Těšínský patriot Kula. Kopal za Baník, reprezentoval a dnes je starostou

Na chvíli se odmlčí a pokračuje: „Baník byl v té době mistr, hrál evropské poháry, bylo tam plno vynikajících fotbalistů. Hrát za něj byl tenkrát asi sen každého kluka tady z regionu.“

S fotbalem Karel Kula začínal v rodném Českém Těšíně, kde je dnes starostou. Do Ostravy se dostal jako junior přes Třinec se svým dvojčetem Vlastimilem.

„S bráchou jsme odmala hráli spolu. I na vojně v Banské Bystrici,“ připomněl. Leč po ní každý zamířil jinam. Karel se prosadil v Baníku, Vlastimil zkoušel různé kluby.

„Když jsme přišli z vojny, tak jsem hned skočil do áčka Baníku a chytil se. Brácha se ale vrátil zraněný, měl zlomený kotník. Nejprve se dával dohromady a tu ztrátu pak těžko doháněl. Mančaft byl rozjetý, a tak hledal štěstí jinde, v Žilině, Plzni...“ řekl Karel Kula.

Kdo ze spoluhráčů vám nejvíce utkvěl v paměti?
Za ta léta v Baníku jich bylo hodně. Ale když jsem tam přišel v osmnácti letech, tak sedět v šatně s Rosťou Vojáčkem, Vernerem Ličkou, Milanem Albrechtem, Zdeňken Ryglem, se všemi těmi kluky ještě za éry trenéra Evžena Hadamczika, bylo úžasné. Tvořili skvělé mužstvo. Ta stará garda, jak jim říkám, to byl jeden vedle druhého pojem v československém fotbale. Další krásné období bylo, když nás trénoval Milan Máčala. Také jsme hráli poháry.

Jak vás v roce 1981 coby mladíka zkušení matadoři, kteří obhájili mistrovský titul, přijali?
Nám mladým pomáhali. Až mě překvapilo, že mezi ně přišel mladý kluk a oni se mu opravdu snažili hodně pomoct a posunout ho dál.

Který z protihráčů na vás udělal největší dojem?
Těch bylo také hodně, ať už Emilio Butragueno, Jean-Pierre Papin, Ian Rush, Jürgen Klinsmann, Marco van Basten, takoví ti kanonýři, protože jsem jako oni hrával v útoku.

Proč jste se stáhnul do zálohy?
Nebyl jsem žádný hromotluk, nějaký bijec. Spíše jsem byl takový chytrý, technický útočník. Vyplynulo to i z toho, že v Baníku pak vpředu hrál Venca Daněk. Byl jsem kreativní, takže mi bylo jedno, na kterém postu jsem. Během kariéry jsem prošel všechno – od levého beka až po pravé křídlo.

V roce 1991 jste odešel do Stuttgarteru Kickers. Nemrzí vás, že jste se v zahraničí neprosadil více?
Do ciziny jsem se dostal později, těch šancí už moc nebylo. Bylo mi skoro třicet. Byl jsem hlavně rád, že jsem si zkusil bundesligu. Splnil se mi takový dětský sen. A německá liga byla hodně sledovaná, anglická tehdy ještě tolik v televizi neletěla. Ale první zkoušku v zahraničí jsem absolvoval ve Westhamu United u Luďka Mikloška. Bohužel kluby se tenkrát nedohodly na ceně.

Za národní mužstvo jste odehrál 40 utkání a dal v nich pět branek. Chyběl jste však na mistrovství světa či Evropy. Čím to bylo?
V roce 1990 byl světový šampionát v Itálii a to jsem doplatil na politikaření. Kvalifikaci jsem odehrál skoro celou, jenže nominace tehdejšího Československa se dělala tak, aby v ní byla polovina českých a polovina slovenských hráčů. My s Václavem Daňkem jsme z týmu před šampionátem vypadli. Mistrovství světa jsem si zahrál aspoň v kategorii do dvaceti let v Mexiku, na němž jsme vypadli v semifinále.

Většina hráčů říká, že jim kariéra rychle utekla. Je to i váš případ?
Nevnímám to tak, že najednou byl konec. Hrál jsem do pětatřiceti. Musíte vědět, kdy skončit. Viděl jsem, že tady jsou už mladí talentovaní kluci, dravci, a tak jsem se stáhl do druhé ligy (v roce 1998 odešel z Baníku do Třince – pozn. red.) a postupně i níže. To jsem jezdil do Rakouska hrát třetí regionální ligu. Byl to přirozený přechod do fotbalového důchodu, když to tak řeknu.

Dal jste se na trenéřinu, ale nevydržel jste u ní. Proč?
Udělal jsem si trenérskou licenci na mládež i tu dospělou profi. Dostal jsem šanci v Třinci a v Karviné. Ale pěkná byla i spolupráce s Karlem Večeřou v Baníku, kde byla super parta a měl jsem se jako asistent od Karla Večeři co naučit. V Karviné jsem skončil někdy v dubnu 2012 a byl jsem bez práce. Takže když přišla nabídka dělat manažera v Třinci, vzal jsem ji.

Kula: Jsem zvědavý, co se stane s fotbalisty z nižších soutěží

A přešel jste mezi funkcionáře.
Ale i tak jsem dvakrát třinecký tým po nevydařených podzimech přebral a trenérsky s ním dohrával jaro. Už jsem ale vypadl z takového tréninkového cyklu, nešlo to všechno zvládat. Bral jsem to jen jako výpomoc, protože jsem si říkal, že za ty výsledky jako manažer také nesu zodpovědnost.

Jenže v červnu 2021 jste skončil i jako fotbalový manažer.
Když nejsou výsledky, tak vás to žere. A v Třinci nepřicházely. Nechtěl jsem se už každý víkend třepat, jak zápas dopadne, takže jsem využil možnost pracovat jako manažer sportu v Českém Těšíně. Byla to pro mě nová výzva.

Letos, dva roky po vašem odchodu, třinečtí fotbalisté z druhé ligy sestoupili.
Nečekal jsem, že to tak dopadne. Je fakt, že Třinečtí se dlouho zachraňovali a v letech před tím se jim to dařilo. Bohužel letos už ne. Ale věřím, že se, i když v prvním zápase třetí ligy remizovali, nakopnou a bude se jim dařit.

Tušíte příčiny jejich pádu?
Už jsem je podrobně nesledoval, měl jsem dost své práce a také jsem se věnoval mládeži v Třinci. Hrávali jsme v sobotu dopoledne stejně jako áčko, takže jsem jejich zápasy neviděl.

S trénováním jste tedy úplně nepřestal?
Po práci se věnuji mladým klukům. Mám to na pročištění hlavy, protože starostí je hodně a člověk se potřebuje trochu odreagovat a přijít na jiné myšlenky...

Co říkáte na stále se trápící Baník? Zatím nepomohly ani velké letní změny v kádru.
Připomíná mi to Třinec. Tam se také proměnil mančaft, trenéři, ale výsledky nebyly. Není to jednoduché. Každý chce udělat maximum, ať šéf klubu, sportovní manažer, trenéři. Někdy to nejde. V Třinci jsem přemítal, v čem to je, doufal jsem, že to bude lepší, ale pořád to byl takový stereotyp a dodneška jsem nepřišel na to, proč tomu tak bylo.

Stále jste i předsedou Moravskoslezského krajského fotbalového svazu. Co zdejší region potřebuje, aby úroveň mužstev a hráčů šla nahoru?
Celkově více peněz a kvalitní trenéry u mládeže, každý chce trénovat jen chlapy. Ale to není jen fotbal, to jsou všechny sporty. Některé kluby nemají potřebné zázemí. Přitom hodně záleží na kvalitě těch nejnižších soutěží. A ten spodek není finančně dostatečně podporovaný. K tomu děti mají spoustu dalších aktivit. Kluci už nemají takovou motivaci, aby se prosadili. Je to jedno s druhým.

Kula odchází z Třince. Svému nástupci předávám zdravý klub, říká

Kromě fotbalu se od roku 2006 pohybujete i v politice. Léta jste v zastupitelstvu Českého Těšína. Co vás k tomu vedlo?
Žiji tady a chtěl jsem změnit podmínky pro sport, zlepšit sportovní zázemí ve městě, což se celkem daří i díky někdejšímu vedení města. A taky jsem chtěl poznat, co obnáší funkce zastupitele a jak samospráva funguje.

Letos jste se stal starostou za hnutí Nestraníci 2022. Byl to váš cíl?
Ne, vůbec. Po volbách jsme skončili v opozici, ale když se rozpadla původní koalice, dostali jsme nabídku, abychom byli součástí té nové. Původně jsem si přál, aby starostou byl kolega Jan Pekař, ale řekl, že je na to mladý a že je krátce ve vedení města. A tak jsem do toho šel.

Pomáhají vám zkušenosti, které jste získal díky sportu?
Určitě. A nejen ty, co jsem nasbíral jako hráč. Třeba ve Fotbalové asociaci České republiky jsme řešili spoustu problémů. I fotbal je politika. Ale tady mám výhodu, že mě lidé ve městě znají, cítím jejich podporu, což je pro mě jiné než ve fotbale. Ostatně tady žiju šedesát let. Jsem patriot.