Právě proto však vidí také neduhy, s nimiž jeho sport musel a musí bojovat. Také o nich se na světovém šampionátu v Budapešti rozhovořil.
Startovné, které organizátoři mítinků platí atletům, v posledních letech výrazně pokleslo. Trápí vás to?
Ano. Když vidím, jaké jsou příjmy v jiných srovnatelných sportech, jde z pohledu atletiky o katastrofu. Nemám tím na mysli jen startovné, ale i prémie na závodech. Jen si vezměte naši vrcholnou sérii Diamantovou ligu. Když na ní skončíte třeba sedmý, dostanete jen 750 dolarů. Přitom jde o závody nejvyšší úrovně.
Co je podle vás na vině?
Skutečnost, že se atletice nedaří vygenerovat zdroje v té byznysové komunitě, která by měla mít zájem do ní investovat. Potenciální sponzoři nevidí dostatečný přínos. To chce teď Sebastian Coe (prezident mezinárodní federace) změnit. Říká: Musíme se soustředit na kvalitu.
S PŘEDNÍMI ATLETY. Oštěpař Anderson Peters na ostravském stadionu v debatě s manažerem Zlaté tretry Alfonzem Juckem.
Kormidlo atletiky přebral v roce 2015. O jejím tehdejším stavu prohlásil, že byla potápějící se lodí, kterou musel nejprve zachránit. I vy jste viděl situaci tak černě?
Ano. Však si představte, že Coe byl pár dní v úřadu a přišla mu tam francouzská policie.
Kvůli obří korupci předchozího šéfa federace Diacka.
A do toho bobtnala kauza ruského dopingu, která byla s Diackem úzce propojená. Řešila se i podezření na doping jinde. Coe pochopil, že musí nejdřív svůj sport očistit a až pak se může věnovat modernizaci soutěží. Vyhodil Rusy a pro boj s dopingem vytvořil Jednotku pro bezúhonnost atletiky. Což bylo naprosto klíčové.
Proč si to myslíte?
Oddělil tím pravomoci. Omezil negativní vliv nejvyšších funkcionářů federace na nejrůznější kauzy. Nešlo jen o případ Diacka kryjícího ruský doping. Stačí připomenout předchozího prezidenta Nebiola a kauzu Evangelisti (tlačil na podvodné změření délky skoku, aby italský dálkař získal medaili na MS 1987 v Římě). Ovlivňování ze strany mocných se vždycky dělo.
V čem se atletika za deset let Coeovy vlády nejvíc změnila?
V lidech v jejím vedení. Jsou mnohem důkladněji prověřováni. Také tady, při kongresu v Budapešti, musel každý kandidát do vedoucích funkcí v atletice projít velmi detailním posouzením své minulosti nezávislými komisemi.
Daří se zároveň i vymést doping?
To se nedá. Ale Coe vykazuje obrovskou snahu. Atletika má nejpropracovanější systém boje proti dopingu fungující i za cenu, že ti poctiví na tento boj doplácejí omezením osobní svobody. Musí neustále vypisovat, kde je komisaři mohou najít, dávat o sobě vědět 24 hodin denně. Taková je daň za větší čistotu sportu. Nedá se ale říct: Teď to vzdáváme, ať si každý dělá, co chce. Síť se musí neustále vylepšovat. Protože lidé, kteří chtějí podvádět, jsou všude. Ve sportu, v politice, kdekoliv. Je iluzí myslet si, že přijde den, kdy všechno bude liliově čisté.
ŠÉF ATLETŮ. Sebastian Coe přichází na tiskovou konferenci, kde potvrdí zákaz startu ruských atletů na OH v Riu 2016.
Coe dostal při volbách prezidenta federace 192 ze 195 hlasů. Je atletika skutečně tak jednotná?
Ano, teď ano. Ještě v roce 2015 proti němu kandidoval Sergej Bubka a získal solidní počet hlasů, jenže situace se změnila – i co se týče Ukrajince Bubky (je kritizován, že jeho společnost dodává benzin do Ruskem okupovaných území). Neexistuje momentálně nikdo jiný, kdo by se tak jasně profiloval, jako je Coe. Nikdo nepřichází s lepšími idejemi než on a nemá takové charizma lídra.
Přesto, překvapilo vás, že měl ve volbách až tak mohutnou podporu, i když zopakoval svůj nekompromisní postoj proti návratu Rusů do soutěží? Protože ruští funkcionáři tvrdí, že mnozí delegáti z Afriky či Asie si jejich návrat přejí.
Ale jaká je výpovědní hodnota toho, co Rusové říkají? Všechno vykládají jen tak, jak se jim hodí, to je jejich propaganda. Vždy takoví byli i za komunismu. Jiné názory neuznávali a vše obraceli ve svůj prospěch. Ovšem v postoji vůči Rusku je nyní atletika opravdu silná a jednotná.
Na rozdíl od jiných odvětví.
Jsou takové sporty, jejichž prezidenti jsou spřízněni s Ruskem – jako box nebo šerm. Také ve střelbě je v Evropě silný ruský vliv. Ale Coeovi nemůže nikdo vytýkat, že by byl ohledně Ruska zásadový z nějakých jiných důvodů než jsou ty, o kterých mluví. On opravdu silně vnímá, že Rusko zaútočilo na jinou zemi a že atleti Ukrajiny a Ruska se nemohou utkávat, když proti sobě bojují jejich bratři a sestry.
Hovoří se o jeho možné kandidatuře na prezidenta MOV v roce 2025, proti klice Thomase Bacha. Dojde k ní?
Zatím ji nepotvrdil. Ale já si myslím, že kandidovat bude.
Má za sebou takovou sílu, aby byl zvolen? Bach ho nyní za svého nástupce nechce, dost možná i právě kvůli Coeovým protiruským postojům.
Bude to chtít spoustu Coeovy aktivity. A hlavně musí nejdříve oficiálně vyhlásit, že jde do toho. Osobně bych byl radši, kdyby zůstal prezidentem atletiky až do konce svého posledního mandátu v roce 2027. Ale chápu ho. Pokud by ho v roce 2025 skutečně zvolili šéfem MOV, své atletické prezidentování by předčasně ukončil a řízením federace by byla dočasně pověřena kolumbijská místopředsedkyně Restrepová.
Současné atletice evidentně chybí k větší popularitě osobnost typu Bolta. Vidíte někoho, kdo by v jeho stopách mohl jít?
Vítěz stovky Lyles si snaží budovat velké charizma. Pochopil, co mu lidé radí, tedy že dnes jen rychle běhat nestačí. Ale měl by kvůli popularitě i víc startovat v Evropě.
HVĚZDY ATLETIKY: Zleva Lyles, Duplantis, Warholm.
A ti další?
Duplantis předvádí v tyči fantastické výkony, je však až přílišný kliďas. I když tím netvrdím, že by měl za každou cenu předvádět nějaké blázniviny. Ani překážkář Warholm není tím, kdo by globálně přitahoval lidi, přestože mi jeho světový rekord připadal podobně šílený jako kdysi bylo 890 centimetrů dálkaře Beamona.
Může být vůbec takovou boltovskou osobností někdo mimo stovku?
To by musel být opravdu supervýjimečný. Třeba i koulař Crouser je úžasným atletem, ale stadiony kvůli němu ve švech nepraskají. Ani kvůli Duplantisovi. Takže ano, je to o té stovce.
Prezident Coe hovořil i o dalších chystaných velkých změnách v atletice. Co tím měl na mysli?
Vyhlašuje, že dojde k revoluční změně systému soutěží. Možná se nám ještě budou z některých nápadů protáčet kolečka v hlavě.
STRATÉG ZLATÉ TRETRY. V roli manažera ostravského mítinku si v roce 2014 prohlíží přestavbu Městského stadionu v Ostravě.
Co má taková změna obnášet?
Nevím. Já jsem byl vždycky zastánce inovací, ale ne takových, které by zcela změnily podstatu sportu. Například, když to řeknu s velkou nadsázkou, že by se začalo běhat 98 metrů místo 100.
Připadá v úvahu zkrácení desetidenního mistrovství světa?
Jo, dalo by se zkrátit. Jenže jeho sponzoři naopak říkají, že čím víc hodin v televizi, tím lépe. Kdo má ponětí o marketingu, bude proti. Mít během šampionátu dva soutěžní víkendy je pro sponzory důležité.
A co Diamantová liga? Nepřežila se? Nepotřebuje také tento elitní seriál inovaci?
Bylo by cestou vrátit se k něčemu typu Grand Slam, který by byl nejvíc (v 90. letech šlo o čtyři mítinky Golden Four). Návrhy existují, protože 14 mítinků Diamantové ligy je hodně. Na druhou stranu atleti jsou rádi, že jich je tolik, mají pak větší šanci na nich startovat. Jen si představte, kdo z Čechů by se nyní dostal na Grand Slam pro osm vyvolených? Pouze Vadlejch, nikdo jiný.
