↗

Jedním z pokusů, jak zbrzdit rozvoj komunitní energetiky, je snaha omezit velikosti energetických společenství jen na pět výroben a rozdělovat elektřinu takzvaně statickou metodou, která nedovoluje využít plný potenciál energie při proměnlivých hodnotách spotřeby a výroby. Foto Frerk Meyer, Flickr

Minulý týden projednali poslanci v prvním čtení návrh novely energetického zákona, takzvaný Lex OZE II. Jeho nejdůležitější součástí je zavedení energetických společenství a možnost sdílet vyrobenou elektřinu z obnovitelných zdrojů.

Ačkoli Česká republika o více jak dva roky zmeškala termín jejich zavedení a přípravu zákona provázely nečekané zvraty, povedlo se vládě předložit návrh, který je dobrým základem pro funkční komunitní energetiku. I ve Sněmovně ale můžeme očekávat nelehký zápas o dobré nastavení podmínek a brzké zahájení komunitního sdílení energie.

Snahy zbrzdit rozvoj komunitní energetiky

Sdílení elektřiny při využití veřejné distribuční sítě otevírá domácnostem, obcím i firmám šanci investovat společně do místních zdrojů a přímo využívat jejich produkci. Kromě posílení energetické soběstačnosti a bezpečnosti umožňuje také zapojení občanů do rozhodování o umístění zdrojů. Je ale nutné, aby zákon umožnil „větší než malou“ velikost energetických společenství a využití plného potenciálu sdílení.

Už v procesu přípravy novely se objevily nečekané překážky, jako byl návrh Ministerstva průmyslu a obchodu omezit velikost energetických společenství na území jedné obce s rozšířenou působností (ORP). To by znamenalo stopku pro řadu připravovaných projektů, jako je Enerkom Opavsko, sdružující různé druhy výrobců i spotřebitelů pod správou šesti obcí s rozšířenou působností od Opavy po Jeseník. Tento požadavek se přitom neobjevil v předchozích diskusích. Podmínka je nakonec v návrhu zákona kompromisní, s maximální velikostí tří obcí s rozšířenou působností.

Snahy o omezení komunitní energetiky na sebe ale mohou brát různou podobu. Tradiční je odpor části energetických firem, sdružených v Teplárenském sdružení. Místo novelizace energetického zákona požadují zástupci teplárníků ústy například Jiřího Feista z holdingu EPH vypracovat zákon úplně nový. V období rychlé transformace energetiky a zaostávání za ostatními evropskými zeměmi je jejich péče o systematičnost zákonodárství dojemná, nicméně jen velmi neobratně skrývá snahu zabrzdit nástup nových subjektů na trh.

Další pokusem zbrzdit komunitní energetiku jsou návrhy na omezení velikosti energetických společenství dokonce jen na pět výroben a rozdělování elektřiny takzvaně statickou metodou, která nedovoluje využít plný potenciál energie při proměnlivých hodnotách spotřeby a výroby. Návrhy vycházejí z obavy, že Česká republika nestihne připravit řešení nutná pro sdílení v rámci Elektroenergetického datového centra (EDC).

Zavedení sdílení v EDC v roce 2024 je totiž jedním z milníků Národního plánu obnovy, který vláda navrhla Evropské komisi. Pokud dodrží harmonogram, mají z Národního plánu obnovy provozovatelé EDC — tedy distributoři a státní společnost ČEPS, která zajišťuje provoz elektroenergetické přenosové soustavy — získat dotaci 800 milionů korun.

Zpoždění zákona a termíny, které vláda slíbila, aby mohla komunitní energetiku uvést jako jednu z reforem mnohamiliardového plánu, tak mohou ohrozit smysluplné fungování komunitní energetiky, které je zatím v zákoně připravené. Přitom sami distributoři už loni deklarovali, že jsou na sdílení v roce 2024 připraveni. I tento pokus o omezení energetických společenství na pouhá torza je proto neopodstatněný.

Nezisková komunitní energetika nám prospěje ekologicky, sociálně i ekonomicky

Jaké další návrhy, které budou pod rouškou mírného pokroku v mezích zákona ukrývat snahu připravit pro energetická společenství více překážek než příležitostí, se objeví, nyní nelze predikovat. Při prvním čtení ale od poslance Ivana Adamce z ODS i ministra Josefa Síkely ze STAN znovu zazněla slova o tom, že tu snad zelení lobbisté zdržují přípravu zákona a chtějí komunitní energetiku bez hranic, údajně hnáni vlastními byznysovými zájmy.

Energetická společenství přitom ze zákona nemohou mít ziskový účel a pokud zisk vznikne, jen část si ho mohou rozdělit. Mají nabývat formy družstva nebo spolku a také jejich vlastnická struktura je omezena. Ohledně uzavírání a výpovědí smluv se na ně vztahují obdobné podmínky jako na obchodníky s energiemi. Při sdílení energie jim zákon nezaručuje slevu distribučních poplatků ani lepší přístup k síti.

Těžko lze tedy podezřívat ty, kteří chtějí zakládat energetická společenství, že by jejich hlavní motivací byl zisk. Ten je důvodem fungování současných energetických firem ve fosilním i obnovitelném byznysu — a právě pro ně je možnost, že by část energie občané a obce získávali ze svých zdrojů, ohrožením.

I v komunitní energetice bude samozřejmě řada příležitostí pro firmy fungující na principu zisku, například ve výstavbě zdrojů, projektování, IT službách pro řízení nebo v poradenství. Bez nich se rozvoj obnovitelných zdrojů neobejde a stát by měl v tomto sektoru vytvářet podmínky pro spravedlivou soutěž, a nikoli klást překážky jeho rozvoji.

Při druhém čtení zákona v Poslanecké sněmovně se proto dobře dívejme, kdo přichází se zlepšením podmínek pro energetická společenství a kdo se je naopak pokusí omezit nebo pozměňovacím návrhem proces schvalování zákona torpédovat. Bylo by nemilé zjistit, že jsou to poslanci vládní koalice, která si komunitní energetiku vetkla do svého programu.