Do moderního ekologického města patří kola. Vyrazili jsme proto do ulic zeptat se cyklistů a cyklistek, co si na vyjížďku rádi obléknou a také jak jsou spokojeni s cyklistickou infrastrukturou v Praze.
I když cyklistům se občas posměšně říká „mamilové“, což je zkratka, která stojí za „Middle Aged Men in Lycra“, my jsme mezi pražským Karlínem a Holešovicemi potkali mnoho skvělých cyklistů a cyklistek, kteří tento stereotyp vyvraceli.
Jak se ti jejich outfity líbily, můžeš ohodnotit na konci článku. Tak jdeme na to!
Jitka
Jako úplně první potkáváme Jitku. Sviští po karlínské náplavce a říká, že jede do práce. Na sobě má cyklistické vybavení, které si koupila ve specializovaném obchodě.
„Když jedu na kole, musím se hlavně cítit příjemně. Je pro mě u těch ochranných pomůcek důležitá bezpečnost a také funkční materiál,“ říká.
Na kole jezdí prý téměř každý den. „Začala jsem během covidu a už mi to zůstalo. Když neprší, jezdím na kole do práce,“ říká. Co ji ale trápí, je strach o kolo. „Tohle, co mám, stálo asi 20 tisíc a dražší bych si už radši nekoupila. Bohužel mi už totiž dvě kola ukradli, dokonce i z mojí vlastní zahrady,“ říká.
Jinak je ale s cyklistickou situací v Praze relativně spokojená. „Myslím, že se město snaží. Občas mě ale překvapí nějaké uzavírky a objížďky, kdy pak cyklostezka není a musím jet po silnici. To mě pak vždycky udivuje, jak jsou někteří řidiči bezohlední,“ říká.
Mirek
Na lávce HolKa potkáváme i Mirka. „Jedu na kole provádět skupinu německých antifašistů po židovském muzeu a místech antifašistického odboje v Praze,“ vysvětluje s tím, že se „na stará kolena“ živí jako průvodce.
V Praze na kole prý vyrostl. „Teď už nejezdím tak často, je mi 76 let a používám spíš MHD. Ale nikdy v životě jsem neměl auto, v Praze to není potřeba,“ říká. O to, aby se v Praze dobře jezdilo cyklistům, se aktivně snažil i v politice.
„Šestnáct let po revoluci jsem byl členem zastupitelstva a zajímal se o cyklistickou infrastrukturu. Lidem to tenkrát nepřišlo vůbec důležité a všichni mi jen říkali, že Praha není Amsterdam. Nakonec jsme ale založili komisi pro cyklistickou dopravu a ta se o to teď stará docela dobře,“ říká.
„Samozřejmě že ta infrastruktura má ještě daleko k tomu, aby byla úplně ideální. Myslím, že by měli být cyklisté víc chránění od chodců a aut, aby se navzájem neohrožovali. Je důležité, aby se třeba rodiny s dětmi nebály na kole do provozu,“ říká. Dodává také, že se snaží prosadit i to, aby byla Rekola zdarma k zapůjčení pro seniory.
Co se týče outfitu, na značky si prý nepotrpí a příliš to neřeší. „Jediná speciální věc, co mám na sobě, jsou cyklistické tretry. Chci ale hlavně, aby věci byly praktické. Co mám ale hodně rád, je moje kolo,“ říká.
Je prý věrný značce Favorit a model, na kterém jede, má už od roku 1985. „Nikdy nezapomenu na to, jak jsem si ho koupil. Stálo tenkrát 1300 československých korun a objednal jsem si ho do prodejny Diamant na Václavském náměstí. Tenkrát se to nedalo vůbec sehnat a musel jsem přes známosti. Ale pak mi ho dali přímo z korby nákladního vozu, dorazilo sem tenkrát jen přesně pět kusů,“ vypráví. „A i když je tam už pár dílů vyměněných, pořád hezky drží,“ uzavírá.
