Góly? Mám trochu jinou roli. Musí se ze mě stát two-way player, líčí Jecho
Adam Jecho
|
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Porazit Finy a přejít přes ně do finále Hlinka Gretzky Cupu? To je pro Adama Jecha pořádně lákavá představa. Vždyť právě ve Finsku poslední dvě sezony rostl. Nejvyšší hráč českého kádru nicméně ani na svém třetím letním turnaji neboduje tak, jak od něj veřejnost asi čekala.
Jechovo příjmení se v hokejových kruzích skloňuje zhruba od jeho třinácti let. V patnácti jel na svůj první Hlinka Gretzky Cup, teď už hraje na třetím, což se poštěstí opravdu jen vyvoleným. O víkendu má poslední možnost, jak získat vytouženou medaili.
Je pro vás třetí Hlinka Gretzky Cup něčím jiný než ty předchozí?
Neřekl bych. Možná jenom tím, že už nehraju se staršími kluky, ale se stejně starými. Jinak je to hodně podobné. Zatím jsem moc rád, že nám to vychází, a doufám, že se nám bude dařit dál.
Zažil jste různé scénáře. Doma nepostup ze skupiny, potom postup z prvního místa, ale stejně konec bez medaile. Dají se jednotlivé české týmy nějak srovnat?
Nechtěl bych je úplně srovnávat. Každý tým má něco do sebe, každý je v něčem odlišný. Myslím si, že zatím předvádíme poměrně slušné výkony a dá se na to celkem i dívat. Bude jenom na nás, jak se k semifinále postavíme. Jestli budeme plnit to, co máme zadané od trenérů, a hrát na sto procent, tak můžeme hrát naprosto s každým. Myslím, že sílu v týmu máme.
„Samozřejmě bych mohl přispět víc, podle mě mám zatím trochu smůlu, ale myslím, že poctivě hraju to, co se po mně chce.“
Nedoufal jste, že přispějete větším počtem bodů? Zatím máte na kontě jen jeden gól.
Asi ano, ale mám v týmu trošku jinačí roli, než že bych měl dávat góly. Samozřejmě bych mohl přispět víc, podle mě mám zatím trochu smůlu, ale myslím, že poctivě hraju to, co se po mně chce. Odměna zatím přišla jenom jednou, ale to je koneckonců úplně jedno. Když budeme vyhrávat, tak ať dá góly kdokoli.
Snaží se trenéři využít vaši urostlou postavu, abyste soupeřům naboural hru?
Ano. Naše lajna je celkově víc defenzivně laděná, výborně si plníme povinnosti dozadu a dopředu taky umíme zaútočit. Jak říkáte, myslím si, že moje parametry se hodí na hru v oslabení a forčekování. V těchto věcech je můžu prodat.
Měla by to být vaše doména i do budoucí kariéry? Vyrostl jste hodně brzy.
Stoprocentně. Kdybych chtěl hrát hokej profesionálně, tak se ze mě musí stát two-way player, musím si plnit povinnosti dozadu a dělat na ledě rozumná rozhodnutí. To pro mě bude v budoucnu nejdůležitější – naučit se hrát fyzicky, dobře v oslabení. Řekl bych, že na svoji výšku mám dobré dovednosti, takže můžu i zaútočit a předvést v útoku něco pěkného.
Dlouhou dobu se o vás mluví ve smyslu, že patříte k největším českým talentům ročníku 2006. Jak to psychicky zvládáte?
Abych pravdu řekl, moc to nevnímám. Hokej hraju, protože mě baví. A že o mě někdo říká, že jsem jeden z těch talentovanějších v ročníku? To je každého názor. Já si to nesmím nechat stoupnout do hlavy a musím makat každý den na sto procent, abych se zlepšoval.
„Hokej hraju, protože mě baví. A že o mě někdo říká, že jsem jeden z těch talentovanějších v ročníku? To je každého názor.“
Poslední dvě sezony jste strávil ve Finsku, aktuálně je to pro vás uzavřená kapitola. Co vám dala?
Byla to super zkušenost. Myslím si, že mě to posunulo jak po lidské, tak hokejové stránce. Kvůli tomu jsem tam šel. Žil jsem tam sám a musel se o sebe starat, což mi i v novém působišti, v Edmontonu, dá neuvěřitelnou výhodu.
Čeká vás zase jiný hokejový svět.
Určitě to bude velká změna. Co si budeme nalhávat, je to nejlepší juniorská soutěž na světě a ta kvalita je neuvěřitelná. Bude to dost velký skok, ale myslím si, že jsem se v létě připravoval dost dobře na to, abych si na tu změnu zvykl co nejrychleji. Myslím si, že mi ten styl hry bude vyhovovat.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Prošel jste i draftem americké juniorky. Byla pro vás tedy ve hře?
Popravdě vůbec nebyla. Draftem jsem prošel spíš proto, že ten tým (Omaha) měl o mě velký zájem a měl volnou volbu, takže mě v pozdních kolech vzal. V podstatě ale nepřicházelo do úvahy, že bych tam šel.
Univerzitní cesta vás nelákala?
Určitě by mě lákala. I z domova jsem založený tak, že život není jen o hokeji a důležitá je i škola. Navíc jsem měl výborné známky jak na základní škole, tak i teď ve Finsku na střední. Univerzitní cesta by se mi moc líbila, ale problém byl v tom, že do univerzitní soutěže asi nemůže jít hráč, který podepsal profesionální kontrakt a bere plat. Já jsem ho ve Finsku podepsal, takže ta možnost pro mě bohužel byla pasé.
„Máme možnost hrát na stadionu týmu NHL, což je něco neuvěřitelného. Hokej je tam opravdu náboženství a všichni jím žijou, takže to bude paráda.“
Tušíte, co vás čeká v Edmontonu?
Jo, bavil jsem se s Ladislavem Šmídem, který tam trénuje. Komunikovali jsme dlouho dopředu a říkal mi, jak to tam vypadá a chodí. Mají tam asi nejlepší zázemí v celé kanadské juniorce, máme možnost hrát na stadionu týmu NHL, což je něco neuvěřitelného. Hokej je tam opravdu náboženství a všichni jím žijou, takže to bude paráda.
Edmonton přecházel v minulé sezoně přestavbou a v tabulce se propadl ze špičky na dno. Láká vás vidina, že byste měl patřit mezi hráče, kteří třeba za dva tři roky sestaví vítěznou mozaiku?
Stoprocentně! Určitě to nebude tak jako loni, že by měl tým hrát na spodku tabulky, měl by být daleko kvalitnější. Nemůžeme ale čekat, že budeme vyhrávat každý zápas, protože za jednu sezonu se nedá udělat velký progres. Je to vize na delší dobu. Myslím si, že bych mohl být jedním z hráčů, kteří přispejí k tomu, že Edmonton se zase dostane na špičku kanadské juniorky.
V tuhle chvíli míří vaše myšlenky jen k semifinále s Finskem. Považujete za osobní výhodu, že Finy znáte?
Rozhodně, znám tam 99 procent kluků a budu mít do zápasu nadprůměrný náboj. Neuvěřitelně se na ten zápas těším a myslím si, že bude skvělý jak pro nás, tak pro diváky. Musíme jim vynahradit to, jak nás tady zatím podporují. Uděláme všechno pro to, abychom uspěli a hráli finále.
Každý ví, že Finové jsou dobří bruslaři, ale můžete díky osobní znalosti říct, co by na ně mělo platit?
Hrát opravdu hodně poctivě. Fini jsou výborní bruslaři, ale zároveň si plní výborně povinnosti do obrany a hrají výborný systém. Když jim budeme nabízet šance a přečíslení, tak nás z toho budou trestat. Musíme se vyvarovat chyb, aby na nás nejezdili brejky, a naopak proměňovat každou nebo skoro každou šanci, kterou dostaneme.
Share on Facebook
