Viděla jsem svou smrt. Röntgen manželce prosvítil ruku, paprsky X ji zděsily

Sedm týdnů v kuse koncem roku 1895 strávil německý fyzik Wilhelm Conrad Röntgen ve své laboratoři v bavorském Würzburgu a snažil se odhalit tajemství v té době neznámého záření. Manželka Anna mu obětavě nosila teplé jídlo a dohlížela na to, aby během svého úsilí nepadl hladem ani vyčerpáním. A když potřeboval, byla mu k ruce, a to doslova.

Právě levá ruka Anny Berthy Röntgenové je zachycena na historicky první fotografii, jež dokázala nahlédnout pod kůži života. Černobílý snímek zobrazující tenké kosti s klouby Röntgen jednoduše nazval „Hand mit Ringen“, ruka s prsteny. V roce 1901 pak i díky němu získal první Nobelovu cenu za fyziku.

Pracovna německého fyzika Wilhelma Conrada Roentgena na Univerzitě ve Wützburgu, kde objevil a popsal nový typ záření, které nyní nese jeho jméno. Vyfoceno 22. října 1945.

Patnáctiminutová expozice, na níž je zřetelně vidět manželčin zásnubní a snubní prsten, neproběhla s pomocí světla, ale nového, dosud neobjeveného neviditelného záření. Paprsky dokázaly projít hmotou, ukázat, co se děje pod povrchem, a zároveň s tím vnést nové poznání do stavby a fungování lidského těla. Německý fyzik se rychle stal osobností známou po celém světě.

Sám nové záření skromně pojmenoval jako paprsky X. Dnes již na počest svého objevitele, alespoň v češtině i němčině, kdysi záhadné paprsky nesou právě jeho jméno. To za více než století zdomácnělo natolik, že jim nikdo neřekne jinak, než rentgen.

Manželka se pak do laboratoře bála

Anna Röntgenová ovšem z průkopnického snímku byla nadšená o poznání méně. Podle často zmiňované legendy prý při pohledu na černé kosti své ruky vykřikla: „Právě jsem viděla svou smrt!“ a od té doby odmítala do laboratoře svého manžela chodit.

Na rozdíl od ní ale Röntgen znal několik lidí, u nichž předpokládal, že v nich pohled na jeho dílo vyvolá nadšení. Kopie svých prvních „röntgenogramů“ spolu s textem připravovaného vědeckého článku rozeslal svým kolegům fyzikům na evropských univerzitách. Jedním z nich byl Arthur Schuster z univerzity v britském Manchesteru.

Schuster se zabýval několika různými oblastmi fyziky, včetně magnetismu, spektroskopie a astronomie. Když počátkem roku 1896 obdržel popis Röntgenova experimentu, úspěšně jej zopakoval ve své laboratoři. Pořídil další snímky kostí rukou, žab, kloubů nebo chodidla svého šestiletého syna.

Wilhelm Konrad Roentgen (1845-1923), německý fyzik a objevitel rentgenového záření. Za svůj objev získal v roce 1901 první Nobelovu cenu za fyziku.

Schuster si zároveň uvědomoval lékařskou hodnotu této zobrazovací metody, když mezi prvními snímky z počátku roku 1896 pořídil i obraz kulky uvízlé v lebce. Na základě svých pokusů došel také k zjištění, že nové paprsky jsou ve skutečnosti stejné jako paprsky světla, jen vzhledem k mnohem kratší vlnové délce nesou mnohem vyšší frekvenci a energii.

Bez patentu, pro dobro lékařství a lidstva

Právě možné využití nového záření v lékařství bylo důvodem, proč se Wilhelm Röntgen rozhodl svůj objev nepatentovat. Technologie se začala rychle šířit mezi lékaři, ale také mezi laickou veřejností. Své kosti na rukou si tak prostřednictvím „rentgenových automatů“ mohli prohlédnout i běžní zákazníci, další začali s podobnými přístroji experimentovat doma. Součásti nutné k jejich sestavení byly relativně dobře sehnatelné a je znám i případ muže, který v takto vyrobeném přístroji během desetihodinové expozice pořídil snímek zlomené kyčle své ženy.

Všeobecné rentgenové šílenství té doby však nepočítalo s možným škodlivým dopadem tohoto záření. Vědci se zpočátku domnívali, že rentgenové záření pouze neškodně prochází tělem. Brzy se ale začaly množit případy popálenin, vážných zdravotních problémů i smrti.

Sestra Červeného kříže pořizuje rentgenový snímek ruky zraněného německého vojáka na německé nemocniční lodi "Stuttgart" v norském přístavu Oslo. (1940)

Popáleniny se objevily u zmíněné ženy se zlomenou kyčlí, stejně jako u dalších pacientů, kteří byli vysokým dávkám záření vystaveni. Tragicky skončil Clarence Dally, rentgenový technik v laboratoři Thomase Edisona. Dally byl vystaven tak silnému záření, že mu musely být amputovány obě ruce a později ve věku 39 let zemřel na metastazující rakovinu kůže.

Vědci postupně přišli na to, jak měřit množství záření, kterému je člověk během pořizování rentgenového snímku vystaven. V současné době jsou již dávky rentgenového záření potřebné pro pořízení snímku jen zlomkem toho, čemu byly vystaveny první osoby na konci devatenáctého století.