Šikovný zlatník, filozof, chartista a špičkový programátor, kterého si ani komunisté nemohli dovolit poslat do kotelny
Seriál Česká inteligence: Na začátku to vypadalo, že ho nenechají doopravdy poznat vůbec nic, ale nakonec v životě obsáhl hned několik oborů; něco podobného se ve 20. století podařilo jenom málokomu. K matematice, kterou vystudoval (a k počítačům, mezi kterými pracoval), přidal nejdřív biologii, od které se rychle posunul k teologii a filozofii. Jak do nich pronikal, přibíral poznatky také z antropologie a religionistiky. Stal se z něho znalec a interpret soudobé společnosti. Předností jeho historických a politických syntéz bylo, že působily daleko mimo hranice akademického světa.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Po rodičích byl Jan Sokol (1936–2021) Pražan a Břevnovan, k umění a historii vychovaný a ke katolické víře vedený. V roce 1948 se tedy i jemu – jako mnohým – předvídatelná budoucnost rozplynula před očima. Když v roce 1951 dokončil základku, podle očekávání ho nedoporučili ke studiu.
Vyučil se zlatníkem a od té doby – na to nikdy nezapomněl – uměl dělat rukama. Úcta k dělnické práci a její šikovnosti ho neopustila celý život, i jako špičkový intelektuál považoval za samozřejmé, že umí doma skoro všechno spravit.
V roce 1963 začal dálkově studovat na „matfyzu“ a později nastoupil k počítačům do Výzkumného ústavu matematických strojů. To už vypadalo mnohem lépe, jakkoli se tehdejší sálové počítače svým výkonem podobaly dnešním mobilním telefonům a člověk se o nich spíš jen dočítal v západních časopisech. Sokol se ve VÚMS ocitl na pracovišti, které si díky své odborné výlučnosti vytvořilo částečnou autonomii ve vztahu k politickým orgánům, a zachovalo si ji dokonce i za normalizace. Sokol se tam, coby nepostradatelný programátor a výzkumný pracovník, udržel i po podpisu Charty 77, vytvořil v ústavu dokonce prostor i pro několik dalších chartistů.
Za to, že se od konce padesátých let začal oklikou vracet ke křesťanství, vděčil zpočátku hlavně
