Jan Samohýl obohatí OOV zkušenostmi učitele dějepisu

(4. 9. 2023) – Kolem oddělení občanského vzdělávání Ústavu pro studium totalitních režimů bylo v uplynulých měsících rušno. Po odvolání vedoucího oddělení podali nakonec výpověď téměř všichni jeho pracovníci. Nový vedoucí oddělení vzdělávání David Zámek na otázku ohledně budování zcela nového pracovního týmu pro náš web nedávno řekl: „My jsme je už nahradili! Vyhlásili jsme otevřená výběrová řízení, kam se nám přihlásilo několik desítek odborníků, a z těch jsme vybrali sedm. Až mi bylo líto, kolik kvalitních zájemců jsme museli nakonec odmítnout. Za mě musím říci, že tým, který se podařil vytvořit v rekordním čase, je skvělý.“ Jedním ze sedmi nových posil oddělení občanského vzdělávání Ústavu pro studium totalitních režimů je také PhDr. Jan Samohýl, Ph.D.

Pane Samohýle, co si myslíte, že ve vašem případě rozhodlo, že jste uspěl ve výběrovém řízení a do oddělení vzdělávání byl přijat?

To pochopitelně nevím. Ale nabídl jsem víceméně dvě oblasti. Celoživotně pracuji ve školství, a to v podstatě na všech stupních. Učil jsem na gymnáziu, mnoho let jsem působil na univerzitě a byl jsem i ředitelem na základní škole. Tyto konkrétní zkušenosti mohu nabídnout v našem oddělení. Druhou oblastí je oblast didaktiky, tvorba materiálů. Zároveň jako důležité mně přijde propojení těchto didaktických materiálů s aktuálním výzkumem našich historiků, popřípadě propojení vzdělávacích akcí s aktuální činností Ústavu pro studium totalitních režimů.

Myslíte si, že znalost moderních dějin, tedy období přibližně sto let zpátky, je u současné české populace obecně na dobré úrovni?

Hodnotit stav populace v oblasti obecnějších znalostí je poněkud ošidné. Spíše bych vypíchl dva kontexty. Ten pozitivní je proměna edukace tématu 20. století jako takového. Sám jsem učil dějepis na gymnáziu téměř deset let a vidím zřetelnou změnu v přístupu, v metodách, ale i v důrazech na témata v posledních letech. A to jednoznačně ve prospěch výuky o 20. století. Na druhou stranu, v době fake news a různých dezinformací, je právě toto období snadno zneužitelné. A to je zásadní výzva i pro naši instituci. Tedy vzdělávání se netýká jen škol, ale musí zásadně proměňovat celou společnost permanentně.

Problematika vzdělávání je téma, které se řeší vlastně neustále. Jaké formy a metody vzdělávání by v oblasti dějepisné výuky, podle vás, měla instituce typu Ústavu pro studium totalitních režimů učitelům a jejich žákům nabídnout?

Přes mnoho změn v našem školství sedí studenti a žáci mnoho hodin v lavicích, ve stejném sterilním prostředí, ve stejném kolektivu a se stejným učitelem. Mně, a to i jako řediteli školy, se vždy vyplatilo hledat cesty, jak studenty nebo žáky vytrhnout z tohoto stereotypu. Mohou to být letní školy, exkurze, různá kolokvia a podobně. Velmi efektivní jsou projektové hodiny a týmová práce. Ale vždy je to sekundární forma. Klíčový je učitel, jeho nadšení, erudice a autenticita. Pro Ústav pro studium totalitních režimů je pak zásadní komunikace a spolupráce s učitelskou veřejností.

Čím nejlépe tedy zaujmout a přitáhnout pozornost učitelů, respektive žáků a studentů?

Částečně jsem již odpověděl výše. Didaktika se ale musí přizpůsobovat dnešním možnostem a očekávání studentů a žáků. Ve výuce dějepisu lze využít velmi dobře moderní technologie. Jako efektivní i pro naši instituci vidím pomůcky použitelné přes internet přímo ve třídě (dnes je příslušná technika v každé učebně). Mám na mysli například krátká informativní videa ke složitějším tématům (archivní materiály, vysvětlení, rozhovor, a to vše do tří minut) nebo mobilní aplikace zpřítomňující historické události. Jako velmi vhodné jsou pracovní listy na projektové hodiny. Důležité je propojení historických témat s občanským vzděláváním, tedy vzájemné propojování předmětů, jak to ostatně předpokládá i rámcový vzdělávací program (RVP).

Oddělení vzdělávání aktuálně tvoří sedm pracovníků. Jakou pozici v něm budete plnit vy a co přesně se od vás v jeho rámci očekává?

Domnívám se, že očekávání ode mě odpovídá zmíněným oblastem. Zároveň jsem poměrně flexibilní a těším se na nové výzvy. Jednoduše řečeno naše oddělení stojí před novými výzvami, a to je situace, která mě vždy inspirovala a motivovala.

Co bude v nadcházejícím období ve vašem případě první, na čem budete v oddělení občanského vzdělávání pracovat?

Všichni přicházíme s různými nápady a možnostmi. První úkolem bude stanovit společnou představu a nastavit mechanismy spolupráce. Jsem přesvědčen, že náš vedoucí je zkušený manažer. Tedy věřím, že před naší institucí je nová vize a jsem rád, že se na ní mohu spolupodílet.

Děkujeme za rozhovor.