Taneční vystoupení na Letních slavnostech nabídlo neúplný zážitek

V akusticky nehostinném prostředí multifunkčního sálu Vzlet v pražských Vršovicích se odehrál čtvrtý večer Letních slavností staré hudby, který pomyslně rozdělil festival na dvě poloviny. Toto vystoupení tentokrát patřilo tanci v podání polského souboru Cracovia Danza Ballet, vedeném Romanou Agnel, který doprovázela Capella Ornamentata Richarda Šedy. Vládla múza tance Teprsichoré, múzy hudby Euterpé a komedie Thálie večeru tak nakloněny nebyly.
Letní slavnosti staré hudby: Terpsichoré, 29. července 2023, Praha, Vzlet (foto Petra Hajská)
Letní slavnosti staré hudby: Terpsichoré, 29. července 2023, Praha, Vzlet (foto Petra Hajská)

Text festivalové programové brožury z pera Kateřiny Klementové, která má sama s koncipováním podobných vystoupení bohaté zkušenosti, lákal na propojení italské dvorské taneční kultury a polského prostředí personifikované královnou Bonou Sforzou. Ta se po svatbě se Zikmundem I. Starým roku 1518 stala na třicet let polskou královnou (zemřela pak v roce 1557 v italském Bari). Spojitost s Bonou Sforzou však byla spíše volná. Tančilo se převážně na hudbu vydanou až o několik desetiletí později (včetně kusů Michaela Praetoria a Pierra-Francisqua Caroubela ze sbírky Terpsichore – Musarum Aoniarum) a tomu, zdálo se, odpovídaly i kvalitně vyvedené kostýmy.

Letní slavnosti staré hudby: Terpsichoré, 29. července 2023, Praha, Vzlet (foto Petra Hajská)
Letní slavnosti staré hudby: Terpsichoré, 29. července 2023, Praha, Vzlet (foto Petra Hajská)

Vizuálně nabídlo vystoupení rozhodně více než jen sled spíše volně řazených tanců, nicméně scházel silnější jednotící divadelní rámec, který by diváky vtáhl do dění. Nedozvěděli se vlastně ani (v setmělém sále si to mohli přečíst v programu jen s velkými obtížemi), jaký tanec se právě předvádí. Jen jednou někdo z tanečníků ohlásil či vyvolal název tance. Scénář a choreografie Romany Agnel vsadily na tance s maskami a pantomimu, zejména na ústřední postavu dvorního šaška Stańczyka (pohybově i herecky dobře disponovaný Filip Świeczkowski), který byl nositelem většiny netanečních akcí. Jedním z nejvýraznějších momentů bylo dvoření se pánů dámě s maškarou, aby se pak ukázalo, k potěše ostatních dam, že pánové byli ošáleni přestrojením. Jinak v druhém plánu mohl divák pozorovat třeba klevetící dvořanky či pány vyměňující si poklony. Vztahy mezi postavami ale v zásadě nebylo možno vysledovat.

Letní slavnosti staré hudby: Terpsichoré, 29. července 2023, Praha, Vzlet (foto Petra Hajská)
Letní slavnosti staré hudby: Terpsichoré, 29. července 2023, Praha, Vzlet (foto Petra Hajská)

Některé ze zařazených tanců jsou poměrně atraktivní samy o sobě (například komický mečový tanec Les Bouffons nebo volta s charakteristickými zvedanými figurami) a tento jejich charakter byl náležitě zdůrazněn. Někdy však šlo spíše o dobře předvedené praktické ukázky a poněkud scházel emocionální náboj. Na vyvýšeném, dobře nasvícením pódiu, vybaveném zřejmě i vhodným tanečním povrchem, byly místy zřetelné též jisté chyby (například nesynchronní provedení jednotlivých figur či nezachovávání formací).

Letní slavnosti staré hudby: Terpsichoré, 29. července 2023, Praha, Vzlet (foto Petra Hajská)
Letní slavnosti staré hudby: Terpsichoré, 29. července 2023, Praha, Vzlet (foto Petra Hajská)

Hlavním problémem večera bylo nicméně prostředí sálu Vzlet. Ten sice nabízí vhodné zázemí pro různé druhy akcí, ale pokud jde o starou či klasickou hudbu, hodí se pro zkoušení velkých projektů či může dobře posloužit jako studio pro nahrávání, ne už tak pro živé koncerty s publikem. Na to do značné míry doplatila Capella Ornamentata pod vedením Richarda Šedy v obsazení dva cinky (nebo flétny), renesanční trombon, housle, gamba, teorba (barokní kytara) a bicí, které se během jednotlivých skladeb obměňovalo. Zvukově se prosazovaly (a to ještě ne zvlášť výrazně) cinky a trombon, jejichž zvuk se odrážel od boční stěny pódia. Ostatní nástroje, snad kromě bicích, zněly velmi tlumeně, jako za oponou (i když ve skutečnosti byly před ní), a občas zanikaly v tanečním ruchu.

Letní slavnosti staré hudby: Terpsichoré, 29. července 2023, Praha, Vzlet (foto Petra Hajská)
Letní slavnosti staré hudby: Terpsichoré, 29. července 2023, Praha, Vzlet (foto Petra Hajská)

Richard Šeda využil toho, že Mélusine de Pas je nejen vyhledávanou hráčkou na violu da gamba, ale je též zkušenou zpěvačkou (kromě barokní hudby je specialistkou na gregoriánský chorál). I když se jednalo o vítané zpestření produkce (zazněly celkem tři vokální skladby) a vlastně překvapení pro diváky, výsledný dojem byl zejména kvůli nevyhovující akustice a vesměs pro zpěvačku nevýhodné nižší poloze partu rozpačitý. Vcelku zdatně se k Mélusine de Pas jako sólistce pěvecky přidávali i její kolegové instrumentalisté, zejména Richard Šeda, nicméně plnohodnotné pěvecké obsazení nahradit nemohli. Jinak ovšem kapela doprovázela tance spolehlivě, byť se někdy mohlo zdát, že zvolená tempa jsou pro tanečníky hraniční.

Letní slavnosti staré hudby: Terpsichoré, 29. července 2023, Praha, Vzlet (foto Petra Hajská)
Letní slavnosti staré hudby: Terpsichoré, 29. července 2023, Praha, Vzlet (foto Petra Hajská)

Na tomto festivalovém večeru tak nedošlo k žádoucímu prolnutí taneční, hudební a dramatické složky. Navíc chyběl, jakkoli je to u tohoto druhu programu celkem pochopitelné, pro Letní slavnosti staré hudby typický genius loci. V roce 2019 vystoupil soubor Cracovia Danza Ballet na festivalu s barokním programem „Balet o kávě“ v Divadle ABC, nabízí se otázka, zda přece jen nebylo možné i tentokrát využít některý z pražských divadelních (nebo třeba plesových) sálů s dostatečně velkým pódiem.

Hodnocení autora recenze: 50%

Letní slavnosti staré hudby: Terpsichoré, 29. července 2023, Praha, Vzlet (foto Petra Hajská)
Letní slavnosti staré hudby: Terpsichoré, 29. července 2023, Praha, Vzlet (foto Petra Hajská)

Letní slavnosti staré hudby: Terpsichoré
29. července 2023, 19:00 hodin
Praha, Vzlet

Program
William Brade: Canzon a 5 (Neue auserlesene Paduanen, Galliarden, Canzonen, Allmand und Couranten, Hamburg 1609)
Michael Praetorius: Ballet du Roy pour sonner après (Terpsichore – Musarum Aoniarum, č. 269, Wolffenbüttel 1612)
Giovanni Giacomo Gastoldi: Amor vittorioso (Balletti a cinque voci, Venezia 1591)Fabritio Caroso de Sermoneta: Passo e mezzo – Ardente sole – Dolce amoroso fuoco (Il ballarino, Venezia 1581)
Gasparo Zanetti: Gagliarda detta la Lisfeltina di Santino (Il Scolaro, Milano 1645)
Giorgio Mainerio: Ballo Anglese (Il primo libro de‘ balli, Venezia 1578)
Thoinot Arbeau: Pavane d´Espagne (Orchésografie, Langres 1589)
Pierre-Francisque Caroubel: Branles gay I & II (Terpsichore – Musarum Aoniarum, č. 5)
Adrian Willaert: Madonna mia famme bon‘ oferta (Canzona Villanesche alla Napolitana, Venezia 1545)
Jean d’Estre: Les Bouffons (Tiers livre de danseries, Paris 1559)
Claude Gervaise: Allemande IV (Troisième livre de danseries, Paris 1557)
Valentin Hausmann: Polnischer Tanz (Rest von polnischen und anderen Tänzen, Nürnberg 1603)
Michael Praetorius: La Volte (Terpsichore – Musarum Aoniarum, č. 210)
Pierre-Francisque Caroubel: Gaillarde (Terpsichore – Musarum Aoniarum, č. 284)
Cesare Negri: La Catena d’Amore (Nuove invenzioni di balli, Milano 1604)
Pierre-Francisque Caroubel:Gavotte I – Gavotte VI – La Gilotte VII (Terpsichore – Musarum Aoniarum, č. 1)
Anonym: Polský tanec (Tabulatura Johannes de Lublin, Lublin 1540)
Michael Praetorius: Branle double de Poitou, Courante (Terpsichore – Musarum Aoniarum, č. 9, 148)
Anonym: Tanz
Filippo Azzaiolo: Chi passa per’sta strada (Il primo libro de villotte alla Padoana, venezia 1557)

Obsazení a realizační tým
Romana Agnel – choreografie
Monika Polak Luścińska – kostýmy
Monika Polak Luścińska, Maciej Luściński – masky
Dariusz Brojek – světelný design

Cracovia Danza Ballet
Romana Agnel – umělecká vedoucí
Marta Yildiz, Nikoleta Giankaki, Małgorzata Nabrzeska, Ewelina Keller – královské dvorní dámy
Georgij Andrejczenko, Maxim Berko, Michał Kepka – královští dvořané
Filip Świeczikowski – Stańczyk, dvorní šašek

Capella Ornamentata
Richard Šeda – cink, zobcová flétna, umělecký vedoucí
Barbora Mišoňová – cink, zobcová flétna
Vojtěch Jakl – barokní housle
Ondřej Sokol – renesanční trombon
Mélusine de Pas – viola da gamba
Marek Kubát – teorba, barokní kytara
Radek Tomášek – bicí

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments