Je devět ráno, skupina převážně mladých lidí, ovšem i jeden důchodce, si na hranici Hamerské slati rozebírá rýče a kýbly z terénního auta Správy Národního parku Šumava. Než se vydají do míst, která jsou běžným turistům zapovězena, čte Renata Placková ze Správy NPŠ úryvek z textu, v němž na Šumavu a její atmosféru vzpomínal spisovatel a novinář Jan Neruda.
Na Šumavě obnovují mokřady, v cenných lokalitách se pracuje ručně |
Poté popisuje na mapě lokalitu, kde ten den budou dobrovolníci působit. Hamerská slať byla v minulosti uměle odvodňována a také tady, jako v nedaleké a známé Jezerní slati, se těžila rašelina.
Přírodu utvářely i jiné vlivy – Renata slibuje návštěvu místa, kam zřejmě kdysi dopadl dělostřelecký granát při ostřelování skrytých německých továren během 2. světové války a vytvořil tam kulatý kráter, dnes zalitý vodou.
Pokračují už pátým rokem
Renata Placková pracuje pro Správu NPŠ jako garantka revitalizací v projektu LIFE for MIRES - život pro mokřady. Jeho cílem je navrácení vody do krajiny. Kromě obnovy mokřadů na celkové ploše 2 059 hektarů také usilují o zlepšení podmínek pro život vzácných druhů ptáků nebo šíří povědomí o mokřadech a hydrologii krajiny mezi vlastníky pozemků a zemědělci z přilehlých oblastí.
Park zahájil projekt na obnovu rašelinišť koncem roku 2018. Plánuje obnovit 47 rašelinišť a pramenišť, čtyři lokality jsou v Bavorském lese. Projekt za 150 milionů korun podporuje evropský program LIFE a ministerstvo životního prostředí.
Dobrovolníci ve středu budovali hráz v oblasti Jezerní slati, ve čtvrtek pomáhali s opravami a obnovou hrází, které lidé z parku vybudovali v Hamerské slati už před nějakou dobou. Někde pomáhal také bagr, dnes už tu po jeho pohybu nezůstaly žádné stopy.
První skupinka se odděluje u jezírka, jež vzniklo zahrazením místa někdejší těžby. Je třeba tu zesílit jednu z hrází, pomocí rýčů a motyk změnit strmý břeh po těžbě v pozvolný, s menší hloubkou, kde se rašeliník snáze uchytí. Renata Placková vybízí jednoho z mladých mužů k tomu, aby do jezírka naházel i větve z okolí. Také tím se podpoří růst rostlin, které vytvářejí slatě.
Na programu jsou i přednášky
Hnutí Duha s podobnými aktivitami pomáhá už téměř tři desetiletí. Podle koordinátora Týdnů pro krajinu Jiřího Beneše se jedná o 26 let trvající koncept týdenních dobrovolnických turnusů.
„Jejich podstatou je, že se na různých místech v republice sejdeme s partou lidí, kteří chtějí pomoci přírodě a krajině. Pracujeme vždycky v koordinaci s majitelem nebo správcem území, na Šumavě se Správou Národního parku Šumava,“ vysvětluje Beneš.
Skupina bydlí v turistické ubytovně vlastněné národním parkem a kromě práce má na programu například přednášky odborníků, jako je třeba právě Renata Placková.
S alkoholem na kole ano i ne. Česká a německá strana Šumavy mají dvoje pravidla |
Další dvě skupiny zastavují u podobných jezírek vytvořených pomocí nových hrází. Renata Placková vysvětluje, že konstrukci hrází s kolegy sami navrhli a jsou spokojeni s tím, jak fungují a drží. Mají přepady v dřevěných korytech, aby voda nenarušovala hráz na více místech, i tak je však potřeba některé partie nově utěsnit a osadit drny z okolí. Dobrovolníci si rozdělují práci a výsledky jsou vidět během pár desítek minut.
„Lidi to baví. Je to poměrně neinvazivní činnost, žádná mechanizace, jen přírodní materiál a ruční práce. Přitom i tak jednoduché zásahy zásadně podporují přírodu a biodiverzitu. A už za rok, za dva se mohou přijít podívat a vidět výsledek své práce. Koneckonců dobře udělaná hráz nebo jiné opatření k zadržování vody funguje v podstatě už po prvním dešti,“ líčí Jiří Beneš s tím, že hrází už vznikly na Šumavě stovky nejen prací dobrovolníků z Duhy, ale i jiných subjektů.
A v krajině je to znát. „U jednoho obnoveného potoka jsme na fotopasti zachytili chřástala vodního. Do znovu zamokřených míst se velmi rychle navracejí ptáci jako bekasina otavní, jeřáb popelavý nebo kulík říční. A samozřejmě, kde je vody nejvíce, tam ihned nastupují populace na Šumavě běžných obojživelníků. Zajímavé je rovněž sledovat návrat mokřadních druhů rostlin – na obnovených prameništích jsme úplně nově objevili sítinu ostrokvětou nebo zdrojovku potoční, na jednom rašeliništi zase plavuňku zaplavovanou a plavuník alpský,“ řekl pro agenturu ČTK Lukáš Linhart ze Správy NPŠ.
23. července 2020 |
Podle jeho slov se projekt LIFE for MIRES - život pro mokřady letos zaměří i na největší odvodněné rašeliniště v Česku, Mrtvý luh.
V minulém století byla oblast Šumavy odvodňovaná kanály pro komerční těžbu dřeva i pro okolní zemědělskou výrobu. Jednou z hlavních aktivit projektu je tak mechanické přehrazování těchto kanálů.
„Letos se budeme soustředit na několik odvodněných rašelinišť, včetně toho největšího, které v Česku máme. Jde o Mrtvý luh v údolní nivě, kde se Studená Vltava potkává s Teplou Vltavou a vzniká naše nejdelší národní řeka,“ řekl Linhart.
