Malba s příměsí tkalcovství. Museum Kampa vystavuje díla Lubomíra Přibyla

Malba s příměsí tkalcovství. Museum Kampa vystavuje díla Lubomíra Přibyla
Přehlídka přibližuje významnou postavu poválečné kultury, dnes šestaosmdesátiletého držitele Ceny Vladimíra Boudníka a mezinárodně uznávaného grafika. S originální kombinací malby a tkalcovství měl Přibyl už v 60. letech úspěch v zahraničí. Přesto dodnes není znám širší veřejnosti. Na snímku je jeho dílo Prostorová diagonála z roku 1960.
Přibyl bývá označován za představitele směru zvaného konstruktivismus. Možná i proto, že ani v začátcích jej nezaujal dobově populární styl informel, se propracoval k osobitému projevu. Rozvíjel principy minimalismu, op-artu či geometrické abstrakce. Vlevo je jeho dílo nazvané Sférická konfigurace z roku 1959.
Lubomír Přibyl (na snímku) se narodil roku 1937, jako dvacetiletý nastoupil na pražskou Akademii výtvarných umění, odkud ho však po roce vyloučili pro nezájem.
Následně byl hoch zaměstnán v propagačním oddělení vysočanské továrny ČKD Přístroje, kde se seznámil s dalším tamním pracovníkem a později renomovaným grafikem Vladimírem Boudníkem. S ním Přibyl vystavoval v závodní jídelně. Záhy poznal ještě Jiřího a Bělu Kolářovy, důležitou uměleckou dvojici.
Foto: ČTK
Kultura ČTK Kultura, ČTK
7. 8. 2023 11:46
Dosud největší retrospektivu děl Lubomíra Přibyla otevřelo pražské Museum Kampa. Potrvá do neděle 5. listopadu. Přibližuje významnou postavu poválečné kultury, dnes šestaosmdesátiletého držitele Ceny Vladimíra Boudníka a mezinárodně uznávaného grafika. S originální kombinací malby a tkalcovství měl už v 60. letech úspěch v zahraničí. Přesto dodnes není znám širší veřejnosti.

Přibyl bývá označován za představitele konstruktivismu. Možná i proto, že ani v začátcích jej nezaujal dobově populární styl informel, se propracoval k osobitému projevu. Rozvíjel principy minimalismu, op-artu či geometrické abstrakce. Ve dvou patrech Musea Kampa lze vidět nejen jeho typické geometrické obrazy, reliéfy a grafiky, ale také rané figurativní olejomalby či strukturální díla inspirovaná návštěvami laboratoře vysokého napětí v Běchovicích.

Lubomír Přibyl se narodil roku 1937. Jako dvacetiletý nastoupil na pražskou Akademii výtvarných umění, odkud ho však po roce vyloučili pro nezájem.

Následně byl zaměstnán v propagačním oddělení vysočanské továrny ČKD Přístroje, kde se seznámil s dalším tamním pracovníkem, o 13 let starším grafikem Vladimírem Boudníkem. S ním Přibyl vystavoval v závodní jídelně. Záhy poznal ještě Jiřího a Bělu Kolářovy, důležitou uměleckou dvojici.

"V roce 1961 Přibyl v rámci svého zaměstnání v ČKD navštívil zkušebny přístrojů vysokého napětí v Běchovicích. Hala plná podivných přístrojů, které byly schopné generovat blesky a výboje, ho inspirovala k abstraktním vizualizacím energií a fyzikálních zákonů," popsal v časopisu A2 teoretik umění Tomáš Pospiszyl. Podle něj Přibyl kladl důraz na systematičnost a nechal se vést vnitřní vývojovou logikou výtvarné formy.

Výstava na Kampě ukazuje, jak se Přibyl v první polovině 60. let od stylizovaných figurativních pláten inspirovaných lidovým uměním či jeskynními malbami dostal postupným zjednodušováním ke strukturám projevujícím matematický řád. Vytvářel je za pomoci sítí a provazů napínaných na překližkové desky. Do nich navrtával geometrické řady otvorů. K rytmizování plochy využíval zkosené hranoly, jehlany či pyramidy založené na čtverci či trojúhelníku. Jeho linky na sebe navazují v ostrých i tupých úhlech.

Lubomír Přibyl na výstavě v Museu Kampa.
Lubomír Přibyl na výstavě v Museu Kampa. | Foto: ČTK

Výsledné nízké reliéfy pak překrýval černou olejovou barvou nebo plátky hliníku. Těmto dílům už v 60. letech přestal říkat malby a nazýval je objekty. K podobnému názoru dospěl kritik Josef Hlaváček, když roku 1966 viděl Přibylovu výstavu v galerii Platýz. "Toto nejsou obrazy! Toto jsou objekty! Nedívejte se na ně tradičním statickým způsobem, stoje před nimi. Sledujte je už z dálky, přicházeje k nim. Procházejte se před nimi. Uvidíte, jak se pohybem mění," napsal Hlaváček.

Přestože jde o monochromy, většinou stříbrné nebo černé, díla působí živě. Odleskem černé barvy na nerovném povrchu vzniká optický vjem. Plocha se proměňuje v závislosti na úhlu dopadu světla i na tom, jak divák chodí po místnosti. Úhel a pohyb světla mění barvu, hloubku i zdání lesku a matu. Zatímco černá barva na povrchu světlo pohlcuje, hliníková fólie jej naopak odráží a násobí. Hru světla ovlivňuje i hustota a hrubost, nebo naopak rozvolněnost a délka linek na plátně.

Výstava na Kampě je rozdělená do tematických celků. Mapuje tak i druhou důležitou část Přibylova díla: grafické listy. Kopírují stylový vývoj maleb, ještě více však akcentují geometrické a konstruktivistické principy. Grafika byla pro Přibyla důležitá také z praktického hlediska. Vzhledem k obtížné transportovatelnosti jeho obrazů, kdy jsou provazy napnuté na často těžkých podkladových deskách, slavil úspěch ve světě právě se snáze přenositelnými grafikami. S nimi obesílal mezinárodní přehlídky soudobé grafiky a dostal je do mnoha grafických sbírek v Evropě i USA.

Museum Kampa už před třemi lety, na začátku pandemie, uspořádalo v konírně menší výstavu Přibylových děl z 60. let. Ta současná je rozsáhlejší, vystihuje kontinuitu jeho tvorby napříč šesti dekádami.

Přibyl stál po většinu života stranou domácího výtvarného provozu, přestože už roku 1961 si jeho grafický list na bienále umění v Lublani vybrala k vydání newyorská International Graphic Arts Society. Tamtéž později obdržel čestné uznání, roku 1965 jiný jeho grafický list zakoupila Kongresová knihovna v USA. Součástí přehlídky na Kampě je i dopis pracovníka Kongresové knihovny, který roku 1966 píše Přibylovi do Prahy, že by washingtonská instituce ráda zakoupila jeho dílo.

Lubomír Přibyl: Křížení – Protínající se plochy, 1982, aluminium, 162 x 122 cm.
Lubomír Přibyl: Křížení – Protínající se plochy, 1982, aluminium, 162 x 122 cm. | Foto: Museum Kampa

Po srpnové okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 ztratil Přibyl možnost doma vystavovat. Dlouho se účastnil převážně přehlídek české grafiky organizovaných exilovými kurátory jako Libuší Brožkovou nebo historikem umění Arsénem Pohribným, spoluzakladatelem Klubu konkretistů, jehož se Přibyl stal členem.

Ještě před pádem režimu, v únoru 1989, neoficiální výstavu jeho děl připravil kurátor Jiří Šetlík v pražském Makromolekulárním ústavu Československé akademie věd.

Po roce 1989 měl Přibyl samostatné přehlídky v Oblastní galerii Liberec nebo královéhradecké Galerii moderního umění.

Roku 2006 obdržel prestižní Cenu Vladimíra Boudníka, udělovanou jako ocenění celoživotní práce. Téhož roku mu pražské nakladatelství Gallery vydalo obsáhlou monografii s texty teoretika Jiřího Valocha. Ten Přibylův vývoj sledoval od 60. let. "Jsou umělci populárnější, ale přehlédneme-li dosavadní Přibylovo dílo, vidíme, že patří k nejpodstatnějším hodnotám naší výtvarné kultury již od padesátých let," napsal Valoch. Druhou, více než čtyřsetstránkovou umělcovu monografii u příležitosti aktuální výstavy vydává Museum Kampa.

Dnes jsou Přibylova díla zastoupena ve sbírkách české i washingtonské Národní galerie, Filadelfského muzea umění nebo pařížské Galerie Jeana Roberta Arnauda.

 

Právě se děje

Další zprávy