„Musíme něco udělat a to hned!” mladík praštil rukou o stůl. „Nejdřív se uklidníš,” jeho otec ukázal na prázdnou židli. Pak se obrátil na svého bratra. „Ty nám řekni, co se vlastně stalo. Než se ráno otevřou městské brány, máme čas promyslet, co podnikneme,” konšel se napil řídkého piva a s těžkým srdcem se dal do vyprávění.
„Všechno je to moje chyba. Snesl jsem jí modré z nebe. Víte, že je vyhlášená krasavice a nápadníků měla na každém prstu deset,” významně se podíval na Jana. Ten se začervenal. O jeho náklonnosti k Dorotce si štěbetali i vrabci na střeše. Ona však jeho nehynoucí lásku nikdy neopětovala. „Mohla si vybírat. Jenže nikdo ji nebyl dobrý. Všichni totiž byli, podle jejího názoru, chudí jako kostelní myši. Pak se ale objevil mlynář. I když byl o několik let starší, provdala se za něho,” v tu chvíli ho Mydlář přerušil. „Proč o něm mluvíš v minulém čase?” „To je právě to, proč jsem tady,” jeho bratr sklopil oči. „Dorotka ho zavraždila.”
Jan Mydlář
Chlapi se na sebe podívali. Teprve teď pochopili, proč se Matěj objevil u nich v mýdlárně s hrůzou v očích. Mladá krasavice je nyní s největší pravděpodobností u chrudimského kata Záviše. V případě, že by se k činu nechtěla přiznat, donutil by ji všemi dostupnými prostředky. Dlouhé mlčení přerušilo nesmělé odkašlání. „Měl bych plán. Mám ale jednu podmínku,” Jan Mydlář se obrátil na strýce. „Když Dorotku zachráním, dáš mi ji za ženu.”
Jan Mydlář
O několik minut později už Mydlář mířil ke katovně. „Slyšel jsem, že hledáš pomocníka,” Záviš se na nezvaného návštěvníka překvapeně podíval. „Hledám, ale práce to není lehká a ani příjemná. Pacholci jsou mí synové, co už s krví měli co dočinění.” Jan polkl. Věděl, že se musí přemoci. Jen tím, že se dostane do přízně mistra popravčího, může vražedkyni pomoci k útěku.
Jenže cesty osudu jsou nevyzpytatelné. Dorotku pečlivě hlídali biřici. Jan ji ani nezahlédl. Jen se dozvěděl, že svého starého manžela otrávila bylinami. Bude tak zaživa zahrabána pod šibeničním vrchem.
Být katem
V den její popravy hustě pršelo a vál silný vítr. Kat proto na nic nečekal. Svázanou ji shodil do vykopané jámy a společně se svými pomocníky ji začal zasypávat. Mladý Mydlář se schoval za strom. Ve chvíli, kdy muži dokončili práci a šli se ohřát do katovny, přiběhl k hrobu a snažil se těžkou hlínu odhrabat. Jeho pokus byl však zbytečný. Zanedlouho pochopil, že jeho láska je už nadobro pryč.
Špinavý zamířil do katovny, aby vrátil lopatu a převlékl si červený kabát, který pacholci nosili. „Co děláš?” Záviš ho zastavil. „Jdu domů,” Jan neměl na nic náladu. „To jsme si ale nedomluvili,” popravčí se na něj podíval s kamenným výrazem. „Podali jsme si ruku. To znamená jediné. Stal jsi se, stejně jako já, vyvrhelem společnosti.”
Jan Mydlář tedy zůstal. Všechny děsivé práce vykonával bez mrknutí oka. Později se přestěhoval do Prahy a oženil se. S největší pravděpodobností je jediným mistrem ostrého meče v českých dějinách, jenž své řemeslo nezdědil po otci, ale zvolil si ho sám.
Zdroje: www.ceskatelevize.cz, www.hrdelnipravo.cz
