Sedmasedmdesátiletý konceptualista Valoch je tvůrcem vizuální, fotografické a konceptuální poezie, textových instalací i dalších děl. Desítky let udržoval kontakty se zahraničními umělci a výtvarná díla také sbíral. Významnou část své kolekce i archivu věnoval Moravské galerii v Brně, která také nyní informovala o jeho ocenění ze strany pařížského muzea moderního umění.
"Prestižní ocenění potvrzuje, že vedle Leoše Janáčka a vily Tugendhat je právě Jiří Valoch v zahraničí nejznámějším reprezentantem brněnské umělecké avantgardy," říká Ondřej Chrobák, hlavní kurátor Moravské galerie.
Mezinárodní cenu pojmenovanou po francouzském experimentálním umělci a protagonistovi zvukové poezie Bernardu Heidsieckovi, který žil v letech 1928 až 2014, uděluje Centre Pompidou sedmým rokem. Dostávají ji autoři, jejichž tvorba se vymyká standardní knižní formě literatury a přesahuje do oblasti zvukové a vizuální poezie, performance, digitální literatury nebo rozhlasové tvorby.
Brněnský rodák Valoch žije v Ludíkově v Moravském krasu. Od 60. let se věnoval vizuální poezii a udržoval kontakt s Josefem Hiršalem, Bohumilou Grögerovou i Jiřím Kolářem, hlavními propagátory a protagonisty tohoto směru v tehdejším Československu.
Podle časopisu Art+antiques si záhy uvědomil, že jeho básně sotva dosáhnou kvality poezie Františka Halase či Vladimíra Holana, a tak začal na psacím stroji například vyťukávat geometrické struktury složené z abstraktních znaků řazených repetitivně za sebou. Z tohoto období pochází třeba jeho mezinárodně oceňované Optické básně.
Od konce 60. let ke strojopisu přibyly další typy vyjádření: kresba, autorská kniha či performance. V 70. letech následují fotografie. Valoch nejprve dokumentuje nápisy na vlastním těle i těle své ženy, pak pokračuje fotografickými záznamy takzvaných textových akcí. Paralelně celou dobu pracuje jako kurátor, roku 1968 například v Brně připravuje první přehlídku počítačového umění v tehdejším východním bloku. Později organizuje výstavy děl Stanislava Kolíbala, Evy Kmentové, Karla Malicha nebo Milana Knížáka.
Za normalizace v Československu vystavuje výjimečně, což kontrastuje s pozorností, jakou jeho práce vzbuzují v zahraničí. Tam Valoch svá díla často zasílá poštou. Stává se součástí mezinárodní sítě podobně zaměřených umělců a teoretiků na obou stranách železné opony. Má blízko k reprezentantům hnutí Fluxus, už roku 1975 vychází jeho první umělecká monografie, a to v edici Poesia Visiva v římském nakladatelství Beniamina Carucciho.
Svou uměleckou sbírku a archiv, v němž jsou zastoupeni jeho přátelé z celého světa, nakonec Jiří Valoch věnoval muzeím umění v Brně a Praze. Národní galerie už roku 2002 získala zhruba čtyři tisíce položek, Moravská galerie pak v letech 2013 až 2017 postupně 15 tisíc položek. Dar se stal základem stálé expozice Moravské galerie nazvané Art is here: Nové umění po roce 1945. V současnosti brněnská instituce pracuje na kompletní digitalizaci Valochova archivu, který zpřístupní on-line.
