Na sobotním galavečeru I Am Fighter (IAF) 9 v Poděbradech dojde i na česko-slovenské derby mezi Matějem Valem a Šimonem Krajníkem. Obě talentované pušky mají za sebou setkání tváří v tvář i ukázku formy. „Matěj má skvělou muskulaturu, já se mohu v posilce přetrhnout, ale podobně vypadat nikdy nebudu. Mám ale jiné přednosti,“ usmívá se Krajník.
A pohodou hýřil vlastně během celého povídání pro IAF. Přitom měl za sebou i „One 2 One“ se svým nejbližším protivníkem, které řídil promotér Petr „Píno“ Ondruš a ve kterém si do něj Val párkrát štiplavě rýpnul.
„Vím, že se toho o mě zas tak moc neví, nejsem jako Matěj, že bych se nějak předváděl na sociálních sítích. Sice je mám, ale jen, aby se neřeklo,“ začíná své povídání s přítelkyní Viktórií po boku. Mladý pár se dal dohromady na střední škole, sblížila je i láska k bojovým sportům a masírování. „Vlastně mně to vedle zápasení živí,“ vysvětluje 19letý rodák z Richnavy, což je malá víska se zhruba 3000 obyvateli na východě Slovenska v košickém kraji.
Ostatně, když si společně povídají, spustí nářečí, kterému lze jen stěží rozumět. „Ale tak u vás také lidé mluví jinak v Praze, jinak v Brně, jinak Ostravě, ne?“ zeptá se Krajník, jehož babička z otcovy strany pochází z Mostu. „Ano, ale přesto si rozumíme, tomuto rozumíte jen vy,“ zní reakce. Mimochodem, jde o tzv. spišské nářečí, pro který existuje i spišsko-slovenský slovník.
Ale zpět k mladému zápasníkovi, který se MMA věnuje od patnácti. „Pit Gym Levoča měl u nás plakát na svůj event, tak jsem si je vyhledal, zašel na trénink a zamiloval si to. Už předtím jsem sledoval UFC či box, chtěl jsem bojové sporty zkusit. Nebyl jsem a nejsem žádný talent, ale postupně přišla šňůra výher, pořád se na sobě snažím pracovat,“ vzpomíná na své začátky Krajník, který předtím hrál šest let fotbal.
A zatímco coby brankář měl za úkol míče chytat, v ringu a kleci se postupně naučil využívat svůj postřeh a oko na to, aby se vyhýbal úderům a nenechal se od soupeřů dostat na zem. Aktuálně se pyšní amatérskou bilancí 11 výher a 8 porážek. A jednou profesionální prohrou, když na IAF 7 letos v květnu inkasoval rychlé K.O. od talentovaného Davida Zouly.
„Nevím, co se tam stalo. Všechno bylo v pohodě až do okamžiku, než jsem vlezl do klece. Nějak mě ta atmosféra sežrala, ale stane se. Stalo se to i lepším bojovníkům, než jsem já. Byl jsem zklamaný, smutný, ale není důvod se tím dlouho užírat, byť to byla moje první porážka před limitem. Je mi pořád jen devatenáct let, musím se z toho umět poučit. Je to jen sport,“ vrací se k nejtvrdší prohře dosavadní kariéry.
Mimo jiné i z tohoto pohledu bude jeho sobotní duel v Poděbradech s Matějem Valem nesmírně zajímavý. Také o pět let starší samorost naposledy tvrdě narazil, když ho na turnaji RFA 11 knockoutoval Maďar Gergely Csibi.
„Taktiku na Matěje mám, znám své přednosti, znám ty jeho, více neprozradím, ale asi není úplně těžké domyslet, jakým směrem se chci v našem duelu ubírat,“ pousměje se Krajník a dostane se mu pohlazení od partnerky Viky, která ho v kariéře zápasníka naprosto podporuje.
„Není snadné se přizpůsobit, ale také to není nic náročného, pokud to má člověk v hlavě srovnané. Všechny páry mají lepší a horší chvíle, ale vím, že musím pro Šimona něco obětovat. A pokud žena miluje a chce, aby byl její partner šťastný, je to jasná volba. Není lepšího pocitu, než když ho po tom všem – příprava, hubnutí – vidím v kleci, jak si jde za svým. Vždy budu stát při něm,“ rozpovídá se sympatická 19letá dáma.
Krajník navíc hned doplňuje: „A já moc dobře vím, že jí to musím pak vše hlavně skrze jídlo vynahradit.“
„Nemusíš mi nic vynahrazovat,“ přilétne okamžitá reakce partnerky a poté přidává: „Oba jsme žrouti, máme rádi jídlo. Takže to je naše společná odměna po jeho zápasech.“ Mladík, který slaví narozeniny na Silvestra, tedy 31. prosince (letos dvacáté), přizná, že když si má vybrat mezi haluškami a knedlo-vepřo-zelo, vítězí jednoznačně česká klasika. „A taky miluji guláš.“
Jedno, nebo druhé si bude moct dopřát v Poděbradech nejdříve až v neděli, po zápase s Valem. Mimochodem, zatímco on si jde za svým snem profesionálního zápasníka, který nejdříve zaujme tuzemskou scénu a pak by rád také do světa, Viky pokračuje ve studiích. A také další zaměření se dá krásně využít obecně ve sportu. „Masírujeme u nás v klubu ostatní, třeba i hokejisty či atlety, když přijdou na trénink. A já se k tomu rozhodla dál studovat psychologii. Není snadné to skloubit, ale vím, co chci.“
Že by se z ní stal osobní mentální kouč životního partnera? „Myslím, že ne. Mentálního kouče nepotřebuji. Buď do zápasu jdu, nebo nejdu, není nad čím přemýšlet. Ano, stalo se mi dvakrát, že jsem zamrznul, ale nemyslím si, že by to mentální kouč nějak změnil. Pro mě je největší psychickou očistou sparing s mým trenérem. Ten mi všechny negativní myšlenky vymlátí z hlavy, takže po hodině s ním jsem někdy happy až moc.“
Jak moc šťastný bude po sobotním souboji na IAF 9? To můžete sledovat i vy. Lístky jsou ještě stále k dispozici v síti Ticketportal.
Zdroj: I Am Fighter