel v tomto směru příkladem. Ovšem byl si vědom, že bez odborných znalostí to nepůjde, a tak využil první možné příležitosti a absolvoval trenérský kurz v tělovýchovném středisku v Nymburce, a to nejprve III. a poté II. třídy. První soutěž, kterou absolvoval, byla ale v silovém trojboji, a to krajský přebor v Uherském Hradišti, kde ve svých 40 letech obsadil 3. místo s výkony 130 kg v bench-pressu, 170 kg ve dřepu a 185 kg v mrtvém tahu. Přes relativní úspěch ho silové discipliny nijak neoslovily, a tak se tímto směrem jeho další sportovní kariéra již nevyvíjela. Mnohem více ho přitahovala kulturistika, a tak v roce 1978, tedy ve svých 43 letech, debutoval na krajském přeboru v Břeclavi a byl z toho úspěch nad očekávání - 2. místo. Bohužel s ohledem na obrovskou konkurenci ani tento výsledek neznamenal postup na mistrovství Čech. Tam měli jistotu kvalifikace pouze vítězové.

Svých největších úspěchů dosáhl v rozmezí let 1985 až 1990, vždyť již v době, kdy se poprvé postavil na pódium, tak byť nováček, byl s odstupem nejstarší závodník a musel tedy poměřovat svoje síly s o generaci mladšími borci. V roce 1985 na mistrovství Čech obsadil 4. místo mezi dvanácti konkurenty a to je jistě v padesáti letech vynikající úspěch. Díky tomu okusil i atmosféru té nejvyšší soutěže v Českých Budějovicích, a přestože jeho výkonnost nestačila na lepší než deváté místo (v tehdejší obrovské konkurenci již jenom postup na mistrovství Československa představoval často životní úspěch a známku špičkové kvality), tak se jeho vystoupení setkalo s aplausem srovnatelným s MVDr. Liborem Minaříkem! Ján Trška v hodnocení této soutěž v ročence kulturistiky 1985 napsal: "Jedním ze zajímavých momentů soutěže byl debut padesátiletého Krupy. Diváci ho přijali s velkými sympatiemi a celou jeho volnou sestavu provázel potlesk. Pocta, která se ne vždy dostává těm nejlepším." První vystoupení měl tedy zdárně za sebou a následující rok mu přinesl sice až 6. místo na mistrovství Čech, ale ještě předtím na krajském přeboru v Třebíči se mohl pochlubit stříbrnou medailí za naprostým suverénem kategorie do 179 cm Jaroslavem Kulovaným. Co je ovšem kuriózní, byť ne zcela ojedinělé, byla skutečnost, že se na jedné soutěži setkal se svým synem Michalem, který tehdy jako osmnáctiletý junior získal mezi muži bronz. Tím prokázal, že jablko skutečně nepadá daleko od stromu, a co víc, Michal se stal celkem šestinásobným mistrem Československa v dorosteneckých a poté i juniorských kategoriích. To vše pod trenérským vedením svého otce. Zjevně byl jeho táta ještě lepším trenérem než závodníkem.

Doba si naštěstí pro něho vyžádala ustanovení veteránských soutěží nad 40 let a díky tomu si konečně mohl zazávodit mezi věkově sobě rovnými. Jeho chvíle přišla na prvním neoficiálním mistrovství Československa veteránů v roce 1986. Této průkopnické soutěže se sice zúčastnilo pouze 12 borců, ale byla mezi nimi taková jména jako Jiří Horký a Bohumil Divílek. Ti sice zvítězili ve svých kategoriích, ale Josef Krupa je v boji o absolutní vítězství porazil! V tomtéž roce byl na tom nejlépe i silově, kdy v bench-pressu zvedl 152,5 kg. V následujícím roce se mu podařilo obhájit toto vítězství ve své kategorii a v letech 1988 a 1989 získal stříbrnou a bronzovou medaili na té nejvyšší veteránské soutěži. V roce 1988 se mu rovněž podařilo probojovat se na mistrovství Československa mužů v Topoľčanech a 8. místo jistě bylo velkým úspěchem v těžké konkurenci. Po 4. místě na mistrovství republiky veteránů se rozhodl ukončit aktivní činnost, ale jak se trefně říká, nikdy neříkej nikdy. A u Josefa Krupy to platilo stoprocentně.

To, že pověsil závodní plavky na hřebík (byť jak se ukáže, pouze dočasně), tak to vůbec neznamená, že by na kulturistiku zanevřel, ba právě naopak. Kromě toho, že stále pravidelně trénoval, se o to intenzivněji věnoval výchově mladých závodníků a díky jeho vědomostem a zkušenostem jeho svěřenci získali dohromady více než 20 domácích mistrovských titulů a z republikových šampionátů přivezli přes 50 medailí! Dokázal závodníky nejenom výtečně připravit, ale i objektivně ohodnotit, a to při pohledu od rozhodcovského stolku v letech 1984 až 2008. K tomu všemu bylo třeba připočítat i funkcionářskou práci coby předsedy oddílu. Bylo ale zřejmě otázkou času, kdy se Josef Krupa postaví opět na pódium…

Ten čas nastal v roce 2005, kdy při příležitosti 40. výročí založení úspěšného oddílu kulturistiky ASK Blansko (dříve Metra Blansko) a 100. výročí povýšení Blanska na město se zde konalo pod vedením ředitele soutěže Zdeňka Šamana Mistrovství České republiky juniorů a juniorek. Tato dvě jubilea byla ještě doplněná třetím - Josef Krupa slavil sedmdesátiny. Ne, to ještě neoblékl závodní plavky, ale přesto se představil divákům na pódiu a v rámci doprovodného programu zdvihl čtyřikrát stokilovou činku na bench-press. Možná zde v něm uzrálo rozhodnutí znovu si ověřit svoji výkonnost v soutěžích veteránů. Možná se nechal inspirovat i svým o pět let starším vzorem, Metuzalémem světové kulturistiky Albertem Becklesem, který ještě v 61 letech vyhrál profesionální soutěž.

Pepa Krupa rozhodně nechtěl svůj návrat unáhlit a pokazit si svoje dobré jméno špatnou formou, a tak ho naplánoval až na rok 2007 na Mistrovství České republiky juniorů a masters v Bohumíně - to už mu bylo 72 let! Naštěstí nejenom on, ale i ostatní kulturisté stárli, a tomu se přizpůsoboval i soutěžní řád, a tak se ustanovila kategorie nad 60 let, ale i v ní byl zdaleka nejstarší. Ne, nárok na medaili si nedělal, skončil pátý, přičemž vítěz Franta Zálešák, druhý nejstarší účastník, byl o 6 let mladší. Bohužel ani on již není mezi námi. V tomtéž roce byl uveden do síně slávy sportovců okresu Blansko - uznání nejenom pro něho, ale i pro náš sport, na který stále mnozí shlíželi s despektem. O rok později v Kunovicích si 4. místem ve stále náročnější konkurenci dokonce polepšil. Rok 2009 pro nemoc v přípravě vynechal, aby v roce 2010 oslavil půlkulaté jubileum 75 let opět pátým místem na Mistrovství republiky masters ve Zbýšově. Zde ohlásil již podruhé konec aktivní závodní kariéry, ale nevyloučil opět návrat v osmdesáti.

Uběhlo pět let a v roce 2015 se v Blansku opět konala nejvyšší kulturistická soutěž Mistrovství České republiky mužů a masters. A tuto příležitost prezentovat se před domácím publikem si Josef Krupa nemohl nechat ujít, a to přesto, že již oslavil osmdesátiny! Nešlo o výsledek, ale o naplnění slavného výroku zakladatele olympijských her barona Pierra de Coubertina: "Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se!" A všichni to také tak pochopili, že již samotná účast je jeho vítězstvím, vždyť byl živoucím důkazem a tou nejlepší reklamou, že kulturistika se dá provádět až do opravdu pozdního věku.

Myslíte si, že poté již definitivně zabouchl dveře posilovny? No tak to ho vůbec nenapadlo, vždyť kulturistika byla jeho náplní života opravdu až do poslední chvíle. Stále i po osmdesátce radil mladým adeptům a možná leckoho udiví, jaký měl mezi o dvě generace mladšími cvičenci respekt. Jednou týdně jezdil na kole do posilovny ze sedm kilometrů vzdálených Lažánek, kde s manželkou v rodinném domku bydlel, ale doma cvičil zcela pravidelně každý den již před snídaní a nikdy nepolevil. Místo toho, aby své aktivity v pokročilém věku omezoval, tak je spíše rozšiřoval. K sedmdesátinám dostal trekingové kolo, a tak se jízda na něm stala i jeho oblíbenou aktivitou. Na to, že by si koupil tak módní elektrokolo, ani nepomyslel. Proč také? Vždyť ten kopec z Blanska do Lažánek byl stále ještě schopen vyšlapat.

Úctyhodný věk, kterého se Josef Krupa dožil, lze jistě přičítat nejenom neutuchající pohybové aktivitě a silovému tréninku s blahodárným vlivem na tělo i na duši, ale i harmonickému a pohodovému osobním životu s manželkou Marií, se kterou oslavil dokonce diamantovou svatbu - tedy šedesát let spolu! A spolu vychovali i dvě děti, již zmiňovaného Michala, dceru Janu a těšili se i z vnoučat. Byl stále dobře naladěn, plný optimismu, smysl pro humor a neutuchající vitalitu prokázal před několika lety i internetovou reklamou na Aqualand Moravia v Pasohlávkách. O to více nás všechny šokovala zpráva, že nestor české kulturistiky Josef Krupa již není mezi námi. Vzhledem k blížícím se devadesátinám jistě ve skrytu duše plánoval svůj třetí návrat na pódia. Bohužel to již nestihne realizovat, ale v nebeské posilovně ho již očekávají i jeho soupeři z veteránských kategorií, a to bude věru těžká konkurence. Čest jeho památce!