Po pěti letech se znovu v podzimní části sezony představí v Trnavě Fenerbahce Istanbul. Znamená to jediné. Spartak to dokázal! Postoupil přes silné soupeře do základní skupiny Konferenční ligy (KL). Důležitými góly k úspěchu přispěl i Erik Daniel narozený v Hodoníně. Jeho srdce ale bije slovensky. Hvězda tamní ligy, která v české kotlině odehrála jen 68 minut nezměnila občanství jen kvůli zdlouhavým úřednickým procesům.
Kroutíte na Slovensku nějakou dvanáctou sezonu, mluvíte se mnou slovensky. Jste více Slovák než Čech?
„Cítím se jako Slovák a jsem Slovák, protože tady žiju odmalička. Mám jen občanství české, protože jsem se narodil v Hodoníně, otce mám Slováka a matku Češku.“
Jenže ve statistikách u vás svítí česká vlaječka. Nechtěl jste být tedy Slovákem i s posvěcením úřadů?
„To víte, že jsem chtěl změnu. Bylo by s tím ale až moc papírování, bylo to šílené. Mohli mi s tím v minulosti pomoct i v klubu, ale já nemám moc rád, když mi někdo pomáhá. Raději zvládám věci sám. Hodně jsem chtěl slovenské občanství tak šest let zpátky, ale bylo to hrozné.“
Jak to myslíte? Zdlouhavá byrokracie?
„Přesně tak, to papírování není nic pro mě. Absolvoval na Slovensku školy a oni mi řekli, že abych dostal občanství, tak musím chodit na nějaké přezkoušení ze slovenštiny a další a další věci. V tomhle ohledu je to zvláštní. Někomu dají občanství hned a já, který tady žije celý život a mám otce Slováka, mám problém.“
Okamžitě mě napadl třeba Vernon De Marco, který přece získal slovenský pas a má i starty za národní tým, přitom jde o Argentince.
„Ano, máte pravdu. To je docela vtipné. Celým procesem jsem byl znechucený, tak jsem se zařekl, že už to nechám, jak to je.“
Není to škoda? Určitě jste během kariéry měl období, kdy se dařilo natolik, že by nominace do slovenské reprezentace přišla.
„Je to tak, ale když si vzpomenu, co jsem pro to všechno dělal, kde jsem různě lítal a stejně celý proces nebral konce, tak už mě to přestalo bavit. Nepotřebuju reprezentaci k tomu, abych byl spokojený.“
Hrával jste za Myjavu, Ružomberok či Slovan Bratislava. Teď jste v Trnavě, která postoupila do základní skupiny KL. Jak velký úspěch to je?
„Nikdo to nečekal, protože jsme přešli tři předkola, z toho ve dvou nám moc lidí nevěřilo. Lech Poznaň byl jednoznačným favoritem. Když už jsme přes ně přešli, tak lidi doufali, že bychom mohlo dát i Dnipro. Optimismus ale zase vzal za své po tom prvním zápase, kdy jsme hráli skoro celé utkání proti deseti a stejně jsme jen remizovali. Nakonec jsme to ale zvládli a je to pochopitelně obrovský úspěch pro Trnavu, region i celé Slovensko.“
Je cítit, že vám přeje zbytek Slovenska?
„Na Slovensku dělá výsledky v podstatě jen Slovan. V Evropě bychom měli držet pospolu. Upřímně ani nevím, kdy se to přihodilo za dobu, co hraju ligu, že máme dva zástupce ve skupinách evropských pohárů, takže je to svátek. Vždyť slovenské kluby normálně vypadávají v prvním, druhém předkole. Podpora je v takových chvílích důležitá.“
Podepsal jste se pod postup v předkolech třemi góly, dal jste branku v odvetě proti Dnipru. Jednalo se o životní trefu?
„Nevím, jestli úplně šlo o tu nejdůležitější, ale do top trojky bych ji zařadil. Asi byl pro mě víc gól za Ružomberok proti Podbrezové, kdy nás spousta lidí tenkrát odepisovala před sezonou a my jsme došli až na třetí místo díky mému gólu v posledních minutách.“
Ve skupině máte Fenerbahce, Ludogorec Razgrad a Nordsjaelland. Jaké jsou ambice?
„No, nevím. Myslím si, že fanoušci mají tendenci zrovna Ludogorec a Nordsjaelland podceňovat, že to jsou hratelní soupeři, ale upřímně si myslím, že třeba Ludogorec bude herně někde jinde a v Nordsjaellandu nastoupí mladí hráči. Hrát na Fenerbahce bude jistě zážitek. Trnava už s nima hrála v Evropské lize 2018, ale to já jsem v klubu ještě nebyl. Teď jsou tam velcí hráči v čele s Džekem, tak uvidíme.“
Takže v postup nevěříte?
„Neřekl bych, že nevěřím, ale nezačali jsme dobře ligu, kde máme problémy. Teď se musíme zvednout v lize a pak se začneme soustředit na Evropu, ale určitě nemůžeme upozadit ligu, protože když skončíme v lize dole, tak se Evropa v budoucnosti nekoná.“
Je vůbec současná Trnava připravena na ten podzimní zápřah na více frontách?
„To nikdo z nás neví. Teprve se uvidí, až to všechno začne. Přišli ještě nějací noví hráči právě směrem ke Konferenční lize, takže nás bude dostatek.“
Co trenér Michal Gašparík? Jako hráč působil v Mostě či Teplicích. Jak se vám s ním spolupracuje?
„Je to mladý kouč, který se sice ještě pořád učí, ale je obrovsky perspektivní. Dokáže nás připravit na každého soupeře. Třeba vymyslí takovou taktiku, že budeme ve skupině míchat kartami.“
Máte na pažbě celkem čtyři trofeje se Slovanem Bratislava, ale naskočil jste také do dvou zápasů za Slovan Liberec v cestě za titulem v roce 2012. Proč startů nepřibylo?
„Byl jsem příliš mladý. Od patnácti jsme žil sám v Liberci. Měl jsem jiné zájmy, víc jsem se věnoval kamarádům než fotbalu. A taky tam v té době bylo až moc dobrých hráčů, od kterých jsem se toho hodně naučil v přístupu k fotbalu, ať se jednalo o Jirku Štajnera, Jana Nezmara nebo Lukáše Váchu. Ze startu jsem se bál jít pomalu do kabiny, jaký jsem měl respekt. Moc šancí jsem tím pádem nedostal. V 21 letech jsem se tak vrátil na Slovensko.“
V české lize jste odehrál dohromady jen 68 minut. Nemrzí vás, že to nevyšlo jinde v Česku?
„Vůbec ne. Měl jsem tehdy nabídku jít do Čáslavi, což byla ještě druhá liga a pak taky z Myjavy, která zrovna postoupila do první ligy na Slovensku. Nebylo co řešit, mohl jsem hrát nejvyšší soutěž, měl jsem to kousek domů. Vybral jsem si asi tu lehčí cestu, ale toho rozhodnutí nelituju.“
Mohla z toho být ještě lepší kariéra, ne?
„Možná ano, to už se nedozvíme. Jasně, že česká liga je kvalitnější než ta slovenská. Vidíme to každoročně v pohárech, v Česku mají kluby více peněz, finančně bývá na Slovensku někdy problém, ale já jsem spokojený. Se Slovanem mám tituly, hraju evropské poháry, takže je vše, jak má být.“
