Přijímal i rozdával rozkazy. Stanislav Neveselý byl emotivní, loajální profík
Foto: hcdukla.cz
Hokejový odkaz Stanislava Neveselého je velmi obsáhlý. Od hráčské, přes trenérskou, od klubové až po mezinárodní úroveň. Nade vše ale zřejmě ční jeho spolupráce s Luďkem Bukačem, s nímž v osmdesátých letech úspěšně vedl národní tým.
Oba už byli k ruce Karlu Gutovi na olympiádě v Lake Placid 1980. Po neúspěšném turnaji pak převzali československou reprezentaci naplno. Bukač coby hlavní trenér, Neveselý jako asistent.
Pětiletá cesta ke zlatu
Úspěšná generace hokejistů sedmdesátých let, která získala tři zlaté medaile, byla vyčerpaná; tým musel projít omlazovací kúrou. Bukače s Neveselým nečekala jednoduchá práce. Medaile byla tehdy považována za samozřejmost, usilovat o tu zlatou bylo mimořádně obtížné.
V cestě na vrchol stála vždy neporazitelná rudá mašina, kterou už vedl Viktor Tichonov. Ten nastolil v sovětské reprezentaci pořádky do té doby nevídané. Hráči byli jedenáct měsíců v roce zavřeni na báze, kde neustále trénovali. Tichonovovy možnosti neměly hranice.
„Byl to chladnokrevný člověk,“ vzpomíná ve své biografii Luděk Bukač. „Uzavřený, nemluvný, nečitelný, zvyklý pouze rozdávat rozkazy. S Tarasovem jsem přes značný věkový rozdíl vedl spoustu diskusí o hokeji, o tréninku. Byl to člověk inspirativní, nápaditý, který dokázal prosazovat své myšlenky. To Tichonov rozdával jen rozkazy.“
Reprezentace se pod rukama nových mužů měnila. Přišel do ní Lála, Rosol, Klíma, Svoboda, Kameš, Růžička. Ze Slováků se zapojili Lukáč, Rusnák, Pašek, Liba. První rok ještě pomohli Hlinka, Martinec, Nový, časem i oni odešli za vytouženým zahraničním angažmá.
Pedant na práci s mužstvem
Obměněný, pečlivě budovaný národní tým směroval ke zlatu, kterého jsme se dočkali na pražském šampionátu 1985. Neveselý byl po celou dobu Bukačovým věrným parťákem.
„Jádro týmu jsme postupně doplňovali, viděli jsme, že vzniká velmi nadějné dílo. Mluvím v množném čísle, protože jsme všechno absolvovali se Standou Neveselým. S člověkem, jehož spolupráce si vážím,“ vzpomíná Luděk Bukač v knize Moje hokejové století, která vyšla krátce před jeho smrtí.
Znali se už z doby dorosteneckého hraní, později se potkali ve sparťanské kabině. Úzké přátelství ale nastartovala až profesní trenérská spolupráce, kde si dokonale rozuměli.
„Standa byl v jakémkoliv směru skvělým partnerem, odborníkem a podnětným debatérem. Jako asistent respektoval moji pozici, ale přinášel i cenné podněty. Byl to pedant co do práce s mužstvem, moje role zase spočívala ve výstupech směrem k veřejnosti, v komunikaci s médii a odrážení tlaků komunistů. Doplňovali jsme se parádně,“ popisuje Bukač.
Neveselý spojil většinu hokejového života s Jihlavou. Řadu let asistoval Jaroslavu Pitnerovi, načež se týmu ujal sám a k osmi předešlým titulům přidal tři vlastní z pozice hlavního kouče. „Celý život tak prožil na vojně, což ho naučilo rozkazy nejen přijímat, ale i vydávat, plnit a kontrolovat. Vše se projevovalo v jeho emotivním koučingu. I proto a pro jeho menší postavu ho Kanaďané titulovali Stan the Man. Chlapík Standa,“ popisuje dlouholetého kolegu Bukač.
„Celý život tak prožil na vojně, což ho naučilo rozkazy nejen přijímat, ale i vydávat, plnit a kontrolovat. Vše se projevovalo v jeho emotivním koučingu. I proto a pro jeho menší postavu ho Kanaďané titulovali Stan the Man. Chlapík Standa.“
„Úkoly jsme měli rozdělené tak, že já navrhoval trénink, společně jsme ho vedli a Standa potom vše detailně překresloval, zaznamenal. Pepík Dovadil, docent z fakulty, náš odborný konzultant, pak všechno pečlivě zdokumentoval. Dodnes tak mám schované všechny naše podklady z časů u národního týmu, včetně skautingu hráčů a jejich hodnocení po turnajích.“
Šlo o dobu, kdy československý hokej budil respekt i tam, kde se ho všichni po léta učili. Bukač například vzpomíná, jak ho na Kanadském poháru 1984 neustále bombardoval otázkami na trénink tehdy začínající Mike Keenan, přidělený Čechoslovákům jako průvodce. Zajímal ho každý detail.
Dodejme, že Keenan později vyhrál s Rangers 1994 Stanley Cup, v letech 1985 a 87 dovedl Philadelphii do finále (pokaždé ztroskotal na Gretzkym a spol.), v roce 1992 Chicago (soupeř Lemieux a spol.). Na Kanadském poháru 1987 vedl vítěznou sestavu javorového listu s Gretzkym a Lemieuxem coby hlavní kouč. V památné sérii (5:6, 6:5, 6:5) porazil ve finále Tichonovovu sbornou. V roce 1991 uspěl s Kanadou na stejném turnaji znovu.
Duo Bukač – Neveselý pak dosáhlo nejvyšší výhry nad SSSR na Švédském poháru 1984, kdy jsme strojově hrající Sověty před MS smázli 7:2. V brance už stál devatenáctiletý Dominik Hašek.
Luděk Bukač byl náročný trenér. K sobě i okolí. Objížděl světové trenérské semináře, už po třicítce přednášel na Fakultě tělesné výchovy a sportu, vystudoval Filosofickou fakultu. Stanislav Neveselý, absolvent FTVS, později rovněž součást manažerského týmu české reprezentace v Naganu 1998, dokázal být nejen jemu oporou i oponentem. Uměl se přizpůsobit, přijmout jakoukoli roli. Byl silnou osobností s nezbytnou dávkou loajality.
Až do své smrti žil hokejem, který ho dokonale naplňoval.
Stanislav Neveselý | Foto: hcdukla.cz
Share on Facebook
