S Duklou Jihlava získal jedenáct z dvanácti titulů, největším úspěchem u reprezentace bylo zlato z mistrovství světa 1985. V 87 letech zemřel Stanislav Neveselý. Trenérská legenda, hokejový odborník a fanatik v nejlepším slova smyslu. „Dokázal poznat talent a hráče pozvednout. Upřímný člověk, nikomu by neublížil a každému se snažil pomoct,“ řekl Bedřich Ščerban. Jeden z těch, který se díky Neveselému odpíchl k oslnivé kariéře.
Pod rukama mu prošly desítky hráčů. Spousta z nich z Jihlavy vyrazila do velkého světa, někteří by bez Stanislava Neveselého třeba hokej ani nehráli. Všichni na něj rádi vzpomínali. „Michal Pivoňka mi každý rok posílal z Washingtonu vánoční pohledy,“ pochlubil se před lety při rozhovoru pro deník Sport, i když za komunistů měl s pozdravy od emigrantů problémy.
V Jihlavě vychoval hvězdy z hráčů, které třeba předtím nikdo neznal. I proto se jí říkalo hokejová univerzita. Neveselý měl přehled o všech. A uměl najít klenot. „Mají tu v juniorce centra. Nebyl v mládežnických výběrech, ale něco z něj bude. Patera. To jméno si pamatuj,“ pravil při jedné rozpravě kdysi dávno v Kladně. Jeho slova se mi pak ještě dlouho vracela.
„Já jsem taky neprošel žádnými výběry. Až když jsem nastoupil na vojnu, Standa mě doporučoval do dvacítky. Nevzali mě, protože to prý není koncepční. Našel hodně kluků. Petr Vlk taky nebyl v žádném nároďáku, z naší generace třeba ještě Jarda Benák, Olda Válek. Viděl v nich potenciál a vzal si je. Nad Oldou měl patronát, byl pro něj jako druhý táta,“ vzpomíná bývalý elitní obránce Ščerban, který hrál na pěti šampionátech, olympiádě i Kanadském poháru. S Jihlavou získal tři tituly a dnes je jednatelem klubu.
„Jinde byl přetlak, hráči chodili do Jihlavy na vojnu. Za dva roky dostali tréninkový dril, vyskočili. Milan Nový vyhrál v Dukle poprvé nejlepšího střelce, Vinco Lukáč taky předtím neměl místo v Košicích. S útokem Rosol-Kameš-Klíma jsme vyhráli ligu. To byli kluci, kteří ve svých klubech tolik nehráli,“ popisoval Neveselý.
Svůj život spojil s Vysočinou. Od roku 1964 působil v Jihlavě jako hráč, asistent trenéra a později i hlavní kouč. V Dukle strávil osmnáct sezon. Pocházel však od Třeboně a ligu hrál i za Spartu, protože v Praze studoval. Do jižních Čech se pak vracel na chalupu. Kousek od něj ji měl pražský rodák Luděk Bukač. S ním a metodikem Josefem Dovalilem se mu prý pracovalo nejlíp.
„Vytvořili jsme dobrý tým. V té době jsme i hodně publikovali, předběhli jsme dost věcí. V polovině 80. let jsme na české poměry hodně trénovali, vyhrávali ligu. S reprezentací se taky dařilo. Na olympiádě 1984 jsme zvítězili v sedmi zápasech v řadě, než jsme prohráli v souboji o zlato s Rusy,“ vracel se.
Spoustu mladých hráčů přivedli i do reprezentace. Už v roce 1983 například Dominika Haška. Bylo mu 19 let, když chytal poprvé na mistrovství světa. O nějakých šest let později postavili v Praze proti vítězům Stanley Cupu z Calgary poprvé útok teenagerů Jágr–Reichel–Holík.
To už byl Neveselý u reprezentace pravou rukou Pavla Wohla. Na jaře 1990 vzali všechny tři na mistrovství světa do Bernu. „Měli jsme tým ještě dohromady se Slováky. Tři jiné hráče jsme museli vyřadit a potvrdit to ještě úspěchem v turnaji. Ale pak zahráli parádní šampionát. Reichel dal šest branek, Holík s Jágrem po třech,“ vypočítával Neveselý.
Sám byl protikladem obou velkých trenérů. Zatímco oni působili spíš vyrovnaně, on sršel energií, vitalitou. „Kuna lesní, kuna skalní, hop, hop!“ zavelel, jakmile při letní přípravě honil své svěřence po kopcích. Se stejným zápalem cvičil i sám sebe. „Každé ráno chodil běhat. V půl sedmé ráno pro nás přišel. Vyběhli jsme z baráku na Skalku, on se myl u studánky pramenitou vodou a my, že tam nevlezeme. Jediný Franta Musil, že to zkusí taky. Voda měla sedm stupňů,“ směje se Ščerban.
Byl přísný, ale spravedlivý. Zahladil pár malérů, ale zároveň dokázal potrestat. „Klíma byl jeden z nejtalentovanějších hráčů, co přišel. Jeho táta hrál ligu za Chomutov, ročník jako já. Přivezl mi ho a říká: ‚Hele, ono to s klukem není jednoduchý, ale kdyby něco, dej mu pár facek nebo ho kopni!‘ Petr dobře bruslil, techniku měl dobrou. Ale dost těžko se zvládal. Když to přesahovalo meze, poslal jsem ho k průzkumné rotě. Únor, mrazy, minus dvacet stupňů. Byli deset dní v lese. Za dva dny za mnou přišla do kanceláře delegace hráčů, ať ho vezmu zpátky,“ povídal Neveselý.
Ale všichni ho respektovali a po letech na něj vzpomínali v dobrém. Jihlava jim v kariéře ohromně pomohla. Vykládali pak o Neveselém i spoustu veselých příhod. Z té, jak v zápalu boje posílal při utkání na led dvojici Chalupa-Benák, se stal folklór. První z nich už působil v Detroitu, S Benákem hrál právě Ščerban. „Seděl jsem na střídačce a někdo mu připomněl, že Chalupa tam už není. ‚Jo, tak Benák-Ščerban na led,‘ zavolal. Byl roztržitý, ale obrovsky zapálený do hokeje,“ vysvětluje.
Ještě po sedmdesátce navštěvoval Neveselý univerzitu středního věku, hrál nohejbal, tenis. Dokud mohl, chodil v Jihlavě na hokej. A pořád se jím nechával strnout. „Seděl vedle mě ve VIPu, začal radit a řvát. Povídám: ‚Ale oni vás neslyší, sedíme za sklem.‘ A on: ‚Já vim, já vim.‘ Jakmile se začalo hrát, přestal vnímat okolí a žil jen tím hokejem,“ říká Ščerban.
Z jeho neskutečné vitality vyvěrala i jistá roztržitost. Vypráví se, jak do svazové kanceláře někdo telefonoval a Neveselému zazvonil telefon taky. Zvedl ho, a když domluvil, pověsil sluchátko na vidlici souseda, čímž ukončil jeho hovor. „Hrál jsem ve Švédsku, manželka zvedla telefon a že volá Standa Neveselý. Vzal jsem to a on: ‚Co chceš?‘ Já: ‚Nic, voláte vy mně.‘ A Standa: ‚Jo, vidíš. Jak jste na tom?‘ Já, že hrajeme pátý zápas play off. ‚Tak můžeš zítra přiletět?‘“
Jako reprezentační trenér se zúčastnil třinácti velkých turnajů a kromě světového zlata získal stříbro na olympiádě 1984 a pět dalších medailí na šampionátech. Na mistrovství světa v roce 1991 byl i hlavním trenérem reprezentace, později dělal manažera, třeba ve slavném Naganu. Vyzkoušel si také zahraniční angažmá, trenérskou dráhu uzavřel v Moravských Budějovicích v krajském přeboru.
„V Dukle jsem hráče dřel, hlavně ty mladší. Říkal jsem: ‚Vy blbci, když se to nenaučíte teď a neuděláte ze sebe špičkový hráče, tak už to potom neuděláte nikdy,‘“ povídal. Možná nikdo nevybrousil víc hokejových drahokamů než Stanislav Neveselý.
Stanislav Neveselý
- Narozen 17. května 1936, Břilice.
- Hrál za Spartu Praha a Duklu Jihlavu, kde v roce 1967 ukončil aktivní kariéru.
- Od roku 1965 byl asistentem trenéra. S Jaroslavem Pitnerem získal osmkrát mistrovský titul (1967-72, 1974, 1978), tři tituly (1983-85) jako hlavní kouč ve spolupráci a Jaroslavem Holíkem.
- Od roku 1973 vedl reprezentační B mužstvo, v letech 1979-85 působil u A týmu jako asistent Karla Guta a později Luďka Bukače, v letech 1988-90 pracoval po boku Pavla Wohla, v sezoně 1990-91 byl hlavním trenérem. V letech 1993-94 dělal asistenta Ivanu Hlinkovi.
- S Luďkem Bukačem dovedli v roce 1985 tým k titulu mistrů světa. Má stříbro z MS 1982, 1983 a ZOH 1984, v letech 1981, 1989 a 1990 získal bronz, jako manažer má bronz ze ZOH 1992.
- Trénoval rovněž německý Freiburg, švýcarský Kloten, reprezentaci Chorvatska a tamní tým Medveščak Záhřeb.
- V roce 2008 byl uveden do Síně slávy českého hokeje.
