Nominace nových ústavních soudců se Hradu nedaří. Mnoho pochybností a sporů, málo komunikace a transparentnosti. Sotva odezněl povyk kolem Roberta Fremra, už se na nás možná řítí další kontroverzní volba. Z čista jasna se mezi zvažovanými jmény objevil Pavel Uhl.
Dočkáme se dalšího střetu prezidenta se Senátem?
Kvůli Fremrovi to vypadalo skoro na válku. Navíc nebýt toho, že tento vyhrocený spor zastínil vše ostatní, mohlo se daleko více probírat i další jméno: U Kateřiny Ronovské vyvstaly otazníky kvůli tomu, že spolupracovala mimo jiné se sponzory Pavlovy kampaně. Mnozí se ptali, zda tedy nemá svůj post „za odměnu“. K tomu dodejme, že třeba v USA prezidenti jmenují na vysoké posty klidně i sobě blízké osoby. Není to skandál, ale řešit se to mohlo.
V první trojici nominovaných zase byli senátoři nespokojeni s odbornou úrovní Daniely Zemanové. Josef Baxa v ústavně právním výboru Senátu narazil spíše „politicky“. Nakonec u většiny členů horní komory zvítězilo uvažování v duchu „nebudeme dělat panu prezidentovi problémy“. Což naopak později vůbec nezafungovalo u Roberta Fremra.
Jak by teď asi pravicová většina Senátu reagovala na angažovaného advokáta, známého ostře levicovými názory? A jak se vůbec jeho jméno vcelku náhle dostalo do osudí? Hrála v tom roli jeho matka Anna Šabatová, která obratem rezignovala na post v týmu prezidentových poradců, kteří výběr kandidátů k ÚS řeší?
Překvapením je Pavel Uhl jen pro nezasvěcené
O nominaci se snažil už v dubnu, kdy se sám navrhl advokátní komoře. Neuspěl, vybrána byla jiná trojice obhájců: Monika Novotná, Irena Schejbalová a Petr Bříza. Prvně jmenovaná prošla i přes konzultační panel a měla pohovor s prezidentem, ten ji ale zatím Senátu nenavrhl.
O tom, že se chce Pavel Uhl ucházet o post ústavního soudce, podle členů profesní organizace nepochybně již tehdy věděla i jeho matka a v tom čase ještě členka panelu Anna Šabatová.
Stojí za zmínku, že tehdy tento poradní tým pod vedením Jana Kysely odmítl navrhnout prezidentovi jednu z kandidátek advokátní komory, Irenu Schejbalovou, přestože získala i nominaci další dvacítky Hradem oslovených institucí. Jak se stalo, že se Pavel Uhl začal objevovat mezi adepty, není jasné. On sám to zatím nekomentuje. Jeho matka sice oficiálně rezignovala z „rodinných důvodů“, ale je to přinejmenším zvláštní shoda okolností.
Na post ústavního soudce není žádný nárok. Panel poradců si může doporučit, koho chce, a konečné slovo má jediný člověk, a to prezident republiky. Otázka ovšem zní, k čemu by pak bylo celé divadlo s navrhujícími institucemi i tvrzení, že soud má být pestrý, jak co se týká zastoupení právních povolání, tak zastávaných světonázorů jeho členů?
Anebo jinak: Pavla Uhla jeho vlastní profesní komora nenavrhla, přesto má zřejmě slušnou šanci. Jeho kolegyně Irena Schejbalová vypadla hned v prvním kole, byť měla širokou podporu profesionálů ze všech oborů.
Pavel Uhl je navíc ostře politicky profilovaný
Kromě toho, že sepisoval ústavní žaloby na oba předchozí prezidenty, Václava Klause a Miloše Zemana, hájil například squattery a aktivisty z centra Klinika. Nejen před soudy. Hlavně se hodně vyjadřoval do médií, kde bránil „právo na demokratizaci“ soukromého majetku, což vydával za znak „svobodomyslnosti“. S ním se by tedy do Ústavního soudu dostal názor, že lidé mají právo zabrat si něco, co jim nepatří a skupinové nároky jsou nadřazeny individuálním svobodám.
Zde se hodí poznamenat, že když se začalo mluvit o tom, že na Ústavní soud by možná mohl zamířit Marek Benda, spustila se hysterická antikampaň. Rozkaz zněl jasně: „muž s konzervativními názory nesmí projít!“ A to šlo o pouhou spekulaci, zatímco o Uhlovi se vážně uvažuje. Když už nic jiného, tak to potvrzuje náhlé odstoupení jeho matky. Zatím Petr Pavel do Senátu posílal kandidáty buď s neutrálními, nebo liberálními hodnotovými postoji. Měl by je snad doplnit obhájce takřka neomarxistické linie?
Souběžně s náhlým Uhlovým nástupem začala některá média ostřelovat jeho rivalku Novotnou spekulacemi o členství či kandidatuře do KSČ. Ve skutečnosti tehdy podle svých slov pomáhala s obhajobami zatčených z Palachova týdne a lidí, kteří podepsali Několik vět, přičemž mimo jiné spolupracovala s Otakarem Motejlem. Zároveň ji konfrontoval stávající místopředseda Ústavního soudu Vojtěch Šimíček s podivným argumentem, že jako partner velké advokátní kanceláře si odvykla dávat podání k soudu.
Asi není až tak podstatné, že se kolem Moniky Novotné rojí nepravdy a spekulace. To se stává, když jde o kandidáta na tak významný post. Jde o to, proč právě teď? Když si k tomu přidáme, že poradní tým, tehdy ještě za účasti Anny Šabatové vůbec nedoporučil prezidentovi další nominantku navrženou profesní komorou Irenu Schejbalovou a náhlé zjevení se jména Pavla Uhla… Nelze se zbavit dojmu, že tomuto obhájci někdo umetá cestičku k tomu, aby obsadil post „za advokáty“, přestože jeho kolegové si ho nevybrali.
Otazníků je mnoho
Když progresivní Uhl ano, proč ne třeba konzervativec Benda nebo někdo další z této části spektra? Kde se jeho jméno vzalo mezi favority? Když už se oslovují advokáti, proč se má jejich jménem dostat na ÚS člověk, kterého nenominovali? Proč se otázky kolem Novotné neobjevily v době, kdy ji hradní panel navrhl prezidentovi, ale zrovna nyní, kdy se v podstatě stává soupeřkou syna dosavadní členky panelu?
Opravdu se těžko zbavuje dojmu, že Uhl má zkrátka „tlačenku“, což mimo jiné budí velkou naštvanost v České advokátní komoře. Ta byla nespokojená, ale mlčela, když jí neprošel v první šestici žádný z jejích nominantů, kde se našlo místo jen pro soudce a akademiky. V kontextu posledního dění už jí ale zřejmě dochází trpělivost.
Předseda ČAK Robert Němec říká k odmítnutí Schejbalové a „nástupu“ Uhla:
„Lze si klást otázku, do jaké míry již na jaře tohoto roku ovlivnil vážný zájem o post ústavního soudce jejího syna-advokáta rozhodování Anny Šabatové, potažmo celého poradního panelu, o jiné vážné kandidátce-advokátce.“
Podle známého obhájce Petra Tomana v rozhodnutí komory Uhla nenominovat „možná hrálo roli i to, že je z advokátní kanceláře, kde dříve působil Rychetský, a mohlo vadit, že by měla trvalou exkluzivitu na místo u Ústavního soudu.“
Co rozhodne o tom, kdo z advokátů usedne v konstituční stolici? Člen představenstva ČAK Lukáš Trojan říká, že k nominaci byl nutný bezvýhradný konsensus všech jeho členů. A dodal, že je výlučnou pravomocí hlavy státu:
„Navrhnout Senátu kohokoli, kdo splňuje podmínky. Je ale třeba uvést, že pak půjde o autonomní nominaci pana prezidenta, která se neopírá o podporu představenstva ČAK.“
Uvedené citace jsem na žádost o komentář získal od advokátní komory. Oficiálně zatím mlčí. Nicméně přes opatrnou právnickou mluvu je z ní znát rozčarování až rozhořčení. Možná se obhájci ještě ozvou. Ale problém je obecnější. Jak se s prezidentem slibovaného transparentního procesu stala bramboračka, kdy schválení nominanti rezignují, konzervativci jsou fuj a neomarxisté hurá, nominace vyhlašuje maminka, zato na názor profesní organizace se nebere zřetel? Aneb kde se nekomunikuje, tam se válčí…