Článek
Již víme, že situace pro zaměstnance a zaměstnankyně v obchodech nebývá snadná. Ovšem lze tu namítnout cosi jako sportovní příklad. Kdo patřičně a po dlouhý čas trénuje, bude lépe vybaven a připraven. Díky odolnosti a znalostem by se měl stát lepším a připravenějším - na samu odbornou práci, dlouhé směny, různé potíže a samozřejmě také na postupy, přání a rozmary zákazníků a zákaznic.
Co platí obecně? Prodavači a prodavačky musejí zvládnout různé způsoby chování zákazníků a zákaznic. Mají dost natrénováno? Uvedu svůj pohled, který mohu podpořit mnoha fakty. Kdysi jsem se díky působení na manažerské pozici v obchodním řetězci zajímal, jak probíhá příprava učňů a učnic. Mj. jsem se dozvěděl, že se hodně věnují zbožíznalství, avšak skoro vůbec psychologické stránce procesu. Nedivím se proto jejich praktickým projevům, postojům a podobám chování, kdy část z nich moc nechápe příčiny vystupování příchozích jedinců. Spíše se zdálo, že je vidí jako jednotné objekty, které je obtěžují.
Osobním poznatkem navíc je, že mladí se skoro nic nechtěli učit. Znuděně postávali v našich prodejnách, často vytahovali mobilní telefony, psali sms a odpočítávali minuty, kdy mohou „vypadnout“, nejlépe už aby byl pátek a mohli vyrazit „do světa“. V podstatě takřka nic kladného nepředvedli. Na jedné straně jsem je chápal. Mají „svůj“ typický věk. Na druhé straně by si jako jedinci s průměrnou inteligencí měli spočítat, že po ukončení SOU se dostaví do praxe a budou muset podat odpovídající výkon. Nebo si snad myslí, že je pořád dost času? Či snad kalkulovali, že pracovat ani nebudou? Když rodiče valí peníze… Nebo jim dospělí na SOU nesdělili, jak život „venku“ vypadá? Konečně, sami se přece někdy vydávali nakupovat, ne? Pak si jistě představovali a přímo požadovali, aby osoby v obchodě tzv. fungovaly a kmitaly…
Do dneška moderní komunikační a informační technologie zřetelně pokročily, a tak si ani nechci představovat, jak stáž učňů a učnic na provozovně aktuálně vypadá. Ale možná se pletu a režim se zpřísnil. Může se také stát, že vedoucí nemusejí přitvrzovat, neboť roste uvědomělost mladých. Ale určitě bych se nevsadil. Mám dojem, že bych spíše prohrál. Avšak zdání může - jako již mnohokrát - klamat. Malá část mladých již pochopila, že samo se nic neudělá a že některé věci fakt nejde stáhnout, ale je nutno je odpracovat. Začínají se podobat sportovcům, kteří již dlouhá léta vědí, jak je trénink důležitý, zejména jeho kvalita, vydatnost a pravidelnost. Kéž by! Raději bych varoval před zvýšeným optimismem.
Zmínil-li jsem se o psychologických aspektech práce a o jejich podceňování během přípravy na povolání, v praxi se dočkáme konkrétních dopadů. Někteří lidé mají osobní vlastnosti, které nedokážou plně zvládnout. A prodavačky jsou výborným objektem, který jim poslouží. Třeba pro odreagování, že se jim někde něco nepovedlo. Pohádali se s někým doma, dítě přineslo špatnou známku z písemky, vytekla voda z pračky, bolí je zuby, kousky kocoviny ze včera se nějak nerozpouštějí, šéf jim před krátkou dobou dost vynadal, zítra je čeká důležitá akce a oni ji nedokážou - ve své hlavě - ustát atd. Vždy se jedná o výpověď o konkrétním člověku a o jeho stavu. Prodavačky poté bez nadsázky fungují jako hromosvody, úplně přesně jako náladosvody či zlobosvody. A právě zde zeje mezera a dluh, jak málo se na učilišti vykonalo po psychologické stránce. Ke škodě všem. Nebo všech.
Nyní je nutno leccos dohánět a dodatečně se naučit. Jednak pro sebe a pro svoji ochranu a jednak pro efektivní práci s příchozími občany, aby nedošlo ke škodám na osobách a na majetku. Jak by měl vypadat - snad správný - postup? Je doporučena opatrnost při odpovídání. Nikdy nevíte, s čím a v jakém rozpoložení člověk do prodejny přichází. Napětí, zloba a nervozita se mohou ukázat jako „maliny“. Mohl by přece vyndat i nůž. Dalo by se psát o dalších charakteristických prvcích, ke kterým se ještě brzo dostaneme.
