I tvrdá žula se za několik staletí prošlape, kroky mnoha generací pamatují schody kostela ve Větrném Jeníkově

Každý venkovský kostel ukrývá stopy minulosti a svědectví o našich předcích. Ve Větrném Jeníkově bychom našli zapáleného průvodce, který o každém kousku kostela i předmětech uvnitř dokáže poutavě vyprávět.

"Když má někdo zájem, tak ho provedu," usmívá se, odemyká a vstupuje přes žulový práh, který je za sedm století prošlapaný a snížený o 35 milimetrů.

Jiří Palán upozorňuje na další zajímavosti: „První zmínka o jeníkovském kostele je ze 14. století. V roce 1836 se při stavbě policajtny vykopaly z bývalého hřbitova dva náhrobní kameny dětí zámeckých úředníků, ale čí jsou přesně, se dnes neví. Měli jsme tady totiž zámecký archiv, ale v 19. století tady ten správce archivem bohužel topil ve skleníku, takže archiv vzal za své,“ vysvětluje.

Přes Boží hrob se dá projít po úzkých schodech do patra do oratoria. Zde jsou vystaveny fotografie a další písemné památky z novější i starší historie.

Jiří Palán vypráví, kolik zvonů kostel v Jeníkově vlastně měl: „26. srpna roku 1847 si klučina vzal uhlíky z kamen a šel si za humna udělat ohýnek, a ten se mu podařil opravdu velký, neb zapálil 40 domů včetně kostela a školy. Kostel shořel a zvony se rozlily.“

Kostel byl za 4 roky opraven a dvacet let poté se do Jeníkova dostaly další zvony. O ty pak kostel přišel za první světové války. Lidé se složili na další zvony, ale o ty opět přišli za druhé světové války. V současnosti zvony opět má: „V roce 2000 zámecký pán z Úsobí, pan Polák nám zvon o hmotnosti 320 kilogramů vyzvedl do věže a od té doby zvoní,“ dodává průvodce.

A jak se k průvodcování vlastně dostal? "Přestěhoval jsem se před 40 lety do domu s výhledem na chrám Páně, kde ale nešly hodiny. Tak jsem na to v rámci interpelace upozornil a oni, abych pořád neotravoval, tak mi dali klíče a kliku od věže," směje se Jiří Palán.

Spustit audio

Související