Stres. Tohoto strašáka potkáte dneska kdekoliv. Bývá spouštěčem mnoha nemocí, příčinou toho, proč večer nemůžete usnout, a tak nějak může za všechno špatné. Že to není pravda ? A kdo teda může za globální oteplování? Stres! Proč jste nevyhráli v loterii? Jo, správně, byli jste ve stresu – a teď jste ještě víc! Ale teď vážně… protože stres opravdu nebezpečný je. Ale věděli jste, že může mít i pozitivní vliv?

Rád bych vám tímto článkem zprostředkoval odlišný pohled na stres z neobvyklého prostředí a pár možností, jak s ním pracovat. Nejsem doktor ani psychoterapeut, ale sloužil jsem sedm let v armádě a tam se člověk učí praxí.

A ještě bych na úvod řekl, že po celou dobu působení v armádě jsem nesloužil u bojových jednotek a nezažil tak stres z bojových misí, kdy šlo, jde a půjde bývalým kolegům o život – to je jiný kafe. Přesto jsem měl tu možnost sloužit u protichemické jednotky v Liberci, kde jsme trénovali, jak se chránit proti bojovým plynům a jiným dobrotám.

Co je to stres

Abychom pochopili, jak se stresem pracovat, nejprve si musíme říct, co to vlastně je a jak vzniká. Pro mnohé bude překvapením, když řeknu, že se jedná o naši superschopnost z dob pravěku.

Ne, neznamená to, že díky němu uzvednete Thorovo kladivo nebo vám z rukou budou lítat pavučiny. Tou superschopností je přežití.

Veškeré podněty a vjemy putují v mozku do části zvané amygdala, která je následně vyhodnocuje. Když je vám něco příjemné, nechává to amygdalu chladnou, ale v momentě, kdy si vykračujete po chodníku a řítí se na vás auto, amygdala ihned vyšle podnět do hypothalamu, který aktivuje autonomní nervový systém a ten se postará o vyplavení stresových hormonů do těla.

V tom okamžiku máte dostatek adrenalinu na to, abyste rychle uskočili před autem. To zní skvěle, že? Jasný, Thorovo kladivo je pořád lepší. 🙂 Ale tahle superschopnost taky zachraňuje životy!

V armádě se klade velký důraz na zvládání stresových situací zejména u speciálních sil. Proto každý, kdo se chce dostat k výsadkářům nebo speciálním silám, musí absolvovat několikadenní přijímací řízení plné brutálního zápřahu.

Je to něco, na co se nedá připravit. Instruktoři se vás doslova snaží zlomit a sledují, jak reagujete na pokraji vyčerpání. V tom okamžiku rozhoduje množství stresových hormonů a síla vůle, která umožní přežít dlouhý běh s těžkou kládou, krkolomné překážkové dráhy a nakonec sepsat esej na téma služby u speciálních sil.

Díky stresu tedy dokážeme být rychlejší, silnější, mít zostřené smysly a rychlejší reakce. Znamená to, že to z vojáků udělá supervojáky? Jen na krátkou chvíli a s následky.

Problém je totiž v tom, že tělo nedokáže fungovat v “superhrdinském módu” nepřetržitě.

Ať už jde o vojáka, nebo ne.

Je to jako s autem, také střídáte otáčky a rychlostní stupně, jinak byste brzy uvařili motor. Od toho máme v těle sympatický a parasympatický autonomní nervový systém, který naše otáčky reguluje a zajistí, že se nedostaneme do fáze dlouhodobého stresu.

Sympatický a parasympatický nervový systém 

Určitě jste slyšeli ty poučky od vašeho lékaře, učitele jógy nebo fitness trenéra o důležitosti rovnováhy v těle? Tak měli pravdu! Protože o tom, jestli jste v pohodě, rozhoduje rovnováha mezi sympatickým a parasympatickým autonomním nervovým systémem.

Sympatický funguje jako pomyslný plyn, kdy naše tělo jede na 100 % a vyplavuje stresové hormony jako je kortizol, adrenalin, noradrenalin a jiné, které zabezpečí naše přežití – ať už se jedná o náš život, zmíněný výcvik, nebo jen dokončení deadlinu, za jehož nesplnění hrozí pokárání od šéfa.

Parasympatický je pravý opak a funguje jako brzda. Když pomine nebezpečí, zastaví vyplavování stresových hormonů a uvede tělo do stavu klidu a relaxace.

Tím se dostáváme k jádru věci. V dnešní stresové době dochází k vychýlení rovnováhy mezi těmito systémy ve prospěch sympatického systému, což způsobuje chronický stres a naše postupné opotřebování.

Chronický stres

Co má chronický stres společného se šváby? Oba vám zvednou tlak a zatraceně těžko se jich zbavíte. Chronický stres vzniká dlouhodobým setrváním stresových hormonů v těle (zejména kortizolu). A dnes už víme, že jet dlouhodobě na plné otáčky s hektolitry stresových hormonů v žilách pro nás znamená brzkou návštěvu u obvoďáka.

Ruku v ruce s chronickým stresem jde rozvoj úzkosti, depresí, obezity a zvýšení rizika cukrovky, rakoviny i jiných civilizačních chorob.

Zajímavým příkladem toho, jak tělo reaguje pod dlouhodobým stresem, je polní výcvik. Funguje to tak, že vás vyloží někde v lese mimo civilizaci a týden nebo dva si tam lenošíte.

Problém je v tom, že máte omezené množství potravin, chodíte na dlouhé pochody s batohem, do kterého byste schovali malé auto, a v noci nespíte, protože držíte hlídku. Podtrženo sečteno trpíte spánkovou deprivací, únavou, žízní a hladem.

V takové situaci je lehké vidět, jak jsme každý jiný. Někteří kolegové si to vyloženě užívali a ve stresu byli akorát z toho, že brzy pojedeme domů. Mnohokrát jsem však viděl, kdy jinak silné a odolné borce přepadly deprese a úzkost plynoucí z dlouhotrvajícího stresu. Ti se pak propadli do zvláštní letargie a sotva komunikovali.

Každý máme hranici jinde.

Akutní (hormetický) stres

Jak už jsem popisoval výše na příkladu s autem, stres nám může často zachránit krk. Při vystavení krátkodobému a nejlépe kontrolovanému stresu lze tělo a mysl naopak posilovat a trénovat.

Myslím, že každý voják mi dá zapravdu, když řeknu, že na svůj první odhoz granátu do smrti nezapomene. U této disciplíny jde o pár jednoduchých úkonů – nebo by aspoň byly jednoduché, kdyby nehrozilo, že můžete ve vteřině umřít.

V běžném životě jsme nevědomky blízko smrti na každém kroku. Může nás přejet auto, nebo se naopak můžeme vybourat. Tady je to jiné v tom, že to víte. A to je slušná porce stresu.

Vypozoroval jsem, že každý v tomto okamžiku reagoval jinak. Někomu se začaly hrozně třást ruce, někdo se nemohl ani pohnout. Já osobně vnímal každý okamžik mnohem intenzivněji a byl jsem maximálně soustředěný… možná mé první setkání s mindfulness.

Tehdy jsem si uvědomil, že stres může být fajn parťák do nepohody, když se s ním naučím pracovat.

Fyzický stres a psychický stres

Mějte vždy na paměti, že stres je jako oheň – dobrý sluha, ale špatný pán. Je velice tenká hranice mezi krátkodobým a dlouhodobým (chronickým) stresem a z mého pohledu je důležité naučit se nejprve čelit tomu dlouhodobému a poté začít využívat krátkodobý. Taky se nejdříve naučíte plavat a až tehdy si troufnete na paddleboard. 🙂

První věcí, kterou byste měli začít, je určení, jestli se jedná o fyzický, nebo psychický stres. V horším případě obojí.

U fyzického stresu dochází k náporu na tělo, což bývá provázeno zvýšenou tepovou frekvencí, zrychleným dýcháním nebo enormním pocením. Obvykle vzniká při, nebo po náročné fyzické aktivitě. Ideálním způsobem, jak zredukovat množství fyzického stresu, je hodit se do pohody po psychické stránce a aktivovat tím parasympatický systém.

Psychický stres se pro změnu vyznačuje neklidem, nespavostí a může se stupňovat až do stavů úzkosti a deprese. V tomto případě míru psychického stresu snížíte tím, že se postaráte o co nejlepší podmínky pro vaše tělo. Zajímavé, jak jsou mysl a tělo propojené, co?

6 tipů proti stresu

Metoda Wima Hofa

Někteří z vás určitě slyšeli o tom podivínovi, kterému není nikdy zima, leze nahatý po horách a u toho legračně dýchá. Sám jsem tomu nevěřil, dokud jsem to nevyzkoušel. Když teď s pomocí kontrolovaného dýchání dokážu vědomě snížit vlastní tep nebo zvýšit nasycení těla kyslíkem, tak si říkám, proč jsem to nezkusil dříve. Právě tato metoda mi pomohla zvládnout náročné fyzické testy v armádě a vyhnout se přitom hromadění stresu.

Když si totiž dáte ledovou sprchu v šest hodin ráno, tak už vás ten den pravděpodobně nic horšího nepotká.

Prostředí

Velký vliv na vznik dlouhodobého stresu má prostředí, ve kterém žijete. Tím myslím hlavně domov a pracoviště. A konkrétně lidi, se kterými sdílíte tyto prostory.

Štve vás někdo v práci? Hádáte se doma s partnerem? To jsou faktory, které potichu vybudují chronický stres.

V tomhle ohledu je armáda extrémně toxické a stresující prostředí. Systém hodností, vojenská kázeň a povaha vojáků dokážou člověka velice rychle vyždímat.

Představte si, že se ráno patnáct minut oblékáte, čistíte boty a všeobecně kontrolujete. Následně vás na ranním nástupu seřve nadřízený za to, že máte rozepnutou kapsu. Nebo že vaše vousy jsou o milimetr delší. Toto se opakuje každý den. Díky bohu za ty ledové sprchy.

I v běžném životě můžete mít takového člověka, nebo jinak stresující situace. A ty je potřeba řešit. Důležité je si to uvědomit a s lidmi správně komunikovat.

Strava

Jasně, když jste ve stresu, tak máte tendenci sáhnout po čokoládě, čímž si od stresu pomůžete, alespoň dočasně. Kakao totiž působí na receptory v mozku a ty poté spouští vylučování dopaminu, který nás na chvilku udělá šťastnými.

Já sahám po čokoládě, i když nejsem ve stresu a až pak jsem z toho ve stresu – začarovaný kruh.

Důležitá je znovu ta rovnováha. Sladkosti, limonády a jiné vysoce zpracované potraviny jsou velkou zátěží pro endokrinní systém (nejen ten) a jak víme, bez hormonů tělo nemůže fungovat. Je dobré jíst nezpracované a kvalitní potraviny a občas si dopřát třeba tu čokoládu.

Sport

Když mi fyzická aktivita způsobuje fyzický stres, tak proč to mám dělat? Jednoduše u sportu nebo jiné náročné činnosti takzvaně “vypnete” hlavu a po dokončení dostanete bonus v podobě vyplavení endorfinu – hormonu štěstí.

Důležité je, aby aktivita byla dostatečně náročná. Když se totiž jen půjdete projít, tak to vaši hlavu nezastaví a dál budete ve stresu. Zase by to ale neměla být aktivita, která vás stresuje, ale naopak baví.

Vděčnost

Když si vzpomenete na ten polní výcvik, já bojoval proti stresu tak, že jsem byl vděčný. Co to píše za hlouposti, říkáte si?

Princip byl takový, že ve chvíli, kdy jsem seděl, jsem byl rád, že sedím a že nechodím. Když jsem někam šel, byl jsem vděčný, že pouze jdu a že nemusím běžet. A takto jsem omezil působení stresu na minimum.

Stres byl pouze v momentě, kdy jsem v plné polní a se zbraní musel běžet nějakou delší vzdálenost.

Je dokázané, že vděčností aktivujete vyplavování serotoninu a dopaminu, což jsou hormony štěstí. Zase ty hormony.

Samozřejmě v běžném životě nemusíte jít do extrémů. Úplně postačí, když si večer před spaním řeknete, za co jste vděční. Že nevíte? Já jsem třeba vděčný za to, že má žena i dcera jsou zdravé. Nebo že mám vůbec kde spát a co jíst. Bohužel ne každý na tomto světě tohle má.

Mindfulness

Uvědomění okamžiku. Jak ale využít tuto dovednost, když potřebuji na stres naopak nemyslet? Je to snadné. Když je teď a tady, tak není bylo, ani bude. Dost filozofování. 🙂

Díky mindfulness získáte kontrolu nad svou myslí do té míry, že stres dokážete odsunout na druhou kolej.

Nechci tu teď šířit bludy, ale já osobně jsem své mindfulness odemkl právě díky akutnímu stresu. Poprvé to bylo při odhozu granátu, pokračovalo to střelbami a teď, když jsem v civilu, se do mindfulness nejlépe dostanu při rychlejší jízdě autem. Celé to souvisí s vyplavováním adrenalinu, který dokáže zlepšovat soustředění.

U mindfulness existuje nespočet technik, jak se do tohoto stavu dostat a každému funguje něco jiného. Z mého pohledu nejjednodušší je smyslové uvědomění, kdy se snažíte maximálně koncentrovat na smyslové vjemy.

Například když jíte, vypněte na chvíli audioknihu (nebojte, jen na chvíli) a soustřeďte se na jednotlivá sousta. Jakou má jídlo konzistenci – křupe, nebo nekřupe? Rozplývá se na jazyku? Nakonec zjistíte, že jste si jídlo dlouho takhle neužili. 🙂

Síla vůle

Teď asi přemýšlíte nad tím, jak bojovat proti oběma stresům najednou. No, rovnou vám řeknu, že těžko. Když jste ve stavu, že jste fyzicky i psychicky na pokraji sil, tak vám nezbývá nic jiného, než zapojit sílu vůle a jít takzvaně na krev.

Dobrá zpráva je, že se to dá trénovat. Špatná zpráva je, že to bolí. A to hodně.

Sám jsem sílu vůle trénoval při vojenských pochodech. Za normálních okolností si vezmete dvacetikilogramový batoh, mapu a musíte ujít dvacet kilometrů. Přidejte ještě pití navíc a neprodyšné maskáče. Už tak to zní jako bolestivá procházka. Já si to ztížil tím, že jsem se pohyboval indiánským během. To znamená střídání běhu a rychlé chůze.

V těchto momentech vaše amygdala leží v bezvědomí, sympatický a parasympatický systém si bere sick day a ta zbylá část mozku, která ještě funguje, se všemožnými způsoby snaží vás zastavit.

Každopádně když to zvládnete, stanete se silnějším, odolnějším a především zjistíte, kde leží vaše hranice. A to za to stojí.

Shrnutí

V dnešní době se stresu nevyhnete. To je fakt. Můžete být superklidným jogínem, elitním vojákem nebo člověkem, kterému je všechno jedno. Přesto se vždy najdou stresory, které vás dokážou vykolejit. Důležité je naučit se je rozlišovat a následně reagovat.

V konečném důsledku zjistíte, že nejlepší zbraní proti stresu jste vy sami. Připravte se na něj, potrénujte svá slabá místa a až jednou budete v ruce držet granát nebo jen čekat v porodnici na narození prvního dítěte, budete v pohodě a ten okamžik si užijete.

• About
• Latest Posts

Jirka Kosař

V Audiolibrixu se stará o každodenní přísun reklam na vaše zařízení. Ve volném čase pro změnu hledí na každodenní přísun dortíků a kafíček při návštěvách kaváren. Aby se ještě vešel do kalhot, vezme sluchátka, pustí si Pána prstenů a při běhu si představuje, jak pronásleduje skřety po boku Aragorna. Pokud máte rádi debaty o Harry Potterovi, jste na správné adrese, jen si připravte zhruba týden času. Na večeři by vyrazil… s kýmkoliv kdo by se s ním o polovinu rozdělil 🙂

Latest posts by Jirka Kosař (see all)

• Co mě o stresu naučila armáda - 8. srpna 2023