Henrietta Lacksová se narodila 1. srpna 1920 v Roanoke, Virginie, USA – zemřela 4. října 1951 v Baltimoru, Maryland.
Poté, co její matka zemřela při porodu v roce 1924, se její otec přestěhoval se svými deseti dětmi do Cloveru ve Virginii, kde je rozdělil mezi příbuzné na výchovu. Henriettu tak vychovával její dědeček, který se staral i o další vnouče, Henriettina bratrance Davida, známého jako Day. Henrietta a Day se vzali 10. dubna 1941.
Před pátým těhotenstvím Henrietta v sobě cítila „uzel“ a znepokojivé krvácení a důkaz bulky na děložním čípku několik měsíců po porodu nakonec Henriettu poslaly k lékaři. Byla odeslána na gynekologické oddělení nemocnice Johna Hopkinse v Baltimoru, kde v únoru 1951 biopsie prokázala přítomnost nádoru děložního čípku, který lékaři nezjistili jak při porodu jejího syna 19. září 1950, tak při kontrolním vyšetření o šest týdnů později.
Po dalších testech Henrietta podstoupila první z několika léčebných procedur radiem, což byl v té době standardní postup, který spočíval v přišití malých skleněných trubiček s radioaktivním kovem upevněných v látkových sáčcích, takzvaných Brackových destičkách, na děložní čípek. Při zákroku chirurg odebral dva malé vzorky tkáně: Jeden z Henriettina nádoru a druhý ze zdravé tkáně děložního čípku v její blízkosti. Vzorky z Henriettina děložního čípku byly jedny z mnoha vzorků odebraných pro lékaře George Geye, vedoucího výzkumu tkáňových kultur na Johns Hopkins, který hledal „nesmrtelnou“ buněčnou linii pro použití ve výzkumu rakoviny. Na rozdíl od předchozích vzorků Henrietiny rakovinné buňky – nazývané HeLa, od Henrietty Lacksové – nejenže přežily, ale také se mimořádně rychle množily.
Zatímco jejím buňkám se dařilo, Henrietty ubývalo. V září se rakovina rozšířila do celého těla a začátkem následujícího měsíce Henrietta zemřela. HeLa buňky, proslulé svou dlouhověkostí, však v kultuře prosperovaly ještě dlouho po Henriettině smrti. HeLa se staly všudypřítomným studijním materiálem a přispěly k vývoji léků na řadu onemocnění, včetně dětské obrny, Parkinsonovy choroby a leukémie. Přesto až do 70. let 20. století o Henriettině úloze nevěděla ani její rodina. V 21. století byl Henriettin případ důležitou součástí debaty o informovaném souhlasu pacientů s odběrem a použitím buněk ve výzkumu. V roce 2013 udělil Národní institut zdraví (NIH) rodině Lacksových kontrolu nad tím, jak budou údaje o genomu buněk HeLa využívány (genom buněčné linie HeLa byl v plném rozsahu sekvenován již dříve v tomto roce).
zdroj: Britannica, Titulní obrázek: Wikimedia Commons/EMW – CC BY-SA 3.0 – Historická značka Henrietty Lacksové s Clover Road v pozadí
