Sedmnáctipodlažní mrakodrap stojící v továrním areálu v centru Zlína tehdy sloužil jako sídlo vedení společnosti Baťa. Měří 78 metrů a v době jeho vzniku šlo o druhou nejvyšší moderní budovu v Evropě: vyšší byl jen palác Všeobecné bankovní jednoty v Antverpách, známý jako Boerentoren, vysoký 87 metrů.

Stavba vyrostla za pouhé dva roky od položení základů, má šestnáct nadzemních pater a jedno v suterénu. A nechybí ani technické unikáty, třeba vozík sloužící k mytí oken.

Protože je budova klimatizovaná, okna s ocelovými rámy nejde otvírat. Proto se používal venkovní výtah s pracovní klecí pohybující se zavěšený na lanech na „koleji“ okolo hlavní římsy budovy.

Perla funkcionalistické architektury a ústřední bod Zlína je od své rekonstrukce v roce 2004 sídlem Zlínského kraje a finančního úřadu. Jeho číslo 21, pro něž se mu také říká „jednadvacítka“, odkazuje k poloze v „americkém“ uspořádání Baťovy továrny: mrakodrap byl druhou budovou továrny od východu a první od jihu.

Návštěvníky sem láká především pojízdná kancelář ředitele firmy Jana Antonína Bati umístěná ve výtahu o rozměrech 5 krát 5 metrů. Projet se jím můžete v rámci komentované prohlídky s průvodkyní muzea, která zahrnuje i výklad o budově, baťovské architektuře a životě v baťovském Zlíně.

Ve výtahu se ani po rekonstrukci nic neměnilo, chybějící prvky jako křesla či záclony nahradily kopie původních.

Zájemci se dostanou až na střechu a vyhlídkovou terasu, z níž se otevírá úchvatný výhled na tovární areál a celé centrum Zlína. K dispozici jsou zde i dalekohledy, které jsou typově stejné jako v USA. Nechybí pohled do strojovny vozíku na údržbu fasády, tzv. kočky, která je atraktivní technickou zajímavostí. Přibyl i bronzový model města znázorňující podobu města ve 40. letech minulého století, tedy ve vrcholném baťovském období.

Na mrakodrapu se nyní dělá oprava exteriéru, kvůli čemuž se v rámci komentovaných prohlídek lidé nedostanou na terasu, výtah však jezdí.

Baťův mrakodrap je pod lešením, parádní výhled z terasy práce neomezí

Kvůli zajištění stavební plochy pro řemeslníky je také uzavřený vchod z třídy Tomáše Bati. Využít lze stávající z ulice J. A. Bati. Ten vede do druhé etáže, která je vstupní, a pyšní se prostorem Expozice 21, kde se nacházejí fotografické a textové panely, nechybí ani krátký film o budově, městu a osobnostech, které je vytvářely.

V osmém poschodí je přístupná výstava o historii firmy Baťa a jejích satelitních městech. Na opačných koncích chodby pak stojí busty Tomáše Bati (od Františka Lýdie Gahury) a Jana Antonína Bati (autorem je zlínský sochař Radim Hanke) v životní velikosti.

Interiér je upravený ve stylu 40. let a kuriozitou je znárodňovací dekret z roku 1945 provedený v podobě rozměrné mramorové desky.