Markéta Zdeňková v Jazzotéce: První otisk ve mně zanechala Vlasta Průchová

Nejprve pochopitelně dojde na hudební vizitku. Markéta Zdeňková se uvede autorskou folk-jazzovou baladou Oliva ze svojí druhé profilové desky z roku 2020. Pak už se moderátor optá na první hudební krůčky.

„Začínala jsem, jako snad každé dítě, na zobcovou flétnu. V devíti letech jsem měla přejít na příčnou flétnu. Jenže v té době jsem slyšela nějakou dívku, která zrovna na příčnou flétnu nehrála dobře, a prohlásila, že se mi to nelíbí. A jestli by nešel nějaký jiný nástroj. Táta tehdy potkal mého budoucího učitele kytary, pana Jiřího Dobeše, ke kterému jsem pak do patnácti chodila na klasiku,“ vypráví Markéta o tom, že ke kytaře se dostala vlastně náhodou.

Od klasiky pak v době pubertálního vzdoru vedla další cesta ke zpěvu a písničkám: „Trochu jsem koketovala s pokračováním studia klasiky, měla jsem ji fakt ráda. Zároveň jsem milovala kubánského skladatele Lea Brauwera, takže mě to už tehdy táhlo do Latinské Ameriky. V pubertě mě ale klasika přestala bavit, tak jsem s ní sekla. Zpívat jsem začala, když jsem se pustila do psaní vlastních písniček. Což bylo tak kolem třináctého roku.“

Dalším dotazem se snaží hostitel vypátrat, kde se u Markéty vzaly latinskoamerické vlivy a nadšení pro „latinu“ vůbec. „Já nevím. Mám romské předky a mám ráda temperamentní věci. Nějak se stalo, že jsem si od dětství nevědomky vybírala latinskou hudbu. Asi je to o té energii,“ spekuluje Zdeňková.

Jako první nahrávku ovšem Markéta nezamířila na americký jih, ale vybrala trvalku Vlasty Průchové Docela všední obyčejný den. „Odmala jsem Vlastu Průchovou poslouchala a chodila na její koncerty, byly to vlastně vůbec první koncerty, které jsem jako dítě zavnímala. Ona byla sluníčko. Pro mě byla důležitá, protože šlo o otisk na čistý papír.“

Důvod první návštěvy koncertu právě Vlasty Průchové byl přitom jednoduchý: „Doprovázel ji můj táta (Zdeněk Zdeněk, pianista).“

Pochopitelně šlo o výtečnou narážku na další setkání s muzikanty. A zdali třeba Markéta měla možnost sledovat Vlastu Průchovou během zkoušek s kapelou.

„Mám pocit, že s Vlastou se zrovna moc nezkoušelo, protože měla psa, který při muzice okamžitě začal strašně štěkat. Ale samozřejmě jsem se doma potkávala se spoustou muzikantů, jako třeba s úžasným kytaristou Péťou Binderem nebo písničkářkou Pavlou Milcovou, se kterou tehdy hrál. Hudební prostředí pro mě bylo přirozené.“

MarZ|foto:Aloha Burn

Jazykovědu pohltila hudba

Profesně se ovšem Markéta Zdeňková chtěla věnovat jazykům a studovala je, včetně latiny. „Chtěla jsem být překladatelka a jazykovědkyně, ale to se nějak ztratilo. Hudba tenhle zájem pohltila, i když jsem ještě chvíli byla na Karlově univerzitě.“

Na VOŠ Jaroslava Ježka tedy Markéta vystudovala jazzový zpěv. „Na jazyky teď není čas, člověk nezvládne všechno. Ještě tak díky kamarádům udržuji němčinu, ale latinu jsem zapomněla úplně, protože latinsky si dnes člověk moc nepokecá.“

Když dozraje čas na další hudební ukázku, zazní nezaměnitelný hlas Zuzany Navarové. „Měla na mě tak silný vliv, že ji nemohu nepustit. Milovala jsem ji v kapelách Nerez i KOA, ale abyste mě nevyhodili, že vám na jazzovém rádiu pouštím folk, vybrala jsem nahrávku s Karlem Plíhalem, který tu úžasně hraje na kytaru,“ uvede Markéta blues Černá kára převzaté od Josefa Kainara.

Markéta Zdeňková se svěří i s dalšími hudebními láskami a historkami. Dojde i na povídání o Indiánech, kteří „jsou fajn“. O lásce k tajemnu a k příběhům. O afrobrazilské muzice. Zazní mimo jiné Billie Holiday, od které se Markéta „učila“ v sedmnácti, když začala zpívat jazzové standardy. Konkrétně Zdeňková vybere píseň I’m A Fool To Want You z alba Lady In Satin (1958). Ale nemůžeme vyzradit vše. Poslechněte si celou Jazzotéku ze záznamu.