U kanónu stál a pořád ládoval zpívá se v lidové písni o kanonýru Jabůrkovi. Podle Radka Balcárka, který už 30 let s Gardou města Hradce Králové připomíná slavnou bitvu ukázkami na Chlumu, nebylo o vítězi dlouho rozhodnuto. Rakušané totiž měli výborné postavení v půlkruhu kolem Chlumu.
„Stáli v ose Probluz, Nechanice, Sadová, Mžany, Cerekvice, Hořiněves, Máslojedy, Neděliště. Prušáci se půl bitvy nemohli vůbec hnout dopředu. Oni s sebou téměř nic nevezli, vše brali z místních zdrojů, takže kdyby nevyhráli, museli by odtáhnout zpět ke zdrojům,“ upozorňuje Balcárek.
Celý magazín |
Klíčový okamžik však nastal, když pruští vojáci zaútočili na les Svíb. Další taktické chyby Rakušanů jezdí na Hradecko dodnes studovat kadeti Bundeswehru.
„Když od Cerekvic první pruská armáda zaútočila a obsadila Svíb, dva rakouské armádní sbory, které stály na návrších v Máslojedech a Nedělištích, se vydaly na pomoc ve Svíbu. Tam byla hrozná jatka, většina padlých z bitvy zemřela tam. Oni tehdy Prušáky z lesa vypudili a dosáhli dílčího vítězství. Pruská První a Labská armáda byly ve svízelné situaci, protože nemohly kvůli dělostřelbě zaútočit, a byly připraveny na ústup,“ popisuje.
Rakušané tehdy do boje o Svíb zasáhli bez vědomí hlavního velitele Ludvíka von Benedeka. Podcenili pruskou Druhou armádu, které velel korunní princ Fridrich Vilém. Ta byla ještě ráno, kdy bitva začínala, u Dvora Králové. Přesto se dokázala odpoledne dostat na bojiště.
„Když Benedek zjistil, že jeho dva sbory jsou ve Svíbu, přikázal jim, aby rychle obnovily postavení v Máslojedech a Nedělištích. Ale to už nestihly. Korunní princ udeřil a jednotky, které se teprve vracely, rozprášil. To byla nějaká třetí odpolední,“ pokračuje Radek Balcárek a upozorňuje, že Druhá armáda čítala 96 tisíc mužů.
Prusové se pak dostali do týlu nepřítele a ten musel rychle ustoupit. Stahování vojsk přes Labe krylo záložní dělostřelectvo i krvavá bitva u Střezetic, kde se střetlo 11 tisíc jezdců. „Pruský král se dozvěděl až po bitvě, jakého vítězství dosáhl,“ upozorňuje Balcárek, že bitva nemusela být rozhodující. Rakušané ustoupili plně bojeschopní.
K bitvě přičichl jako kluk
Radek Balcárek se o hradeckou bitvu zajímá od 80. let. Jako kluk hltal fakta o historických bambitkách a to ho přivedlo do muzea na Chlumu. Pak se účastnil vzpomínkových setkání v dobových uniformách. První ukázka bitvy se odehrála v roce 1991, tehdy ji organizoval okresní úřad, radnice a Komitét pro udržování památek z války roku 1866.
„Čekali jsme, že za rok se bude vzpomínka opakovat, ale ono nic. Tak jsme si s Pavlem Urbanem řekli, že to zorganizujeme sami, a v roce 1993 byla první akce. Tehdy v tom ještě nebyla bitva, jen organizované průvody ve městě, na Chlumu a nějaké ceremoniály,“ vzpomíná. Následovalo 30 úspěšných ročníků.
Radek Balcárek za propagaci bitvy získal prestižní hradecké ocenění Primus inter pares. Současně však přišel o parťáka Pavla Urbana a sám přiznává, že síly na další ročníky ubývají. „S kolegou Urbanem se nám podařilo vojenskohistorické hnutí dostat o kousek dál. Jsem rád, že v tom festivalu lidé vidí víc než párkovou kulturu, kde se jen pobaví. Příběhy jsou skutečné, scénáře jsou podle historických událostí, takže to má i vzdělávací charakter. Pokračujeme dál minimálně do 160. výročí, to jsou ještě tři roky. Já mám už svůj věk a uvidíme, jestli se toho další generace nějak chopí,“ říká Radek Balcárek.
