Ministr spravedlnosti JUDr. Pavel Blažek, Ph.D., podal v tomto týdnu kompetenční žalobu. Důvodem jejího podání je skutečnost, že ze zákona nevyplývá, kdo má kompetenci rozhodovat o záležitostech služebního poměru v případech, kdy příslušníci bezpečnostních složek přecházejí mezi sbory. „Nejedná se o spor mezi ministry spravedlnosti a vnitra, ale dlouho neřešenou otázku týkající se příslušníků bezpečnostních sborů,“ komentoval svůj krok ministr Blažek. A dodal, že chce žalobou poskytnout příslušníkům bezpečnostních sborů jistotu v uvedené právní otázce.

„Horké zprávy hlásily: ´Blažek podal žalobu na Rakušana!´ Titulek to byl zajímavý, takřka bulvární, ovšem zcela se míjející s obsahem sdělení. Ministři se samozřejmě spolu nesoudí. Nastala situace, kdy nebylo jasné, které ministerstvo je věcně příslušné k rozhodování o specifické otázce související se služebním poměrem příslušníka bezpečnostních sborů, pokud mezi sbory přechází,“ komentovala „kauzu“ JUDr. Monika Novotná, advokátka a místopředsedkyně ČAK. „V konkrétním případě byl policista dříve strážným Vězeňské služby a domáhá se doplatku za mzdu za dobu, kterou musel strávit v pohotovosti. Zákon v tomto případě neřeší, zda věc patří do gesce Ministerstva spravedlnosti (kam spadá Vězeňská služba) nebo Ministerstva vnitra (kam patří Policie ČR). Tento legislativní nedostatek nelze překlenout jinak, než právě podáním tzv. kompetenční žaloby k Nejvyššímu správnímu soudu, kterému jsou svěřeny k rozhodování spory mezi ústředními orgány státní správy. Jde tedy o rozhodnutí v otázce věcné příslušnosti správních úřadů, a podaná žaloba nepochybně vztahy mezi oběma ministry nijak nepoznamená. Ovšem taková úředničina by se zřejmě do titulků nehodila,“ dodala s poukazem na „bulvarizaci“ kroku ministra Blažka Monika Novotná

K postupu ministra spravedlnosti je třeba dodat, že pokud by ve věci rozhodoval původní služební funkcionář Vězeňské služby i přesto, že to služební zákon dle názoru žalobce vůbec nepředpokládá a nepřipouští, lze se důvodně domnívat, že jeho rozhodnutí by bylo nicotné pro absolutní nedostatek příslušnosti. S tím pak souvisí i případná odpovědnost za náhradu újmy, kterou stát v důsledku vadně aplikované příslušnosti ponese.

Uvedený problém se pak dotýká všech typů řízení, jejichž účastníci se přesunuli mezi jednotlivými bezpečnostními sbory, a to bez ohledu na jejich povahu (ať už se jedná o finanční plnění, nebo např. disciplinárních řízení, ve kterých je problém ještě palčivější vzhledem ke všem okolnostem, které by měl funkcionář vzít při rozhodování v potaz – např. chování pachatele po činu) – počet takto vzniklých případů do budoucna přitom nelze předvídat, neboť již nyní se tyto případy napříč systémem objevují a přibývá jich.

Je proto naprosto nezbytné postupovat ve všech případech v souladu se zákonem a stejně ve smyslu zásady rovnosti přístupu ke všem příslušníkům.

Žalobu ministra spravedlnosti posoudí zvláštní kompetenční senát při Nejvyšším správním soudu.

Redakce AD, MSp
Ilustrační foto: archiv ČAK