Článek
Stránky internetu plní fotky českých krásek, pózujících na terasách hotelů, vlasy jim povlávají ve vánku, perfektní pleť září do dálky. Trochu je podezřívám, že vůbec nelezou do vody, do vln teda určitě ne, ale jinak si myslím, že tohle přece zvládnu taky. Budu jako ta Simona Krainová.
A tak před dovolenou docela poctivě dřu, moc toho nejím a mažu si na obličej ten drahý krém od kosmetičky, která málem omdlela z mých pigmentových skvrn.
Krátce před odjezdem se vydávám na nákup. V břiše už mi ani nekručí, zvyklo si, a já si vyberu nádhernou sukni, ve které mi bude Chorvatsko docela určitě ležet u nohou. Na předloktí se mi houpe taška z Calzedonie, kde mě ochotná slečna prodavačka oblékla do přesně takových plavek, jaké jsem si představovala.
Po pár dnech v Chorvatsku, kdy zbytek rodiny svačí čokolády, zatímco já statečně chroupu celozrnný chléb, tu sukni neobléknu. Prostě se do ní nenasoukám. Visí ve skříni a posměšně se pohupuje na ramínku.
Během večerního výletu do Hvaru zjišťuju, že na dovolenou je zřejmě nezbytné mít kompletní makeupový kufr a vizážistu k tomu. Nebo se tu koná soustředění Miss World, které mi v médiích uniklo. Jinak si to neumím vysvětlit.
Prohlížím fotky v mobilu. Já na paddleboardu, já s hlavou pod vodou, protože tam jsou barevné rybičky, já s přehazovačkou ze solí slepených vlasů. Já s pigmentovými skvrnami na obličeji. Já na skále, ze které za chvíli skočím do moře. No tak co to je, tohleto? Kde jsou fotky s drinkem v ruce u bazénu nebo aspoň na nějaké civilizované pláži s plným servisem?
Včera jsme se hodně těžko, skoro nepřístupným terénem, dostali na pěknou pláž za dvěma rohy. V zátoce tu kotví katamarány, plachetnice a jachty a na nich… Simony. Nebojácně se vrhám na paddleboard a chválím si své nízko položené těžiště. Mít třeba aspoň trochu prsa, kdo ví, jak bych udržela balanc.
Chystáme se zpátky, děti to berou po vodě a my s manželem budeme zase šplhat po kopcích. Mám špinavé boty, fuj, samý prach a nějaké ty mořské řasy. Tak to ne. Simona by v takhle špinavých botách nešla, ta by si je jistě umyla. V posledním záchvěvu touhy po dokonalosti si ty boty očistím v moři. Tak. Dobrý.
Po třiceti metrech strmého výstupu mi v mokrých botách podjedou mokré nohy a já se s klením poroučím na kameny. Jau, sakra!
Sedím na balkoně a leduju si podvrtnutý nebo zlomený prsteníček na pravé noze. Je fialový a barevně mi vůbec neladí k plavkám.
Z vedlejšího apartmánu začínají bouchat hrnce. Půjdu taky. Protože tohle jsem já, ne Simona.
