Na první vlaštovku dne, domácí brněnské VDYD, se v dešti chtělo málokomu, a proto převážná část návštěvníků dorazila až na Štěpána Hebíka aka 7krát3. Ten se s nimi snažil často vtipkovat a jinak interagovat, ale šlo to zkraje programu ztuha a některé jeho vtipy vyznívaly do prázdna. Když ale se svým live bandem probral svou diskografii, šlo mu to dobře. Z pódia se valil jeho osobitý funkem elektrizující pop a byla to zábava.

Zcela jiný náboj přinesli do vnitřních prostor Veronika Buriánková a David Zeman jako skupina Kalle. Snový pop plynul éterem a kolébal diváky až do příjemného transu. Velice dobře vyzněly také nové kousky z posledního alba "Under the Black Moss".

První zklamání přinesli londýnští Snapped Ankles, kteří mohli být černými koni sobotního dne. Hejkalové z lesů chtěli dokázat, že kdyby les ožil, bude hrát elektroniku. Jejich bizarní představení v maskách zkraje zaujalo, ale postupně se ukázalo, že více nápadů padlo na vizuál než na samotnou produkci. Škoda.

Mezinárodní Sunbrella v čele s Davidem Žbirkou přijela představit svůj debut "Heartworn", a přestože úvod koncertu byl vlažnější, postupně se odkrývala muzikálnost velice zdatných hudebníků. Možná za to mohla menší zkušenost nebo ostych, ale po rozpačitých prvních písních, kdy David také trochu bojoval s intonací, do sebe postupně všechno zapadalo a skladby svým feelingem nakazily viditelně potěšené publikum.

Po Peteru Kemberovi, který na festival zavítal předchozí den jako Sonic Boom, se v sobotu ohlásil jeho někdejší spoluhráč ze Spacemen 3 Jason Pierce, který už od roku 1990 vystupuje ve formaci Spiritualized, vnímané jako přímý nástupce rozpadlých vesmířanů.

Šestice muzikantů se sedícím Piercem, doprovázená třemi vokalistkami, přinesla svěží kytarový zvuk s výraznými klávesami Toma Edwardse. Pierce nemluvil ani se nesnažil o jakýkoliv kontakt a zdálo se, že je zcela pohroužen do své hudby. A překvapivě si všechny songy četl z not před sebou.

Ještě než Britové nastoupili na pódium, promluvil programový ředitel akce Tomáš Kelar. Poděkoval návštěvníkům za úspěšný ročník, který dle jeho slov nebylo vůbec jednoduché zorganizovat. Pozval k sobě také primátorku Brna Markétu Vaňkovou. Ta se snažila pronést jen pár vět a s kelímkem v ruce dělat dojem bavící se fanynky, ale dle chladných až negativních reakcí místních asi příliš popularity nemá.

Zcela opačnou, veskrze pozitivní atmosféru nabídl oblíbený vysokoškolský učitel a Dj David Doubek aka Ventolin. Za svým pultem prováděl své osobité kreace a zaplněný prostor u stage úspěšně rozpohyboval. "Disco Science" si navíc vysloužilo jeden z nejhlasitějších potlesků z celého dne.

Poměrně vážněji své elektronické umění předvedl londýnský producent Max Cooper. Přivezl úchvatnou vizuální show, jíž je sám autorem. Na síť, nasazenou na samotný kraj jeviště, promítal působivé vizualizace a společně s promyšlenými skladbami nechal diváky v úžasu. Ti zaplnili celou plochu před hlavním pódiem a po slabém zájmu o Spiritualized tak vynesli krále evropské elektroniky do role sobotního headlinera.

Estonský rapper Tommy Cash dorazil ve velkých žlutých crocsech, a ačkoliv vydal jen dvě plnohodnotné desky, přivítal ho skutečně obstojný zástup nadšených fanoušků, zejména z řad mladších ročníků. Cash proslul svými videoklipy a poměrně explicitním slovníkem. Naživo vypadal na prázdné scéně trochu ztraceně a hudební podkres, puštěný zřejmě z PC, nepřinášel zrovna velký zvukový zážitek. Celé to působilo vesměs pouťově, ale lidi si to dobré z jeho setu evidentně našli.

Za zmínku stojí i japonské trio Dos Monos, které hrálo na malé Kabinet Múz stagei. Jedna kytara a tři vokály rozjely nápaditou a energickou rapovou show, které sice chyběla lepší technická kvalita, ale tu japonští mladíci doháněli nasazením. V pozdních hodinách mohli příchozí okusit ještě dancehall Grove, skotského producenta Hudsona Mohawka nebo dupstepového inovátora Kode9.

Třetí ročník Pop Messe se povedl. Po organizátorské stránce nenastaly žádné větší chyby a program nabídl pestrou kolekci umělců. Do budoucna se tak rodí pracovitý a nesmírně sympatický konkurent Colours Of Ostrava nebo Metronome Prague. A vzhledem k tomu, že příští rok se přesouvá do areálu Velodromu a rozšiřuje se na tři dny, nejspíš se máme ještě na co těšit a brněnskou akci si tučně zapsat do festivalového kalendáře: 25. až 27. července 2024.