Mrtvé moře umírá. Zní to jako paradox, neboť je od pradávna mrtvé a života je v něm celkem nepatrně. Víc než života je v něm solí a to přibližně devětkrát víc než v ostatních mořích. Co se tedy děje? Proč je Mrtvé moře tak slané a proč se nám po desítky let ztrácí před očima? Geograficky vzato toto moře není mořem, ale jezerem. Zůstane však jezerem či mořem nadále, když se jeho plocha tak rapidně zmenšuje?

Koncem padesátých let jeho plocha činila 1000 km2, v roce 1982 plocha klesla zhruba na 800 km2 a koncem století činila jen 645 km2. Sídla a pozemky, které kdysi ležely na pobřeží, jsou dnes vzdáleny stovky metrů od jeho hladiny. Obdobný obraz bychom získali, kdybychom posuzovali pokles hladiny, která klesá s intenzitou 1 m/rok. Mimochodem hladina Mrtvého moře je dnes nejníže položenou částí zemského povrchu a je nejhlubší proláklinou na naší matičce (nebo prababičce?) Zemi.
Jeho hladina respektive břehy jsou v současné době 420 m pod úrovní hladiny blízkého Středozemního moře. To leží vzdálené coby kamenem dohodil. Co je příčinou takového poklesu? V dávných dobách toto moře sahalo dokonce o stovky metrů výš a spolu s dnešním Galilejským jezerem tvořilo, alespoň v dřívějších geologických dobách, jednu vodní plochu. To se ovšem ještě nejmenovalo Mrtvé, nebylo na Zemi človíčka, který by ho tak pojmenoval.

Vysoký výpar z vodní hladiny v oblasti Judské pouště ležící jižně od Jeruzaléma znamená, že se voda odpařuje a je permanentně obohacována solemi.
Z hlediska složení voda obsahuje 11 stopových prvků, např. stroncium, kobalt, olovo, nikl, zinek, uran či jód. Pro své specifické složení je voda využívána k výrobě léčiv, kosmetických přípravků a hnojiv.
Velký zájem vzbuzuje kosmetika. Při pH 6,4 je voda kyselejší než je voda v ostatních jezerech a mořích (pouze jezero Asal v Džibuti je slanější), moře mají obvykle pH cca 8,2. Při obsahu solí 345 g/1 je voda zhruba 9x slanější než voda v ostatních mořích.
Kdyby voda nebyla slaná, tak by výpar dosahoval ještě vyšších hodnot. Z jezera je po mnoho desetiletí těžen potaš (draslík) a bromid (Dead Sea Works Ltd., Dead Sea Arab Potash aj.).
Vysoká specifická hmotnost 1,25 kg/l činí při koupání z lidí nestabilní a vratká „plavidla“. Voda v jezeře má relativně oddělené a čitelné dvě vrstvy. Spodní dosahuje tloušťky zhruba od 100 m hloubky až ke dnu a voda je v ní ještě o cca 10 % slanější a o 2 – 3 % hustší, než je slaná voda ve svrchní vrstvě.

Hlavní příčiny snižování hladiny jezera jsou výpar z vodní hladiny a snížení přítoku vody, především přítoku pro nás biblickou řekou Jordán. Další přítoky tvoří říčka Yarmouk a jiné méně významné zdroje tzv. vádí, které mají charakter kaňonů nebo starých erozních rýh a jsou vodné jen krátkodobě (episodicky) po větších srážkách.
Srážky se vyskytují jen zřídka, s malou pravděpodobností. Povrch půdy, v této oblasti téměř postrádá vegetační biopokrývku jak ji známe např. z naší domoviny a je velmi náchylný k erozi. Roční průměr srážek zde činí pouhých 50 – 60 mm, v horní části povodí však srážky dosahují 700 mm a na Golanských výšinách dokonce i více.
Snížení přítoku má svou příčinu také v hospodaření s vodou v povodí řeky Jordán, která sbírá vodu především na Golanských výšinách. Z jezera Galilejského (toho jezera, z něhož Kristus zázrakem nasytil hladové zástupy) je odebírána voda do národního rozvaděče pitné vody (ang. National Water Carrier). Odběr vody je vodohospodářsky koordinován a v oblasti platí i uzavřené vodohospodářské smlouvy. Nepůjdeme do podrobností. Složitý systém národního převaděče vody, jak bychom v překladu vyjádřili NWC, propojuje další vodní zdroje včetně vrtů a právem lze hovořit o komplexním vodohospodářském managementu.



Pitná voda je v Izraeli dnes získávána také odsolováním vody Středozemního moře, ale přítok vody do Mrtvého moře je nadále velmi nízký, i když samozřejmě kolísá. Hospodářství země spotřebovává značné množství vody a přestože je evidentní, že se s vodou na každém kroku a s každou kapkou šetří, je odběr vody pro zásobování pitnou vodou a průmysl stále velký a průtoky v řece Jordánu, zvláště pod jezerem (Galilejské moře je nazýváno také jezerem Kyneretským), jsou stále nedostatečné.
Pro zemědělství, resp. pro závlahu plodin jsou používány především přečištěné komunální odpadní vody, nehledě k tomu že jsou používány velmi úsporné technologie např. kapková povrchová či mělce podzemní závlaha. Pro zajištění dostatku pitné vody se v Izraeli uvažuje také i s odsolováním brakických, tj. poloslaných vod ze středně hlubokých vrtů.

Pobřeží Mrtvého moře sdílí společně s Izraelem také Jordánsko a Palestinská území. S Jordánskem byla v r. 1994 podepsána zmíněná dohoda o dodávce pitné vody, obsahující i další vodohospodářské podmínky.
Staří Řekové nazývali Mrtvé moře „asfaltové jezero“. Aristoteles se zmiňuje o pozoruhodných vlastnostech jezerních bituminů, jejichž extrakty později používali Egypťané jako balzamující látky.
Roku 37 před Kristem Judei vládl král Herodes, který byl jedním z nejmocnějších vládců východní části Římského impéria. Herodes založil např. města Cesareu a Sebaste a také pevnosti Masadu a Herodeum. Právě pevnost Masada, ležící na západním pobřeží Mrtvého moře, měla být králi útočištěm před nepřáteli v případě nouze. Není doloženo, že by tam Herodes byl, i když je to více než pravděpodobné.
Na Masadě byly bohaté zásoby potravin a pro přežití zde byl vybudován i důmyslný vodní systém se sběrem vody na stěnách skalního masivu pevnosti s akumulací vody v cisternách zbudovaných pod rozlehlým palácovým komplexem.



Permanentní pokles hladiny je nutné, nemá-li jezero zcela zmizet ze světa, zastavit, případně hladinu opět zvýšit. Jak toho dosáhnout? Už před patnácti lety se uvažovalo o doplňování a převodu vody povrchově i podzemním tunelem ze Středozemního moře. Dnes je více preferován převod vody z Rudého moře, i když tato vzdálenost je o cca 2,5krát delší.
Vzhledem k proláklině je možné převést vodu víceméně gravitačním způsobem a přitom lze využít vysoké hydraulické výšky k výrobě energie. Uvažovaný projekt má samozřejmě své advokáty i odpůrce. Jde totiž o náročný záměr. Řešení obsahuje ekologické, sociální i vodohospodářské aspekty a otázky, a nepochybně je třeba dojít k dohodě všech zúčastněných stran a států.
Domnívám se, že v brzké době uvidíme, jak se situace vyvine. Mrtvému moři je třeba pomoci, to vidí a cítí každý. Pokud nedojde k realizaci přivaděče vody, bude muset stát Izrael třeba i s okolními státy řešit tuto náročnou otázku zlepšením vodního hospodářství, ale při úrovni vodního hospodářství a vzrůstajícím počtu obyvatel by nebyla tato cesta příliš schůdná.