Kroměříž se vrátila do druhé ligy po sedmnácti letech. Vybavíte si něco z té doby?
To ještě ne, měl jsem šest. Pamatuji si ale pohárové tažení do semifinále. Vždycky jsem snil, že si zahraji za áčko. Nakonec se to vyklubalo tak, že jsem byl součástí týmu, který klub dotáhl po dlouhé době do druhé ligy. Nejen pro mě, ale pro všechny je to zadostiučinění. Proto fotbal děláme, abychom se posunuli co nejvýše.
Umocňuje vaše pocity, že jste před týdnem v Táboře vedl tým jako kapitán?
Jen jsem zaskakoval. Kapitán (Tomáš Matoušek) nemohl z pracovních důvodů. Má přijet na konci týdne. Jestli naskočí do zápasu, nevím. Pokud bych byl znovu kapitán, byl by to doma krásný pocit. Ale nejde o to, jestli máte pásku, nebo ne. Hlavní je pomoct týmu na hřišti k bodům.
S Táborskem to nevyšlo, prohráli jste těsně 0:1. Co vám ukázala premiéra ve druhé lize?
Prvních dvacet minut si asi většina z nás říkala: Ty jo, to je kolotoč. Možná jsme měli nervozitou svázané nohy, těžké po dlouhé cestě. Většina z nás hrála druhou ligu poprvé. Táborsko drželo míč, rychle otáčelo hru a my jsme jen běhali bez balonu. Po dvaceti minutách jsme se ale osmělili a zjistili, že jsou také jenom lidé, že dokážou také chybovat, že i my máme svoji kvalitu a dostaneme se do šancí. Mrzí nás, že jsme neudělali bod. Zápas nám ukázal, že nemusíme hrát ve druhé lize druhé housle, ale třeba ve středu tabulky.
Na kterého soupeře v soutěži se těšíte nejvíce?
Samozřejmě největším tahákem je Zbrojovka Brno, která spadla z první ligy. Pro mě ale bude speciální zápas proti Dukle, protože taťka je její dlouholetý fanoušek. Jsem zvědavý, komu bude fandit.
Máte i prvoligové ambice?
Ze třetí do druhé ligy je to skok. Nepředpokládám, že bych vystřelil tak, že by mě hned někdo koupil z první. Chceme se postupně sžít s druhou ligou a pak se uvidí.
Jak kloubíte fotbal s civilním zaměstnáním?
Učím na druhém stupni matematiku a tělocvik, takže teď o prázdninách mám více volného času než během školního roku.
Fandí vám žáci?
Základní škola Slovan spolupracuje s klubem. Máme sportovní třídy, do kterých chodí naši žáci nebo dorostenci i kluci z okolních vesnic. Fotbal probíráme, je na denním pořádku.
Co říkají spoluhráči, že jste matematik?
Buď ji člověk nenávidí, nebo ji má rád. Nic mezi tím. Občas se kluci diví. Odmalička mě bavilo řešit úlohy, přicházet na nová řešení. Zajímají mě data ze zápasů. Uběhnutá vzdálenost. Počet metrů ve sprintu. Čísla, to je moje.
Dá se spojit matematika s fotbalem?
Určitě. Fotbal se musí hrát i hlavou, nejen nohama. Přemýšlet o nejlepším řešení. V matematice i fotbale bývá ten nejjednodušší způsob ten nejlepší. Jednoduchá přihrávka může být efektivnější než nějaká vymyšlenost, kterou by nezahrál ani Messi.
