V lapidáriu Vlastivědného muzea Olomouc probíhá očista kamenných soch a dalších kamenných prvků

Expozice olomouckého vlastivědného muzea s názvem Příběh kamene|foto:Blanka Mazalová, Český rozhlas

„Máme tady pískovcové fragmenty, které vyjadřují různé reliéfy, různé erby. Při dlouhodobé expozici je potřeba s nimi pracovat, čistit je, pozorovat a neustále kontrolovat, aby nedocházelo k poškození,“ popisuje restaurátor Milan Stecker, který sleduje práci svých kolegů s jemnými štětci na pískovcové desce se znakem rakouského arcivévodství z roku 1662.

Exponáty jsou v chladném sklepním prostoru historické budovy s mohutnými klenbami, kde mají podle mluvčí vlastivědného muzea Vladimíry Hacsikové ideální podmínky. „Vzhledem k tomu, že v každém materiálu panují degradační procesy, tak sbírkové předměty, které jsou uloženy tady ve výstavních prostorách a v depozitářích, mají ideální podmínky. I přesto je potřeba čas od času udělat jejich čištění a drobné konzervátorské opravy,“ zmiňuje Hacsiková.

Nejen kamenné exponáty

Kromě kamenných exponátů je v galerii také jeden předmět dřevěný, keltský monoxyl. „Byl nalezen v 90. letech na břehu mohelnického jezera a zůstává nepoškozený. Má tu právě ideální podmínky pro to, aby mohl přežít v takovém stavu, v jakém byl nalezen. Nicméně v letošním roce jsme zjistili, že některý z návštěvníků ulomil pár drobných dřevěných kousků, a tak jak expozici na podzim zavřeme, tak bude probíhat i restaurování tohoto předmětu,“ dodává Hacsiková.

Podle propočtů britského badatele J. S. Rogerse, který se zabývá lodní dopravou, mohl člun uvézt tři osoby a ještě dalších 800 kilogramů nákladu. Z tohoto důvodu lze mohelnický monoxyl označit za obchodní, nákladní či kupeckou loď, sloužící k transportu zboží nebo osob po řece Moravě v mladší době železné.

Keltský monoxyl|foto:Blanka Mazalová, Český rozhlas

Expozice „Příběh kamene“ olomouckého vlastivědného muzea je otevřená každý den kromě pondělí do konce září.