Recenze filmu Muž, který stál v cestě - 70 %

To uvidíme v tíživém dramatu podle skutečných událostí, o jehož režii se postaral Petr Nikolaev. Hereckým představitelem hlavní role se stal Tomáš Töpfer, kterého doplnili například Dano Heriban či Alois Švehlík.

Píše se rok 1968 v Československé republice. Postupné uvolňování otěží komunistického režimu vedlo k takové míře svobody, jakou si mnozí obyvatelé už ani nedokázali představit. Postupně padly mnohé pilíře útlaku a obyvatelstvo mohlo konečně volněji dýchat. Bohužel tyto změny vyvolávaly značné obavy u vládnoucí garnitury Sovětského svazu. Tento demokratizační proces hrozil rozšířením do okolních zemí Východního bloku a možnými budoucími revolucemi a rozpadem socialistického impéria. To samozřejmě nebylo možné dovolit a bylo to nutné utnout už v zárodku.

Teď už k samotnému příběhu a našemu hlavnímu hrdinovi. Doktor medicíny František Kriegel (Tomáš Töpfer) jakožto předseda Národní fronty je důležitou postavou Československé republiky.

Sověti znepokojeni vývojem v naší republice požadují změny a ústupky, které by tento proces omezily. Když nejsou prosté požadavky vyslyšeny, jsou zlanařeni ti nejvěrnější Sovětskému svazu, aby napsali takzvaný Zvací dopis, čímž byla zavdána potřebná záminka k invazi. Jako součást této historické tragédie jsou nejvyšší představitelé republiky nedobrovolně dopraveni do Moskvy, kde mají svými podpisy stvrdit tuto bratrskou pomoc. A tady opět přichází na scénu František Kriegel, který jako jediný nepodlehl obrovskému tlaku a odmítl jít nepříteli na ruku.

Celý snímek provází dosti tíživá atmosféra, které rozhodně není možné ani na chvilku uniknout. Hlavním původcem je přitom samotný příběh a události v něm obsažené, jejichž sledování je samo o sobě tak silným a depresivním zážitkem, že by to nedokázalo zapůsobit jen na toho největšího cynika či zapřisáhlého komunistu, který by spíše nabyl pocitu zadostiučinění.

Klasickou i když lacinější, a ne tak funkční taktikou pro vytvoření hutné atmosféry je zneužití audiovizuálního zpracování například formou silné hudby či temných záběrů. V tomto případě by to bylo spíše kontraproduktivní, takže je velmi dobře, že tento aspekt filmu zůstal v pozadí.

I když je František Kriegel protagonistou tohoto filmu, tak nebylo možné pominout i jiné důležité postavy příběhu. Ať už byla jejich role více či méně důležitá, tak je nešlo vynechat, protože bychom se připravili o znalost podstatných událostí či informací, čímž by byla narušena kontinuita a vytratila by se velká část zážitku a také přínos k historickým znalostem diváků.

Představení velké části postav bylo věnováno přesně tolik prostoru, abychom dostatečně poznali jejich osobnost a byli nám jasné kořeny jejich chování. Díky tomu je nemůžeme jednoduše rozdělit na jenom zlé či pouze dobré. Svět zkrátka nikdy není černobílý, i když by si to mnozí jistě přáli. Jejich z dnešního pohledu špatná rozhodnutí jsou výsledkem ať už přesvědčení o jejich pravdě, tak pocitu zahnání do rohu bez možného východiska či obyčejného lidského strachu. Rozhodně není možné žádného z těchto lidí soudit, jelikož jsme nikdo nebyli v jejich situaci, takže absolutně nemůžeme usuzovat, jak bychom se sami zachovali.

Celkově je František Kriegel jediným účastníkem, kterého bychom mohli označit za hrdinu s mnohými ctnostmi až to působí přehnaně pozitivně. Vedle toho Alexander Dubček jakožto jeden ze symbolů roku 1968 a odporu proti okupaci ve výsledku nevychází z tohoto filmu zdaleka jako tak kladná postava. Na opačné straně spektra jsou jako ti největší padouchové vyobrazeni představitelé Sovětského svazu v čele s Leonidem Brežněvem, což jistě málokoho překvapilo.

Největší prostor v rámci děje dostal značně neveselý vývoj událostí odehrávající se v srdci Sovětského svazu v rámci jednání s představiteli tohoto represivního režimu, přičemž budeme svědky všeho důležitého, co by nám rozhodně nemělo uniknout. Na místě se točíme v celkem úzkém kruhu lidí, z nichž každý má svoji podstatnou roli.

Chvíle předcházející a navazující na jednání jsou neméně důležitou součástí filmu. V těchto okamžicích jsou světla reflektorů zaměřena přímo na samotného Františka Kriegela, čímž se nám nabízí skvělá příležitost poznat ho jako normální lidskou bytost a nahlédnout do jeho osobnosti. Díky tomu jsou divákům mnohem lépe osvětleny důvody neochvějnosti jeho morálního kompasu.

U filmu zabývajícího se takto významným tématem je více než kdy jindy důležité přiblížení se realitě. Samozřejmě není možné očekávat, že by některé okamžiky nebyly upraveny či zjednodušeny pro účely větší dramatičnosti nebo silnějšího zapůsobení na diváky. Z tohoto pohledu se největší odklon od skutečnosti odehrál v dějové lince věnující se manželce Františka Kriegela, ale ve výsledku to neznamenalo větší problém. Spíše tato změna dále podporuje budování obrazu jejího manžela jako morální osobnosti. Celkově je z tohoto pohledu nejdůležitější, že úpravy byly dostatečně decentní, takže nic důležitého změněno nebylo.  

Povedené historické drama zaměřující se na jednu z temnějších součástí naší minulosti, které tak činí bez přehnaného patosu a útočení na city diváků. Boduje hutnou depresivní atmosférou vycházející z událostí zobrazených ve filmu bez zbytečného zneužití audiovizuálního zpracování. I když byly některé úseky děje pro potřeby filmu upraveny, tak dostatečnou informační a vzdělávací hodnotu mu rozhodně není možné upřít. Celkově se jedná o zdařilý snímek, který by neměl minout nikdo, komu není historie našeho státu lhostejná.

Automobily

František Kriegel se nechává vozit v Trabantu 601. Okupační síly používají kromě tanků, obrněných transportérů a velkých nákladních vozů také UAZ-452 alias Buchanka či GAZ 69. V roli černých limuzín se představí seřazené podle velikosti GAZ-21 Volha, Tatra 603 až po GAZ-13 Čajka. Dále tady najdeme například Wartburg 353 a sanitku Škoda 1203.

Zdroje

https://www.csfd.cz/film/1223396-muz-ktery-stal-v-ceste/prehled/

https://www.imdb.com/title/tt21835206/?ref_=nv_sr_srsg_0_tt_8_nm_0_q_mu%25C5%25BE%252C%2520k