Převtělení Delphine Galou do Orfea přineslo krásný hudební zážitek

Dramaturgické těžiště koncertu v barokním prostoru kostela sv. Šimona a Judy se neslo především v áriích z oper inspirovaných orfeovským mýtem. Příběhy tohoto mytického pěvce inspirují všechny umělecké obory, tedy i hudbu, a především operu již mnoho století.

Od prvních oper Periho a Cacciniho L´Euridice až k neoklasikům 20. století jako Malipiero a Casella jsou osudy Orfea a jeho manželky Eurydiky nevyčerpatelnou studnicí operních námětů. Rozsah zpracování je značný od příběhů zachycujících celý oblouk Orfeova života (například Monteverdiho oblíbený L´Orfeo), přes četné alegorie hudby (například Rossiniho kantáta Il pianto d’armonia sulla morte di Orfeo) nebo persifláž námětu ve formě vrcholné francouzské operety (Offenbach: Orfeus v podsvětí) až po moderní zpracování, z nichž nejúspěšnější je Glassova opera Orphée na základě stejnojmenného filmu Jeana Cocteaua. Samozřejmě nechybí ani četné balety, muzikálová zpracování a hudebně-filmové opusy.

Orfeovské hudební náměty se odvíjejí především ve dvou směrech. Prvním jsou peripetie jeho manželství s Eurydikou a její vysvobozování z podsvětí, druhou pak alegorická rovina Orfeova zpěvu za doprovodu jeho proslulé lyry jako vrcholného hudebního umění. Méně často se objevují náměty spojené se závěrečnou částí Orfeova života, účast na výpravě Argonautů a smrt, kdy ho ukamenovaly a roztrhaly ovíněné Bakchantky.

Hvězdou koncertu Canto d´Orfeo byla renomovaná francouzská altistka Delphine Galou, světově uznávaná interpretka staré hudby, proslulá zejména v dílech Händela a Vivaldiho. Pěvkyně střídá operní jeviště s koncertním a byla ozdobou již mnoha světových festivalů. Zpěvačka disponuje velkou hudebností i dramatickým talentem, velmi pohyblivým hlasem osobitého spíše světlejšího témbru, který je ovšem schopná bez problémů v případě potřeby ztmavit, i vytříbeným smyslem pro styl. Měkký a sametový až „mazlivý“ témbr se váže na dokonale tvořený plný a kulatý tón ve všech polohách. Hlas je ovšem vždy takřka instrumentálně vedený, což vyniká zejména v pasážích doprovázených pouze sólovým nástrojem.

Během koncertu se pěvkyně převtělila do operního Orfea tří skladatelů 18. století – Johanna Josepha Fuxe (Orfeo ed Euridice, 1715), Carla Heinricha Grauna (L´Orfeo, 1752) a patrně nejznámější operní verze tohoto příběhu v opeře Christopha Willibalda Glucka (Orfeo ed Euridice, ve vídeňské verzi 1762). V historických premiérách Graunovy a Gluckovy opery podstavu Orfea ztělesnili dva slavní kastráti Giovanni Carestini a Gaetano Guadagni. Sama pěvkyně považuje „mezzosoprán v roli kastráta za přirozenější volbou než kontratenor“.

Její pěvecký výkon je působivý ve všech pocitových áriích od radostného vítání nadcházejícího sňatku s Eurydikou, přes beznaděj při její ztrátě až po naději jejího znovuzískání. Temperamentu umělkyně ale nejvíce vyhovují árie velkého afektu, který mohla také uplatnit v árii Zanaidy z Vivaldiho opery Argippo (1730), která sice námětově nesouvisela s orfeovským mýtem, ale historicky a náladově vhodně doplňovala zvolený repertoár. Tato árie je z hlediska typu afektu jakýmsi předstupněm oblíbené árie pomsty. Vedle technické náročnosti (úvodní rychlé běhy, ozdobný zpěv) umožňuje rozvinout umění střídajících se dramatických akcentů a rychlé změny pocitů.

Pěvkyně vedle skvělého hudebního dojmu zaujala francouzským šarmem, elegancí outfitů i okamžitým kontaktem se souborem i publikem. Dlouhé ovace přivedly pěvkyni ke dvěma přídavkům z díla Antonia Vivaldiho, především procítěné árie z benátské serenaty Andromeda liberata, na jejíž hudbě se Vivaldi podílel ve větší části dochovaných čísel.

Příkladná byla spolupráce se souborem Collegium Marianum vedeným Janou Semerádovou, která se také blýskla ve virtuózní větě z flétnového koncertu Johanna Joachima Quantze na počátku druhé části koncertu. V první části večera zazněly energicky pojaté dvě třívěté sinfonie právě Antonia Vivaldiho, hrané s dynamickými efekty a rytmickou precizností. Předěl k známé Gluckově árii Che farò senza Euridice v závěru ohlášeného programu koncertu tvořil vkusně zahraný známý balet Tanec blažených duší z francouzské verze opery (1774).

Celkovému dojmu koncertu vyhovovalo komornější obsazení souboru (14 hráčů), ať již vzhledem k chrámovému prostoru, tak přiblížením se obsazením ke dvorským provedením serenat a podobných skladeb komponovaných pro události panovnických dvorů, pro které byly i Fuxovy a Graunovy uvedené opusy komponovány, konkrétně tedy pro oslavu narozenin Karla VI. ve Vídni, v druhém případě pro příležitost narozeni královny matky Sofie Doroty v Berlíně. Řada pasáží byla doprovázena sólovými nástroji. Je třeba ocenit například efektní „brnkací“ doprovody smyčců nebo tradičně kvalitní výkon Jana Krejči na teorbu. Soubor nemá v obsazení slabé místo a patří k předním ozdobám interpretace staré hudby nejen v našem, ale i v evropském měřítku.

Pěvkyně, která již získala vynikající renomé v České republice při minulém vystoupení s ryze vivaldiovským repertoárem na Lednicko-valtickém festivalu roku 2021, kdy byla doprovázena souborem Accademia Bizantina, opět nadchla pražské publikum, které ocenilo výkon její i vystoupení souboru Collegium Marianum dlouhým potleskem. Skvělá příležitost, jak si zpříjemnit léto.

Canto d’Orfeo. Bájný pěvec v barokních operách
08. srpna 2023, 19:30 hodin
Kostel sv. Šimona a Judy, Praha

Účinkující
Delphine Galou – alt
Collegium Marianum
Jana Semerádová – umělecká vedoucí

Program
Antonio Vivaldi: Sinfonie C dur (RV 116)
Johann Joseph Fux: Felice io me n’andrò (Orfeo ed Euridice)
Johann Joseph Fux: Passacaille z Ouvertury g moll ((K 355)
Johann Joseph Fux: Io di Lete su la sponda (Orfeo ed Euridice)
Antonio Vivaldi: Sinfonie G dur „Il Coro delle Muse“ (RV 149)
Antonio Vivaldi: Io son rea dell’onor mio (Argippo)
Johann Joachim Quantz: Koncert pro flétnu a orchestr D dur (QV 5:45)
Carl Heinrich Graun: Mio bel Nume (L’Orfeo)
Carl Heinrich Graun: In mirar la mia sventura (L’Orfeo)
Christoph Willibald Gluck: Danse des Ombres heureuses (L’Orphée et Eurydice)
Christoph Willibald Gluck: Che farò senza Euridice (Orfeo ed Euridice)