Retro seriál Zlatá labuť si získal diváky a pokračuje. Co prozradíte o Anně Maurerové?
Protože hraju Židovku, budeme s mým mužem zažívat těžké chvíle spojené s nelehkou dobou, včetně vyrovnávání se s nejrůznějšími restrikcemi.
Hrajete prodavačku, vzpomenete si, do jakých výloh jste nejčastěji koukala jako malá?
Jako první se mi vybaví galanterie. Často jsme do podobných obchodů s maminkou a babičkou chodily, protože obě hodně pletly a šily. Milovala jsem pohled na naskládané druhy vln a jejich barevné odstíny. Dalším mým malým královstvím bylo papírnictví, což se mnou nyní sdílejí i moje dvě dcery, které do něj chodí stejně rády jako kdysi já. Dají se tam nakoupit různé maličkosti, takže holky většinou ani neodcházejí zklamané, že by si nic nenesly domů…
Velkou pozornost jste na sebe strhla rolí nepříjemné šéfové v Případech 1. oddělení. Věděla jste, o jak nesympatickou ženu půjde?
Když jsem přišla poprvé na natáčení, Ondra Vetchý se mě zeptal, jestli vím, jakou postavu hraju. Znala jsem ji v základních obrysech. Když mi o jejím jednání vyprávěl scenárista Josef Mareš, stáhl se mi žaludek, protože se nechal inspirovat skutečnou osobou. Takže jsem věděla, že půjde o negativní roli, ale netušila jsem, jak moc zasáhne do života 1. oddělení a jak vyhrotí situaci.
Ale měla jsem radost, že se pro mě režisér Peter Bebjak rozhodl. Z podstaty svého typu a životního založení jsem spíš než dryáčnice celkem křehká bytost. Režisér chtěl, aby na první dojem působila sympaticky a její charakter se odhaloval postupně. Zároveň byla přesvědčená o své pravdě a podle toho také jednala… V seriálu jsem neměla tak moc prostoru, proto by mě ani nenapadlo, jak velký dopad bude mít ta role na můj život. Naštěstí nikdy jsem se nesetkala s negativní odezvou. Všichni oceňovali, že jsem takovou potvoru zahrála dobře, a říkali, že mě vážně nesnášeli. Peter Bebjak mi pak nabídl další spolupráci v třídílné minisérii Matematika zločinu, inspirované skutečným případem.
Hrajete roli investigativní novinářky Magdalény Sodomkové, která odhalí nedokonalost české justice. Na jaký moment z natáčení Matematiky zločinu nikdy nezapomenete?
Určitě na natáčení v pankrácké věznici. To byl velký zážitek. Ať chcete nebo ne, tamní atmosféra na vás dýchne. Bylo zvláštní vědět, že kolem procházejí opravdoví vězni, kteří se na vás koukají… Točila jsem hlavně ve výslechové místnosti, kde jsem si uvědomila, kolik příběhů se v ní muselo odehrát. Naplňovalo mě to zvláštní stísněností. U vchodu jsme se vždycky museli legitimovat, každý pohyb se tam pečlivě monitoruje.
V Komorním divadle Kalich hrajete v netypické komedii Dokonalá fraška, v níž s Ladislavem Hamplem vystřídáte téměř sto převleků. Jak to během představení vypadá v zákulisí?
Teď jste mi nahrál! Vážně jsme uvažovali, že bychom natočili několik záběrů z toho, co se děje „mimo záběr“, nebo že bychom dali do prodeje exkluzivní vstupenky do zákulisí, protože by to byl pro diváka zřejmě také zážitek. Převlékáme se, u toho říkáme či křičíme repliky, aby byly slyšet na jeviště. Přitom se někdy i peru sama se sebou, takže musím u převlékání navíc bouchat do dveří, aby byly slyšet zvukové efekty, a měnit hlasy. Tahle inscenace musí šlapat jako hodinky, jakmile se něco zadrhne, je to znát. Režisér Zdeněk Dušek nás učil, jak nakládat s humorem a načasováním replik, situací a point, s tím jsem takovou zkušenost neměla. Do té doby jsem totiž hrála spíš dramatické postavy.
Lucie Štěpánková
- Narodila se 30. října 1981 ve Vsetíně.
- Jako dítě se věnovala baletu a závodně lyžovala, vystudovala Janáčkovu konzervatoř v Ostravě.
- S partnerem, hercem a režisérem Radkem Žákem, má jedenáctiletou dceru Anežku a osmiletou Bertu.
- Viděli jsme ji například ve filmech a seriálech Cesty domů, Na vlky železa, Vyprávěj, Život a doba soudce A. K., Past, Guru, Případy 1. oddělení, Zlatá labuť a dalších.
Zdroj: časopis TV Star
