KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Veřejná žaloba je bolavým bodem fungování státu. Proč tomu tak je? Hlavní příčina tkví v tom, že jde o uzavřenou instituci, kde jednotliví šéfové jsou ve funkcích příliš dlouho a na jejich místa lze opět jmenovat jen státní zástupce. Vzniká exkluzivní klub mocných prokurátorů, který mnohokrát výrazně – a negativně – ovlivnil chod demokracie. I proto se chystá nový zákon.
Pikantní je, že pořádek se chystá udělat Pavel Blažek. Ministr spravedlnosti, který byl v této funkci i před deseti lety, kdy vládu smetl „prokurátorský puč“. Tehdy se naplno projevily všechny neduhy soustavy státního zastupitelství, tedy jakási výlučnost, boj o moc a rigidita, kdy je pro vládu takřka nemožné zjednat nápravu, pokud se objeví problémy. V čemž jí brání nejen zákon, ale také judikáty Nejvyššího správního soudu i tlak médií, jejichž většina se obvykle staví proti voleným politikům a za veřejné žalobce, ať ti činí cokoli.
Státní zastupitelství dlouhodobě neplní roli, kterou má, a to prostě proto, že místo aby pracovalo jako represivní orgán exekutivy, za jejíž výkon odpovídá vláda, jak to i stanovuje ústava, stalo se jakousi „čtvrtou mocí ve státě“. Výmluvným příkladem je Ivo Ištvan. Muž, který s přestávkou vedl vrchní státní zastupitelství v Olomouci přes dvacet let, ukázal se být neodvolatelným a vedl „džihád“ proti demokracii vlastně až do doby, kdy sám rezignoval. Po něm zůstal úřad v žalostném stavu.
Na tomto příkladu si názorně ukážeme, co je s veřejnou žalobou špatně. Ištvan se namotal už do případu tehdejšího místopředsedy vlády Jiřího Čunka, který byl později zproštěn všech obvinění s tím, že při vyšetřování dozorovaném vrchním státním zastupitelstvím v Olomouci byl porušen zákon a jeho práva. Nakonec nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká navrhla Ištvanovo odvolání, a to kvůli soustavným únikům informací z trestních spisů, které on odmítal jakkoli řešit. (Tato neblahá praxe funguje dodnes).
Tímto mohl příběh skončit happy endem. Vedoucí prokurátor končí, protože závažným způsobem podkopával vládu práva a ohrožoval občanské svobody a lidská práva. Bohužel, dopadlo to přesně obráceně. Do věci razantně vstoupil Nejvyšší správní soud. Ten už dříve znemožnil odvolání krajského státního zástupce v Ústí nad Labem, když zrušil posvěcující rozsudek městského soudu a konstatoval, že zde nejde o pracovněprávní spor, ale o správní řízení a stanovil pro takový akt v podstatě nesplnitelné podmínky.
Tímto judikátem (mimochodem jako předsedkyně senátu je pod ním podepsána Daniela Zemanová, nyní členka Ústavního soudu) byl stanoven precedens, kdy na rozdíl od jiných funkcionářů nelze vedoucího státního zástupce odvolat, když pracuje špatně. U Ištvana nestačily ani ty úniky z trestních spisů. Tímto se ze soustavy státních zastupitelství stal onen uzavřený výjimečný klub. Což mělo drtivé dopady na demokracii a právní stát.
