Společnosti začínají být vedle pachatelů nebezpeční i státní žalobci a soudci. Justiční systém se zvrhl: je přehnaně shovívavý tam, kde má být nejpřísnější: u znásilňování dětí. Muž, který během tří let znásilnil šest chlapců, dostal podmínku. A co oběti?

Krajský soud v Brně před pár dny čtyřiatřicetiletému muži, který mezi lety 2018 až 2021 pohlavně zneužil a znásilnil šest chlapců ve věku od 10 do 14 let, uložil tříletý trest s podmíněným odkladem na pět let. Soud tak souhlasil s navrženou dohodou o vině a trestu mezi státním zástupcem a obhájcem obviněného. Takovou dohodu, která nebere v potaz oběti, jejich utrpení, vnímání a pohled na věc, umožňují současné zákony.

Pětiletá zkušební doba je dostatečně dlouhá na to, aby, pokud ji zvládne, bylo možné říct, že se napravil, řekl předseda senátu Roman Kafka Novinkám.cz. A co když se nenapraví? A při práci s dětmi, protože ani tu mu soud nezakázal (sic!), bude ve zneužívání a znásilňování pokračovat? Kdo za to ponese odpovědnost? Podle zákona určitě ne ten, který tuto ostudnou dohodu uzavřel (státní zástupce) a potvrdil (soudce).

Státní zástupce Marek Vagai dohodu odůvodnil osobností obviněného, jeho zmenšenou příčetností a také tím, že se začal sám dobrovolně léčit: „Dosud nebyl trestán, projevil opravdovou lítost, doznal se a od začátku spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení. Zákaz práce s dětmi nedostal, protože sám od ní dobrovolně upustil.“ Doplnil, že muž se také omluvil a poškozeným uhradil odškodné ve výši od 20 000 do 35 000 korun. Hmmm... takže stačí, když si pachatel před státním zástupcem trochu lítostivě zavzlyká a obětem pošle omluvný dopis s pár bankovkami... a je náhle vše v pořádku.

„Zvažovali jsme, zda takovou dohodu schválit, či nikoliv. Máme zde sedm skutků, šest poškozených mladých chlapců. Jednání tohoto typu je společensky vysoce škodlivé. Nicméně je zřejmé, že obviněný dosud žil řádně a tohle bylo excesem. Sám se doznal, projevil lítost ve smyslu lidského významu slova, zaslal osobní omluvu. I přesto, že se soudu trest jeví jako velmi mírný, chápe důvody k uzavření dohody a akceptuje ji,“ řekl soudce Roman Kafka.

Exces - říká soudce, jako by mluvil o faulu na fotbalovém hřišti. Ten exces, pane předsedo senátu, trval tři roky a bylo při něm sedmkrát znásilněno či zneužito šest dětí!

Pokud se máme držet zvláštní mluvy soudce Kafky, mají šest poškozených dětí a jednání obviněného pokládají na společensky vysoce nebezpečné, obviněný má sníženou příčetnost. Ale zároveň jde o pouhý exces - logika v tom není žádná. A především tu chybí sebemenší ohled na oběti. A oběťmi jsou tu jednak ti chlapci, jednak jejich rodiče, sourozenci a vůbec všichni ti, kteří je mají rádi a trpí s nimi.

Ze strany státu rozhodně nejde o exces, ale o systémovou chybu. Jestli takovouto dohodu umožňuje zákonodárství, jestliže zákon nepočítá s odpuzujícím cynismem a lhostejností státních zástupců a soudců k obětem, pak je něco špatně: s parlamentem, který dělá špatné zákony, s justicí, která nemá o spravedlnosti valného ponětí, s těmi z nás, kteří k tomu mlčí, protože se myslně domnívají, že jich se to netýká.

„Není to tak dávno, co jsme se dozvěděli, že každá padesátá trestní kauza končí v Česku dohodou o vině a trestu. U nejzávažnějších případů je to každá sedmá (!!!). Podmínkou je úplné přiznání viny. Na trestu se obžalovaný domlouvá se státním zástupcem a případnou dohodu pak potvrzuje soud bez procesu, který může trvat roky. Zákon vysloveně neříká, že má pachatel dostat nižší trest, žalobci však doznání zohledňují,“ píšou k tomu na Novinkách.cz Michaela Studená a Barbora Urbanová z iniciativy Pod svícnem.

A pokračují: „Vezměme si hypotetickou situaci, kdy jste obětí domácího násilí, seberete odvahu podat trestní oznámení a před vašima očima se odehraje bizarní divadlo, kdy se vás nikdo neptá na názor, a za to, že vás partner málem zabil, dostane podmínku. Protože dohoda o vině a trestu. Kdo je v tom případě ten, kdo je s výsledkem spokojen? Žalobce. Ne vy.

Zneužije vaše dítě učitel? Není problém, je tu dohoda o vině a trestu. Násilník „sedět“ nepůjde - máte pocit nespravedlnosti a frustrace, zato byl soudní proces krátký a daňové poplatníky prý stál málo. A nemůžete se ani odvolat. Vždyť jste přeci „jen“ oběť. Bravo. A to je právě ono. Oběť do takové dohody vůbec nevstupuje. Nejedná se tedy o kompromis. Je to ulehčení práce a zátěže soudů. Ohled na vás, byť očekáváte nějakou základní spravedlnost, nikdo nebere…

Pokud zde nebudou mít dětské oběti a oběti domácího a sexualizovaného násilí zastání, můžeme si připravit permanentně udivený výraz s obočím na temeni hlavy, proč se tyto skutky nehlásí. A proč třeba v budoucnu budou brát oběti a jejich rodiny spravedlnost do vlastních rukou.“

Zbývá otázka, který z aktérů je v tomto případu ten nejzvrhlejší. A na tu marně hledám odpověď.