Před 145 lety měla premiéru předposlední opera Bedřicha Smetany s nezvykle obsazenými hlavními rolemi. Dnes se na místě, kde zněla Smetanova hudba, podává káva
Titulní úlohy Kaliny a panny Rózy ve Smetanově Tajemství jsou svěřeny barytonu a altu. První provedení se uskutečnilo 18. září 1878 v Novém českém divadle v Praze na Královských Vinohradech. Na jeho místě dnes stojí proslulá vinohradská kavárna a restaurace Demínka.
Tajemství je sedmou a předposlední operou Bedřicha Smetany a zároveň druhou, která vzešla ze spolupráce s libretistkou Eliškou Krásnohorskou. Skladatel ji dokončil v červnu roku 1877 a o rok později zazněla v provedení operního souboru Královského zemského českého divadla v Praze. Premiéra proběhla v budově Nového českého divadla, v místě, kde od roku 1886 stojí známá vinohradská kavárna a restaurace otevřená vrchním číšníkem Josefem Demínem.
V Národním divadle byla opera uvedena až v den prvního výročí skladatelova úmrtí, 12. května 1885, ovšem skutečné oblibě se však začala těšit až s příchodem šéfa opery a dirigenta Karla Kovařovice, který si uvědomoval kvality tohoto Smetanova vrcholného díla a zasadil se o jeho uvádění. Ostatně právě Tajemství i dnes mnozí hudebními znalci považují za jeho nejlepší operu.
- Eliška Krásnohorská na kresbě Jana Vilímka (©Wikipedie)
Autorka libreta Eliška Krásnohorská se rozhodla příběh situovat do podhorského městečka u Bezdězu a v ději propojila motiv milostný s motivem sociálním. Smetanu potěšilo, že se děj opery se odehrává v kraji, kde v té době skladatel žil, a navíc se mu líbilo, že může ve svém novém díle zachytit rázovité postavy ze svého okolí - zedníky, děvečky, ponocného, myslivce, pouťového zpěváka, družičky, poutníky. Podobně jako ve Dvou vdovách či Hubičce se v opeře vyskytuje motiv pozdního štěstí, které je hrdinům dopřáno až po překonání životních překážek.
Smetanova hudba je v této opeře nesmírně bohatá, opírá se o výrazná hudební témata, ať už téma samotného tajemství, či Kalinův motiv, v němž se objevuje i přes veškerou mužnost určitý nádech melancholie, stesk nad ztracenými léty lásky. Dílo obsahuje i komická čísla, například Skřivánkova rozkošná písnička s doprovodem kytary, vychloubačné vyprávění Bonifáce "Jsem voják" nebo taneček duchů, které vidí Kalina ve snu. Lyrické momenty představuje například rozsáhlý duet Víta a Blaženky "Když slyším jen tvého rohu pění", vyznání Panny Rózy "Tak plane láska pravá" nebo Blaženčina píseň "Což ta voda z výše strání".
Premiéra 18. září 1878 znamenala velký úspěch; řada hudebních čísel musela být opakována
I kritické hlasy v tisku byly vesměs pozitivní. Český hudební skladatel a spisovatel Václav Juda Novotný dokonce v Národních listech napsal: "Smetana přivodil tu radikální změnu, že tam, kde se dříve mluvilo jen o ´hudbě v Čechách´, se nyní musí mluviti o ´hudbě české´."
Tajemství se po premiéře nehrálo často, nicméně stále průběžně zůstávalo na repertoáru pražského Národního divadla. Opera se pak postupně objevila pronikalo na další české operní scény: 7. října 1890 se hrálo poprvé v Národním divadle v Brně, roku 1903 v Městském divadle v Plzni, 1920 v Bratislavě, 1921 v Olomouci a 1922 v Moravské Ostravě.
Za hranice se Tajemství dostalo až po Smetanově smrti, v rámci „smetanovské vlny“ po triumfu Prodané nevěsty na vídeňské mezinárodní divadelní výstavě roku 1892. Německé znění této opery přineslo s velkým ohlasem Divadlo na Vídeňce a vídeňská Dvorní opera uvedla roku 1893 úspěšně rovněž Hubičku. Její ředitel a dirigent Wilhelm Jahn proto pokračoval nastudováním Tajemství, které mělo vídeňskou premiéru roku 1895. Britskou premiéru připravil Oxford University Opera Club v roce 1955 pod vedením Jacka Westrupa a roku 1972 byla opera uvedena i na Camdenském festivalu.
Úvodní foto: Jedna z posledních fotografií Bedřicha Smetany (Jan Mulač, 1882)
