Ostravští vědci vymysleli senzorické lehátko pro vyšetření magnetickou rezonancí

„Měří asi metr deset na nějakých třicet centimetrů, byla přímo navržená tak, aby padla do lehátka v magnetické rezonanci,“ popisuje bílé lehátko s 16 snímači Jindřich Brablík z Katedry kybernetiky a biomedicínského inženýrství Vysoké škole báňské–Technické univerzity Ostrava.

V praxi si pacient na lehátko jen lehne, zbytek už senzorická podložka zvládne sama. „Umožňují nám snímat jeho srdeční a dechovou aktivitu. Součástí lehátka je i na jednom konci takový, řekněme, výstupní port, pomocí kterého připojujeme senzorické lehátko k měřícímu systému,“ vysvětluje Jindřich Brablík.

Senzorická podložka se umí navíc vypořádat i s tím, v čem má v současnosti vyšetření pomocí EKG mezery. „Magnetická rezonance využívá velmi silných a rychle se měnících magnetických polí, což jednak v podstatě způsobuje silné rušení v této snímané EKG křivce a zároveň dochází i k její změně tvarové, což zase způsobuje problémy při vyhodnocení toho signálu. Ztěžuje to v podstatě tomu radiologovi tím, že má větší problém provést tu diagnózu,“ dodává Jindřich Brablík.

Lehátko tedy vyšetří rychleji a navíc díky svému materiálu neruší magnetické pole. „Pacient si pouze lehne, obsluha rezonance udělá v podstatě umístění jednotlivých cívek, což musí udělat vždy, ale dále už pacienta nepřipravuje. Tím pádem se zefektivňuje průběh vyšetření už na začátku a tím, že náš systém je pneumatický, je plně imunní vůči signálům magnetického pole,“ popisuje Brablík s tím, že výsledky měření jsou tedy i lepší.

Lehátko vědci s vedoucím týmu Radkem Martinkem, proděkanem Fakulty elektrotechniky a informatiky vyvíjeli několik let. Kvůli studii ho zkoušelo asi 40 pacientů a z výsledků vyplývá, že se doba vyšetření zkrátila asi o 5 minut.

Vědci se teď snaží lehátko certifikovat, aby ho mohli co nejdřív nabídnout i nemocnicím.