Labutí píseň Sonic Youth: Silou lásky je možné zvládnout vše

Objednejte si k odběru newslettery a informační servis Respektu

Album týdne

Zhola nic ten večer nenaznačovalo tomu, že se má jednat o epilog kariéry jedné unikátní kapely. Sonic Youth měli za sebou úspěšné turné k albu The Eternal i natáčení hudby k francouzskému artovému filmu. Načínali čtvrtou dekádu existence a tohle měl být další z letních koncertů, které každoročně pořádali ve městě, jež je zrodilo a s nímž zůstávali úzce spjatí. Nakonec ale právě toto vystoupení při západu slunce na nábřeží úžiny East River v Brooklynu 12. srpna 2011 znamenalo symbolickou labutí píseň kapely, která přemostila avantgardu soudobé hudby a výtvarného prostředí s punkem a stala se minimálně pro dvě následující generace vzorem toho, jak fungovat na nezávislé kytarové scéně. Záznam Live in Brooklyn 2011 nyní vychází v celistvé mixované a masterované verzi, což umocňuje význam, jaký pro Sonic Youth tento koncert měl.

Odehrál se sice v době, kdy se už sedmadvacetileté manželství ústřední dvojice – kytaristy Thurstona Moorea a baskytaristky Kim Gordon – rozpadalo, ale ještě o tom nevěděl ani zbytek kapely. Informace byla zveřejněna až pár měsíců na to. Kapela ještě ze smluvních důvodů odehrála pár koncertů v Jižní Americe, ovšem v New Yorku to bylo naposledy, co se ukázala naživo v plné síle a bez jakékoli hořkosti a pachutí.

Live in Brooklyn jde velmi snadno poslouchat jako loučení se s New Yorkem. Projevuje se to už na velmi netradičně sestaveném setlistu, který se výběrem písní noří do hloubi osmdesátých let – navíc spíš k raritám než vysloveným hitům. Těžištěm je repertoár z alba Bad Moon Rising, jehož obal zdobila silueta Manhattanu s hořícím strašákem v popředí. Celý koncert dokonale sehrané kapely tak byl věnovaný spíš věrným znalcům a spiklencům než nově příchozím a nezainteresovaným. Není bilančně průřezový, ale zarývá se do nitra tvorby, aby připomněl, co už se nebude opakovat.

V roce 1981 si v New Yorku poprvé zahráli v klubu CBGB a po třiceti letech v něm také svoji dráhu uzavírají. „Silou lásky je možné zvládnout vše,“ jsou poslední slova, jimiž Thurston Moore na koncertě zakončí finální píseň Inhuman. A hluková stěna kytarových zpětných vazeb nenechá v tu chvíli nikoho na pochybách v tom, že tu zrovna dohrála nejvlivnější a nejoriginálnější kytarová kapela posledního půl století. Pavel Turek

Výstava týdne

Tohle je hodně ztišená, vysloveně kontemplativní výstava. V broumovském klášteře probíhá druhý ročník mezinárodního projektu Ora et lege, což znamená Modli se a čti. Věnován je tentokrát Domu Sylvesterovi Houédardovi, benediktinskému mnichu pocházejícímu z britského Guernsey, jenž je v uměleckém světě známý pod přezdívkami dom či dsh.

Expozice endlessly inside stojí za návštěvu minimálně ze tří důvodů. Dokládá, jak pozoruhodný dialog může vést současné umění s barokním areálem benediktinského kláštera na okraji republiky. Přibližuje tvorbu umělce, který dokázal fungovat na dvou natolik vyhraněných protipólech, jakým byla londýnská kontrakultura druhé poloviny 20. století a klauzura římskokatolického kláštera Prinknash. A v neposlední řadě odkrývá, že v období totalitního Československa překvapivě existovalo jisté propojení mezi zdejší scénou a svobodným světem představovaným právě dsh.

Dom Sylvester Houédard patřil k experimentátorům hledajícím průsečíky mezi výtvarným uměním a literaturou. V refektáři broumovského kláštera nyní visí jeho typogramy, na nichž pomocí psacího stroje skládal svoje vyznání Bohu, kterého si autor fascinovaný východními náboženstvími dokázal představit ve všemožných podobách. Jsou tu ale také politické vizuální básně v čele s kresbou věnovanou Janovi Palachovi.

V klášterní knihovně o patro výš pak stojí elegantní bílá vitrína od studia Objektor architekti, v níž najdeme umělcovy autorské knihy. A rovněž z českého pohledu velmi zajímavou korespondenci s Jiřím Valochem. Houédard totiž v roce 1964 s Johnem Furnivalem založil nakladatelství Opening Press, které se soustředilo na konkrétní a vizuální poezii. Valoch byl i na Západě známý svými typogramy a z Brna tak do Londýna záhy zamířily jejich ukázky, které nakladatelství publikovalo.

Kurátorka Monika Čejková expozici pojala komorně, vlastně až nenápadně. To se ale přesně hodí k dílu, jež soustředila ze zahraničních zápůjček. V rámci absolvování klasického prohlídkového okruhu v klášteře navíc tahle pokorná nenucenost působí velmi občerstvujícím dojmem. Jan H. Vitvar

Klasická hudba

Festival Prague Sounds pokračuje v tradici zářijových koncertů. Letos se z hladiny Vltavy přesune do Vladislavského sálu Pražského hradu, aby zde 3. září uvedl Válečné rekviem (War Requiem) od Benjamina Brittena, ikonické hudební dílo 20. století. Monumentální protiválečné oratorium zazní v provedení symbolicky propojených orchestrů PKF – Prague Philharmonia, České filharmonie a Kyjevského symfonického orchestru, Pražského filharmonického sboru, Dětského pěveckého sboru Radost Praha a mezinárodních sólistů za řízení dirigenta Lukáše Vasilka. „Tuto událost lze vnímat nejen jako tryznu za válečné oběti, ale také jako působivý apel směrem k ukončení války, který bude umocněn unikátním prostředím a akustikou Vladislavského sálu – výjimečný koncert výjimečného díla ve výjimečné době,“ říká ředitel Prague Sounds Marek Vrabec. tur

Album

K desátému výročí úmrtí hudebníka a spisovatele Filipa Topola připravilo vydavatelství Black Point Music dvojalbum s vůbec prvními živými nahrávkami Psích vojáků nazvané Psi a vojáci (Live 1979/1980). Jedná se o nejstarší dochované záznamy party tehdejších teenagerů, která se dala dohromady v roce 1978 na pražské Malé Straně, když někteří členové ještě ani neměli občanské průkazy. Přesto si záhy nasazením a originalitou vydobyli respekt jak v prostředí undergroundu, tak u širšího obecenstva a kritiky na Pražských jazzových dnech, kde v listopadu 1979 poprvé zahráli veřejně. tur

Koncert

Kapela Barcelona Gipsy balKan Orchestra míří do České republiky, kde odehraje dva koncerty - 9. září v brněnské Flédě a den na to v Lucerna Music Baru v Praze. Sedmičlenné uskupení soustředěné v Barceloně představuje vlastní fúzi toho nejlepšího z hudebního dědictví zemí původu jednotlivých členů a členek kapely. Tvorba skupiny je ovlivněna prvky tradiční hudby z Balkánu, Blízkého východu a také Středozemí a potkávají se v ní hudebníci a hudebnice ze Španělska, Itálie, Francie, Srbska, Řecka a Ukrajiny. Podobně rozmanitá je paleta nástrojů, kterou využívají: od houslí a klarinetu až po perkuse a akordeon. tur

Dokumentární film

Od příštího pondělí do čtvrtka představí akce Živé kino Praha nové dokumentární snímky, jež budou na podzim promítnuty na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava. Najdeme mezi nimi snímek Very Lackové o osudech romské spisovatelky Eleny Lackové, portrét předčasně zemřelého výtvarníka Jána Mančušky od režiséra Štěpána Pecha, pohled na kyrgyzskou hru buzkaši Janyl Jusupjan i ohledávání světa za viditelnou realitou Ley Petříkové.  Filmy se budou promítat v Kině Petrohradská, Skautském institutu na Staromáku, prostoru39 a Kampusu Hybernská. jhv

Kulturnímu mixu věnujeme čtyři stránky v každém čísle týdeníku Respekt a vždy ve čvrtek vám přinášíme výběr z chystaného vydání

Předchozí vydání najdete na webu respekt.cz v rubrikách Informační servis a Newsletter