Krkonošská plátna oblékala i osadníky divokého západu! Byla pověstná, vypráví odborník
Společně s Jakubem Kašparem z Krkonošského národního parku se podíváme do části Krkonoš, která není příliš frekventovaná. „Jsme v Pasekách nad Jizerou. Je to kouzelné místo, nabité příběhy a pozitivní energií lidí, kteří tu žili a žijí. Je známé i lidem, kteří četli povinnou literaturu. Zapadlí vlastenci Karla Václava Raise se odehrávají tady. Památník zapadlých vlastenců je fara, která je jedním z hlavních míst, kde se knížka odehrává,“ vysvětluje Jakub Kašpar.
Popojdeme ke kostelu sv Václava. Říká se, že tady je hřbitov s nejkrásnějším výhledem. Mohu potvrdit, že to, na co se od nádherného kostela dívám, je božský pohled. Otvírá se nám krásná krkonošská krajina. Marně se snažím identifikovat vzdálený kopec na horizontu...
Čtěte také
Je to Lysá hora. Koukáme se přes pasecký hřbitov. Vždycky říkám: tady by chtěl ležet každý s takovým výhledem. Nicméně koukám se směrem k Lysé hoře a vidím náhrobek s bystou, je to náhrobek Věnceslava Metelky. Což není rodák z Pasek, ale je to jedna z nejvýznamnějších postav pasecké historie. Byl to pomocný učitel v Pasekách nad Jizerou. Je to hlavní postava Raisových Zapadlých vlastenců.
Kromě toho, že je to literární postava, tak je to zakladatel krkonošské houslařské školy, což je dodnes trvající, celosvětově známá škola výrobců houslí. Věnceslav Metelka byl první z houslařů, kteří tady působili, a školu založili. Kromě toho to byl vynálezce a taky měl velký literární talent. Byl velký český vlastenec.
Stojíme před Krkonošským muzeem. Určitě nebude ztráta času podívat se do Památníku zapadlých vlastenců. Ale pro ty, kteří nemají úplně pozitivní vztah k povinné četbě – co nás tam čeká?
My vždycky říkáme: K zapadlým vlastencům jako domů. I když muzeum prošlo před 4 lety rekonstrukcí, snažili jsme se, aby nebylo na první pohled supermoderní, ale aby si zachovalo tvář původních krkonošských světnic a atmosféry té fary, která tady v 17., 18., 19. století jako fara fungovala. Jdeme dovnitř.
Tady hrábnu do korálků, to jsou slavné krkonošské korálky. Tamhle vedle jsou dva tkalcovské stavy, tak 19. století?
19. století bylo zlatou dobou stavů v chalupách, jestli se dá tedy mluvit o zlaté době, protože ta obživa nijak nebyla snadná. Nicméně bylo to aspoň něco, co se dalo dělat po večerech, přes zimu. To znamená nějaký příjem, byť velmi malý.
Fungovalo to tak, že na chalupách lidé tkali plátno, potom ho nosili dolů do vsi k faktorovi, to byl překupník, který skupoval plátno z jednotlivých chalup, pak ho s potřebnou marží prodával dál do distribuce a to plátno putovalo dál po celém světě. Krkonošské plátno bylo velmi pověstné. Podobně jako ty krkonošské a jizerské korálky, které doputovaly třeba až k habešské královně na její korunu. Plátna zase oblékala třeba osadníky divokého západu.
Je ještě nějaký kout, který bychom neměli minout u Zapadlých vlastenců?
Doporučil bych vyrazit tady do schodů. Nahoře nás čeká kromě expozice houslařské školy také expozice života v Pasekách a okolí. V mezipatře vidíme ženy táhnoucí pluh. Byla tu těžká obživa, když se tu oralo, celá rodina musela fungovat, ne vždycky bylo pravidlem, že by měli volka, nebo dokonce koně, který by mohl pluhy tahat za ně. Kolem pohyblivého betléma se dostáváme k houslím nalevo a napravo je školní třída.
Jednotřídka, ale ta je tedy parádní! I se zachovalými lavicemi...
...do kterých si každé dítě může zkusit sednout a vyzkoušet si, jaké to bylo v takových lavicích sedět.
Vedle máme housle, tady jsme u té houslařské školy, včetně ponku.
Ponk ještě relativně nedávno fungoval, a dokonce v Haagu, kde na něm pracoval pan Josef Vedral, jeden z následovníků Věnceslava Metelky. Jak jsem říkal, krkonošská houslařská škola je světoznámá a po celém světě rozšířená. Už v 19. století se žáci Věnceslava Metelky a jeho následovníků rozprchli vyrábět housle po celém světě. Právě třeba Holandsko je jednou ze zemí, kde krkonošská houslařská škola žije.
Sešli jsme z Pasek nad Jizerou a jsme v Havírně u kapličky. Je kaplička něčím zajímavá? Působí docela moderně...
Je opravena asi před pětadvaceti lety. Je to kaplička Nejsvětější trojice. Byla založena už těmi prvními osadníky, po kterých se Havírna jmenuje. Tady v Havírně byla česká škola, dole v údolí ve Vilémově už byla škola německá. Mělo to i docela bolestné aspekty. Za války v továrně ve Vilémově sídlila pobočka koncentračního tábora. Otrokyně, které tam pracovaly, byly posílány na práci do různých poboček.
Na Pasecku se mi líbí, že příběhy tady pořád žijí.
Tady v několika chalupách ti místní, ať už mluvili česky, nebo v menšině i německy, je často ukrývali. Nedávno se při rekonstrukci jedné z chalup objevil jeden takový tajný úkryt. Od původních majitelů jsme zjistili, že dědeček nedávné majitelky tam přes dva roky ukrýval dvě uprchlé židovské otrokyně.
Čtěte také
Ti lidé tady drželi pohromadě. Dokonce sto metrů vedle toho domu měl chalupu německy mluvící místňák a nikdy je nikdo neudal. Protože tady zkrátka patřili k sobě, byli to sousedi. To je jedna z věcí, která se mi na Pasecku líbí. Že ty příběhy tady pořád žijí. Není to pasivně zachované jako nějaký skanzen, ale je to pořád živá historie.
Kdy a jak se dostaly poprvé do Krkonoš lyže? Co je to Čamburína? A jak význačný byl v Krkonoších spiritismus? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
Petr Kadleček pečuje o Krkonoše přes 50 let. „Ředitel parku jsem byl proto, aby ho nezrušili,“ říká
Krkonošský národní park slaví, ve středu 17. května 2023 uplyne od jeho vyhlášení přesně 60 let. Přinášíme příběh člověka, který o krkonošskou přírodu pečuje desítky let.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
