FENOMÉN: DLOUHÁ CESTA Z DOMOVA (61)

Dne 11. února 1979 byl na havajském ostrově Maui krásný den, příliš krásný na to, aby se pracovalo na stavbě. V malé obci Hana na odlehlém východním konci ostrova se 27letý Ralph Malaiakini rozhodl, že tento den bude lepší strávit na vodě. Jeho bratr-dvojče Robert měl loď Sarah Joe, pojmenovanou po jejich rodičích. Usoudil, že by to mohl být vhodný den, aby s ní vyjel, a pozval čtyři své spolupracovníky - Scotta Moormana, Benjamina Kalamu, Petera Hanchetta a Patricka Woessnera - aby se k němu připojili. Všichni muži nabídku rádi přijali.

Sarah Joe nebyla na oceán příliš vybavená. Byla to pobřežní loď, sedmnáctimetrový člun s motorem o výkonu 85 koní. Na druhou stranu, Ralph s ní neplánoval vyplout příliš daleko. Počítal s tím, že s přáteli stráví pár hodin na vodě, nahodí pár vlasců a možná vytáhnou pár skipjacků, když budou mít štěstí. Byl pro to ideální den, modrá obloha nad hlavou, sotva vánek, hladina rovná jako kulečníkový stůl. Tak to vypadalo, když muži v poledne vyrazili do kanálu. Kdyby to byl plánovaný výlet, Ralph Malaiakini by před vyplutím zkontroloval předpověď počasí. Protože šlo o spontánní akci, neudělal to. Všichni muži v této oblasti vyrostli. Byli plavci, surfaři, potápěči, rybáři. Dobře znali vývoj počasí a usoudili, že mohou sledovat obzor a vrátit se ke břehu, pokud se ukáže, že se k nim blíží něco hrozivého.

Kdyby se Ralph a jeho přátelé podívali na předpověď, možná by výlet zrušili. K ostrovům se blížil systém nízkého tlaku. Udeřila rychle a bez varování a obrátila klidné počasí naruby. Od oceánu se náhle přihnal vítr o síle vichřice. Spustil se přívalový déšť. Vlny dosahující až 40 metrů změnily moře v bouřící vír. Kdyby se loď Sarah Joe ocitla daleko od pevniny, byla by zmítána jako hadrová panenka. Pro muže na palubě by to bylo jako jízda na pekelné horské dráze.

Řada větších rybářských lodí se toho dne dostala zpět do přístavu, ale Sarah Joe ne. Odpoledne manželka Bennyho Kalamy, Ulu, informovala americkou pobřežní stráž. Ještě před zahájením oficiálního pátrání se přátelé a rodina pohřešovaných mužů odvážně vydali na rozbouřený oceán. Podmínky však byly nemožné, viditelnost byla špatná a i větší čluny "šly kolmo" ve čtyřicetimetrových vlnách. Nakonec byli pátrači nuceni vrátit se do přístavu. Pátrání po pohřešované Sarah Joe bylo masivní akcí, do níž se zapojila flotila lodí a letadel. Pokračovalo pět dní a nakonec pokrylo oblast o rozloze 70 000 čtverečních mil. Pátrání však komplikovalo počasí a také to, že nikdo nevěděl, kterým směrem se skupina vydala, když bouře udeřila. Bylo také třeba se spokojit s průlivem Alenuihaha. Ten protíná velký havajský ostrov a ostrov Maui a má jedny z nejsilnějších proudů na světě.

Snadno by mohl vyřazenou loď smést na širý oceán. Pátrání mělo pokračovat pět dní, než bylo odvoláno. Pobřežní stráž dospěla k závěru, že se loď Sarah Joe pravděpodobně potopila a její posádka se pravděpodobně utopila. Tím však pátrání neskončilo. Zdaleka ne. Rodiny a přátelé pohřešovaných mužů dali dohromady peníze a prostředky a hanácká komunita se za nimi semkla. V následujících týdnech pátrání pokračovalo na souši, na moři i ve vzduchu. Hlavní pozornost se v té době soustředila na vzdálenější ostrovy v oblasti, na možnost, že loď nějakým způsobem přistála na některém z nich. To se však ukázalo jako marná naděje. Po Sarah Joe se nenašly žádné stopy a ani po její posádce nebylo ani památky. Pět mužů bylo pryč, ztraceno pro oceán. V následujících letech se na ně vzpomínalo při zádušní mši, která se konala v den výročí jejich nešťastné rybářské výpravy. V září 1988 pak přišla zpráva, kterou nikdo nečekal. Sarah Joe byla nalezena.

John Naughton byl výzkumný pracovník Národní služby pro mořský rybolov, který v době katastrofy Sarah Joe pracoval v oblasti Hany. Robert Malaiakini se s ním setkal během pátrání a Naughton se nabídl, že mu pomůže. Nyní, téměř o deset let později, pracoval biolog na atolu Taongi, nedotčeném korálovém útesu v řetězci Ratak na Marshallových ostrovech. Marshallovy ostrovy leží asi 2 200 mil jihozápadně od Havaje. Poslední, co Naughton očekával, že zde najde, byl vrak laminátové lodi s havajskými znaky. Ale byl tady, sedmnáctimetrový člun, na jehož trupu byla stále patrná část registrační značky. Naughtona okamžitě napadla loď Sarah Joe, ale to jistě nemohla být ona. Ne tak daleko od domova. Další prověřování však mělo prokázat, že Naughtonův prvotní instinkt byl správný. Našel pohřešovanou loď. Záhada, co se stalo se Sarah Joe, byla vyřešena. Spolu s tím vyvstala celá řada nových otázek. Konkrétně, jak se sem dostala? A co se stalo s její posádkou?

Naughton byl odhodlán najít odpovědi pro příbuzné pohřešovaných mužů a provedl pátrání na lodi. Hledal cokoli, co by po sobě muži mohli zanechat, cokoli, co by mohlo poskytnout nějaké vodítko k tomu, co se jim stalo. Loď však nic zajímavého nevydala. Naughton se tedy rozhodl rozšířit pátrání na okolí lodi. On a jeho kolegové se rozptýlili a prohledávali pláž. Hrob našli asi 60 metrů od lodi Sarah Joe. Byl označen křížem z naplaveného dřeva, zasazeným do písku. Ze země také vyčnívala lidská čelist a malá hromádka papíru, volně poskládaná jako stránky rozepsané knihy. Mezi jednotlivými listy papíru byl jeden z hliníkové fólie. Biologové si nedokázali představit, k čemu by papíry mohly sloužit. Rozhodli se však hrob nevyklidit, považovali to za neuctivé. Vzali si s sebou jen dolní čelist a několik dalších drobných kostí, které našli poblíž hrobu. Ty byly odeslány do forenzní laboratoře k testování. Zde bylo potvrzeno, že se jedná o ostatky Scotta Moormana. Tělo Scotta Moormana bylo později převezeno zpět na Maui, kde bylo pohřbeno. Po ostatních mužích však nebyly nalezeny žádné stopy, což vyvolalo znepokojivou otázku. Pokud se Moorman sám dostal do Taongi, kdo ho tedy pohřbil?

Odpověď na tuto otázku se skrývala ve stohu papírů položených na hrobě. V čínské pohřební tradici je běžným zvykem vkládat do rakve zesnulého malé kousky papíru nebo papírové peníze. Papíry nebo bankovky jsou obvykle odděleny zlatou nebo stříbrnou fólií. Jejich účelem je podporovat zesnulého v posmrtném životě. Papíry nalezené na hrobě Scotta Moormana tam byly zřejmě uloženy za podobným účelem. To mnohé vedlo k extrapolaci, že ho muselo najít čínské plavidlo a že se jeho posádka rozhodla ho pohřbít a do obřadu zahrnula některé ze svých tradičních rituálů. Proč však tito námořníci svůj nález neohlásili? Nejpravděpodobnějším důvodem je, že v oblasti lovili ryby nelegálně a nechtěli na sebe upozorňovat.

To se zdá být pravděpodobnou odpovědí na otázku, jak Scott Moorman skončil v mělkém hrobě na atolu Taongi. Nevysvětluje však, jak se na atol vůbec dostal. Stejně tak nám neřekne, co se stalo s jeho kolegy z posádky. Pravděpodobně byli všichni čtyři vyplaveni bouří přes palubu a ztraceni v moři. Moormanovi se nějak podařilo udržet, možná se přivázal k lodi. Loď Sarah Joe však nebyla vybavena pro plavbu na otevřeném oceánu a je velmi nepravděpodobné, že by Moorman přežil cestu dlouhou 2 200 mil z Havaje na Marshallovy ostrovy. Většina odborníků považuje za malý zázrak, že loď zůstala během této epické plavby z větší části neporušená. V bouři přišla o motor a byla by unášena. I kdyby se Scottovi Moormanovi nějak podařilo přežít počáteční nápor, byl by odříznut uprostřed Pacifiku bez zásob a bez velké naděje na záchranu. Doba driftu z Havaje do Marshallů je přibližně tři měsíce, což je doba, kterou by nemohl vydržet. 

V souvislosti s katastrofou Sarah Joe zbývá zodpovědět ještě jednu hádanku. V roce 1984, čtyři roky předtím, než John Naughton vkročil na atol Taongi, pracoval v oblasti jiný výzkumný tým. Ve zprávě, kterou podali, nebyla žádná zmínka o ztroskotané lodi ani o hrobu na pláži označeném křížem. Nyní je snadné si představit, proč mohli loď ignorovat. Při práci v oceánu a jeho okolí jsou vraky lodí běžným jevem. Ale hrob? Opravdu by se nezmínili o možném pohřebišti? To se zdá nepravděpodobné a vyvolává to zajímavou otázku. Je možné, že tam v roce 1984 nebyla ani loď, ani hrob? V tom případě, kde byla Sarah Joe během oněch chybějících pěti let? Opravdu mohla být celou tu dobu unášena oceánem?

Na tyto otázky neznáme odpověď, ale víme, kde se Sarah Joe nachází dnes. Počátkem devadesátých let byla vrácena svému majiteli Robertu Malaiakinimu a stojí na konci jeho příjezdové cesty v Haně. Sarah Joe už má své námořnické dny dávno za sebou. Dnes stojí jako památník pěti mužů, kteří přišli o život během strašlivé bouře 11. února 1979.

-pokračování-