„Nemám nic proti vítěznému návrhu, ale nejsme na Marsu! Myslím, že vítězný návrh by byl v našem kraji jak pěst na oko. Je to jako velká váza na kytičky. Hodilo by se to tak někam ke Kolínu.“ Anebo úsečné konstatování: „Nestavte nic.“

Černě vyvedené nápisy na podlaze v přízemí Severočeského muzea v Liberci dokládají odvahu. Smělost poroty architektonické soutěže s cílem zvolit nástupce vyhořelé horské chaty na Ještědu. Kdyby totiž komise v roce 1963 dala na soudy některých kritiků, hyperboloid Karla Hubáčka by se zřejmě o deset let později symbolem a ikonou krajského města nestal.

Přepisy citátů z návštěvní knihy jsou jedním z dílků mozaiky výstavy k letošnímu padesátiletému výročí od otevření České stavby 20. století. Kniha byla umístěná před šedesáti lety v hale Státní spořitelny v Liberci na prezentaci architektonických nákresů nového okrášlení 1012 metrů nad mořem tyčící se hory.

Architektonická soutěž na stavbu horského hotelu a televizního vysílače tvoří páteř aktuální muzejní expozice, která tu bude k vidění do poloviny letošního října. Vůbec poprvé se návštěvníci mohou seznámit se 3D modely všech jedenácti tehdejších nápadů, co by mělo nad Libercem vyrůst.

Rukou psané koncepty

Ty si muzeum nechalo vyrobit. Jejich autory jsou Petr Šuta a Josef Kestler. V roce 1963 na prezentaci, až na jednu polystyrenovou výjimku, nebyly. Architekti přihlašovali pouze nákresy, vizualizace a často rukou psané koncepty svých nápadů, z nichž některé jsou v autentické podobě na výstavě také k vidění.

Její kurátor Luděk Lukuvka připomíná, že dobové přístupy ke stavbě na Ještědu byly tenkrát v podstatě dva. „Jeden by se dal nazvat tradicionalisticko-konzervativním, tedy klasická horská chata s vysílačem vedle. Pak tu byly návrhy trochu odvážnější, ale stále s aluzemi na starý Ještěd. Převládala nostalgie, nikdo nechtěl nahoře nějaký výstřelek. Pak ale přišel Karel Hubáček a vše obrátil vzhůru nohama,“ domnívá se kurátor.

Ten si dále myslí, že atmosféra na počátku šedesátých let v Liberci, ačkoliv v zemi panoval tuhý režim pod vedením KSČ, byla v něčem ojedinělá. „Nejen v odvaze poroty prosadit Hubáčkův návrh, ale třeba i v rychlosti architektonické soutěže. Starý Ještěd vyhořel v lednu roku 1963 a už v březnu tu byla soutěž. To je i na dnešní poměry nevídané a pravděpodobně i neuskutečnitelné. Tehdy ale byl po novém Ještědu velký hlad,“ vysvětluje Lukuvka s tím, že i v současnosti by se nejspíše vyhořelá stavba nechala pouze pietně opravit.

Příběh Ještědu se mohl odehrát jen v Liberci

S jeho slovy souhlasí i ředitel libereckého muzea Jiří Křížek, autor předešlé výstavy k výročí otevření Ještědu před deseti lety a také publikace Ještěd 11x jinak, na niž současná expozice navazuje.

„Těch důvodů, proč tady tehdy byla taková vůle jít do něčeho odvážného, je podle mého více. Jedním je ten, že v roce 1960 zanikla krajská zřízení v předchozí podobě a zanikl tak i Liberecký kraj a centrem se stalo Ústí nad Labem. Tím pádem se Liberec stal něčím jako okresním městem a trochu byl mimo pohled těch nejtvrdších stalinistických nomenklatur, ale je třeba upozornit, že stále jich tu bylo dost,“ míní Křížek.

„Ale tady místní architektonická, ale i třeba divadelní scéna nebyla tak exponovaná. Dalším důvodem, i když ten platil i v jiných městech, byl jakýsi generační střet. Staří konzervatisti chtěli pro hory horské chaty, ale třeba studenti místní průmyslovky se pod vlastními jmény podepsali pod prohlášení, že jsou pro Hubáčkův návrh,“ zamýšlí se.

Podle něj se příběh Ještědu mohl odehrát právě v Liberci a nikde jinde také proto, že tady tehdy coby předseda městského národního výboru působila osobnost na tu dobu osvíceného Jiřího Moulise. „Když to přeženu, tak Moulis byl spoluautorem Ještědu. Hubáček byl idea, tvůrce, Moulis produkční,“ dodává ředitel.

Vybavení hotelu i zápisky ze stavby

Upozorňuje také, že držitel slovutné Ceny Augusta Perreta dal novým Ještědem Liberci český symbol. „Víme, že v porotě seděl mimo jiné architekt jablonecké radnice, Němec Karel Winter, který nebyl po válce odsunutý. Ten jako kdyby propojoval to předválečné, německojazyčné období s novým. Starý Ještěd byl symbolem libereckých Němců, Hubáček vytvořil symbol libereckých Čechů,“ doplňuje Jiří Křížek.

Kromě důrazu na architekturu Ještědu výstava dále přináší například ukázky z dobového vybavení hotelu, které se v průběhu let postupně poztrácelo. Kurátora Luďka Lukuvku na něm fascinuje jakési paradoxní propojení. „Na jednu stranu tu máme inventář v designu technicistním, moderním až s jakýmisi sci-fi tendencemi, na stranu druhou tady jsou až rurální, rustikální věci,“ podotýká Lukuvka.

A dá se o fenoménu Ještěd pravit ještě vůbec něco nového? „Určitě. Věříme, že se ještě najdou nějaké prvky, které zmizely. Mým snem je dohledat popisy průběhu stavby den po dni, zápisy ve stavebním deníku. Máme jen torzo. Takže neustále je co objevovat,“ věří Jiří Křížek.